Když Andrej Babiš vstupoval do politiky, disponoval už rozsáhlým bezpečnostním aparátem, který poskládal z bývalých zaměstnanců bezpečnostních složek. Podle odhadů se jedná řádově o desítky osob, které mohou využívat svých kontaktů i uvnitř policie.

Toto spojenectví přináší konkrétní výsledky, umocněné využitím mediální divize Agrofertu, vydavatelstvím Mafra. Deníky Mladá fronta DNES a Lidové noviny jsou v oprávněném podezření, že slouží politickým a obchodním cílům svého majitele. Proměna jejich domácího zpravodajství je zjevná.
Projevuje se mnohými útoky redakcí obou deníků na politické a obchodní konkurenty Andreje Babiše. Nejsou nijak ojedinělé a některé nesou rysy cílených a dlouhotrvajících kampaní. Na druhé straně se jeho média úzkostlivě vyhýbají jakýmkoli vlastním šetřením okolo Babišovy osoby, a pokud už o skandálech okolo něj informují, pak pouze ve chvíli, když už není zbytí. Ukázalo se to názorně i v případě Čapího hnízda. Kde jsou ty doby, kdy podobné kauzy rozehrávala především MF Dnes, a byla vždy na špici v získávání nových informací.

Mafra se tak stává indikátorem zájmů Andreje Babiše. A to za masového využití úniků ze živých policejních spisů, což může jít na vrub jak policii, tak státnímu zastupitelství. Přímým důsledkem je formování atmosféry společenské objednávky v trestních řízeních a vyvíjení mediálního tlaku na soudy.

Těmto kauzám je věnována značná pozornost nejen vydavatelstvím Mafra, ale v řadě případů lze pozorovat synergii zájmů investigativního novináře České televize Jiřího Hynka, úzce napojeného na Roberta Šlachtu a Lenku Bradáčovou.

Tento tristní stav lze doložit výčtem významnějších kauz medializovaných pod praporem vydavatelství Mafra, u kterých lze přímo či nepřímo dovozovat střet zájmů šéfa hnutí ANO, spočívající někdy „jen“ ve vyřizování osobních účtů z minulosti.

1) Ištvangate

Razie na Úřadu vlády, vedená ředitelem ÚOOZ Robertem Šlachtou a olomouckým vrchním žalobcem Ivo Ištvanem, vedla v červnu 2013 k pádu vlády a následnému překreslení politické mapy. Je zjevné, že z této kauzy nejvíce profitovalo nově vzniklé protestní hnutí ANO, které získalo neočekávaný vliv. Původně avizované odhalení obří korupce se po téměř třech letech smrsklo na vyšetřování nedoplatku darovací daně za osobní dary, aniž bylo doloženo jakékoli korupční jednání. V poslední době byly odhaleny kontakty Roberta Šlachty a jeho podřízených (Marek Foglar) na Andreje Babiše, a to ještě v době před pádem vlády. Právě Foglar vyšetřuje kauzy spojené s jeho zájmy, a dozoruje Adam Borgula z VSZ v Praze. Borgula přitom pochází z Transparency International, která se stala Babišovou personální líhní.

2) Oleo Chemical

Městský soud v Praze projednává případ firmy Oleo Chemical vyrábějící biopaliva druhé generace. Existují závažné indicie, podle kterých může z problémů této společnosti těžit Agrofert současného ministra financí, který o tuto firmu před několika lety neúspěšně projevil zájem. Kauza Oleo je čítankovou ukázkou zneužívání médií k bezprecedentní mediální dehonestaci majitelovy konkurence, navíc významnou rolu při vzniku kauzy sehráli politicky aktivní členové ANO. Tento případ deníky Mafra sledují už téměř dva roky, přičemž mu věnovaly už desítky článků s bohatými citacemi z policejních protokolů.

3) František Savov

Scénářem velmi podobným Oleo Chemical je stíhání podnikatele Františka Savova. Savov, vlastnící vydavatelství Mladá fronta a.s., před několika lety odmítl nabídku Andreje Babiše na převzetí několika firem. Zároveň vede spor s vydavatelstvím Mafra o ochrannou známku v hodnotě několika miliard korun. U počátku Savovova stíhání stál Jiří Veselý, bývalý náměstek ředitele Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKF), který je už několik let ředitelem Divize interní bezpečnosti Agrofertu. Z jeho vazeb dovnitř policie Babiš těží dodnes.

