Plošný zákaz hazardu v Brně je ukázkou vítězství naivního aktivismu nad elementární racionalitou.
Za pár týdnu to bude rok, co na území města Brna platí vyhláška, která plošně zakazuje hazard. Plošný zákaz hazardu má dvě příčiny. Tou první je fanatická víra, že zákaz je něco jako kouzelná hůlka Harryho Pottera, jejímž mávnutím lze snadno vymýtit veškeré zlo z povrchu zemského. Ztělesněním této víry je současný náměstek brněnského primátora, Matěj Hollan, který plošný zákaz hazardu prosadil. Druhou příčinou, v uvozovkách, je pak antimonopolní úřad, který reagoval již na dřívější pokusy zakázat hazard v některých brněnských městských částech. ÚOHS řekl, že taková úprava je diskriminační a že si má Brno vybrat: buď hazard zakázat plošně, nebo jej nezakazovat vůbec. Zelenou dostala ta první možnost.
Aktivista, muzikolog a nyní politik, Matěj Hollan, je však smutnou ukázkou toho, jak člověk posedlý touhou bombardovat dobrem, může zlikvidovat legitimní podnikání a přitom nevyřešit vůbec nic. O prostituci se říká, že se jedná o nejstarší lidské řemeslo. Možná neprávem, neboť stopy hazardních her sahají až do starověkého Egypta, dokonce až do období 3,5 tisíce let před Kristem. Z toho je patrné, že hazard je nedílnou součástí lidstva odnepaměti. Lidé tedy hráli, hrají a hrát budou, a to bez ohledu na to, co si o hazardu kdo myslí, nebo zda bude, či nebude zakázán. Ostatně Brno je toho důkazem.
Přesun do ilegality
Již předem mnozí kritici plošného zákazu upozorňovali, že ten povede pouze k přesunu hazardních her do ilegality nebo k přesunu za hranice města Brna. A světe, div se, na slova těchto kritiků došlo. Nyní jsou brněnští u vytržení, jak je možné, že se i přes zákaz hazardu v Brně hraje vesele dál.
Anebo se herny přesouvají za hranice Brna. Nedávno se konalo referendum v obci Podolí u Brna, v němž se rozhodovalo, zda se v obci povolí stavba kasina. Kasino sice bylo občany Podolí odmítnuto, ale i tak je to známka toho, že hazard se plošným zákazem nevymýtí.
Přesun heren do ilegality má minimálně dva negativní dopady. Tím prvním je výpadek příjmů z městského rozpočtu. Brno se tváří, že na jeho území hazard neexistuje, a tím se podle odhadů připravilo o 200 až 250 milionů korun ročně. Druhým negativním dopadem je to, že město Brno nese i nadále náklady na odstranění dopadů hazardu. Brnu tedy náklady na řešení kriminality v důsledku hazardu zůstaly, ale dobrovolně se připravilo o čtvrt miliardy korun na příjmové straně svého rozpočtu. A to se vyplatí!
Kdo nezná historii, ten…
A přitom by stačilo se podívat na historické příklady úplných, plošných zákazů, a člověk by si uvědomil, že takto jednoduchá řešení zkrátka nefungují. Za všechny lze uvést prohibici ve Spojených státech amerických ve 20. letech minulého století. Nejenže nevedla k eliminaci konzumace alkoholu, ale jsou celkem známé případy, kdy prohibici porušovali i vysocí státní úředníci. V roce 1933, kdy byla prohibice zrušena, se na území USA nacházelo třikrát více tajných barů, než v roce 1919. Chtějí snad brněnští úředníci překonat tento smutný rekord?
Externality se neřeší zákazem
Argumenty, které jsou proti hazardu používány, mají samozřejmě svou relevanci. Jistěže hazard vede ke gamblerství, jistěže se často stává, že v něm sociálně slabí prohrají své sociální dávky, jistěže s hazardem jde ruku v ruce kriminalita. To nikdo nepopírá. Všechny tyto jevy ekonomie pojmenovává jako negativní externality. Jedná se o negativní efekty přelévání nákladů, způsobených jednáním jisté osoby na osoby třetí, tedy nezúčastněné. Takové náklady pak neseme my všichni. Ekonomie zná také způsob, jak dopady existence negativních externalit řešit. Pokud nelze celospolečenské náklady tak zvaně internalizovat, tedy zajistit, aby je uhradil původce externality, pak je jedním z možných řešení zdanění.
Zdanění má zajistit dvě věci. Jednak zdražení takové aktivity, a tudíž ke snížení produkce zboží nebo služby, které externality způsobují, a jednak ke generování zdrojů (daní) pro financování odstranění následků externalit (v případě hazardu např. vyšší výdaje na zajištění veřejného pořádku). Hazard zdaňován je. Legitimní je tak debata o tom, jak vysoké ono zdanění má být. Pokud bude vysoké příliš, pak bude mít stejný efekt, jako plošný zákaz.
Dokonce ani argument, že v automatech mizí sociální dávky sociálně slabých spoluobčanů, nemusí nutně obstát. Řešení existuje, a to v podobě, v jaké má být sociální podpora vyplácena. Pokud sociálně slabí dostanou dávky v penězích, pak lze očekávat, že mohou končit v automatech a následně kapsách jejich provozovatelů. Jestliže však bude sociální podpora vyplácena ve formě poukázek na konkrétní statky nebo služby, pak je cesta takové podpory do výherních automatů zkomplikována. Přitom se nejedná o žádnou novou myšlenku. Již americký ekonom Milton Friedeman, nositel Nobelovy ceny z roku 1976, ve své knize Kapitalismus a svoboda z roku 1962 myšlenku poukázek, jakožto formy sociální podpory, představil.
Přesto buďme za brněnský plošný zákaz hazardu vděčni. Brno se tak stalo příkladnou laboratoří, v níž můžeme v přímém přenosu pozorovat, jak plošné zákazy nejsou schopny vyřešit vůbec nic. Zákaz hazardu v Brně tak ukázal jen to, že Matěj Hollan je nahý.
Petr Musil, ekonom a šéfredakotr Ekonomického deníku