4) Petr Sisák (Via Chem, Key Investments)

Relativně čerstvou kauzou je obvinění podnikatele Petra Sisáka a dalších lidí v kauze Via Chem. Andrej Babiš má rovněž se Sisákem z minulosti nevyřízené osobní účty. Sisák Babiše podle otevřených zdrojů několikrát pokořil, nejvýrazněji při prodeji Setuzy. Sisák se na čas spojil s jiným Babišovým konkurentem, Tomášem Pitrem, a ovládli zpracovatele řepky a výrobce suroviny pro bionaftu ústeckou Setuzu. Sisák je Babišovým tiskem propojován i s jinou probíhající kauzou, Key Investments. O Sisákovi se navíc spekuluje, že vlastní Babišův svazek u StB, který údajně ve skutečnosti nebyl po roce 1989 skartován.

5) Kratolia

V souvislosti s Babišovým vstupem do politiky zaznívaly v kuloárech hlasy, že jedním z důvodů je právě jeho snaha získat větší páky na „odplatu za Setuzu“. V případě Tomáše Pitra se to dokonce už loni částečně potvrdilo. Pitr, jemuž Sisák v Ústí nad Labem ponechal menšího výrobce suroviny pro bionaftu společnost Kratolia, začal mít potíže s Babišovou Kobrou, a policie začala vyšetřovat jeho údajné daňové úniky. Pitr musel z Kratolie vycouvat. Podle médií Kratolii, která byla po zablokování prostředků prakticky před krachem, zachránil finančně právě Sisák.

6) Shahram Abdullah Zadeh

Nedávno byl na rekordní kauci 150 milionů korun propuštěn Čechoíránec Zadeh, který téměř dva roky seděl ve vazbě. Podle policie stál v letech 2012 a 2013 v čele skupiny, která dovážela ze Slovinska a Německa stovky milionů litrů paliva, a šidila stát na daních pomocí falešných daňových přiznání. Na jeho zatčení mohl mít Babiš eminentní zájem z toho důvodu, že Zadeh obchodoval s produkty (včetně bioložky), které konkurovaly jeho firmám.

7) OKD

V současné době probíhá soudní řízení v kauze privatizace OKD, kde policie vyčíslila škodu státu ve výši 5,7 miliardy korun. Obžalován byl soudní znalec a dva bývalí náměstci Fondu národního majetku, kteří smlouvu připravili. Na vládu ji v roce 2004 předložili tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka a ministr průmyslu a obchodu Milan Urban. Pozoruhodné je, že se o náhradu škody přihlásilo Ministerstvo financí a vyčíslilo ji celkem na 6,8 miliardy korun. Pokud ji soud uzná, šlo by o nedovolenou veřejnou podporu a možnost zesílení tlaku Babiše na vyvození politické odpovědnosti premiéra Sobotky, a na pozdějšího majitele OKD Zdeňka Bakalu, se kterým nemá dobré vztahy.

8) Vidkun

Mnoho otazníků vzbuzuje i tzv. olomoucká kauza Vidkun. Podle dostupných zpráv byla reakcí ředitele protimafiánského útvaru (ÚOOZ) Roberta Šlachty na vyšetřování Šlachtových blízkých spolupracovníků Luďka Vokála a policejního konfidenta Albina Arifoviče. Jsou podezřelí z vynášení citlivých informací ze živých policejních svazků a z obchodování s nimi. Toto vyšetřování vede Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) a ve chvíli, kdy se o něm Šlachta dozvěděl, spustil kauzu Vidkun zřejmě s cílem překrýt vyšetřovaní svých lidí. Jejím zatím jediným výsledkem je výměna ředitele GIBS, kam chtěl Babiš dosadit svého člověka, což se mu nakonec nepodařilo. Do potíží se dostal i hejtman Jiří Rozbořil (ČSSD), který je vyšetřován na základě trestního oznámení podaného Ministerstvem financí.

9) Milan Chovanec (Česká pošta)

V reakci na vyšetřování firmy Agrotec z holdingu Agrofert za machinace s tendry České pošty se znenadání objevila kauza podnikatele Lukáše Čadka. Čadek zveřejnil nahrávku, na níž mu člen ČSSD Kamil Choc slibuje, že získá nový kontrakt s Českou poštou údajně za tři miliony korun: dva měly být určené pro ČSSD, jeden pro ministra vnitra Milana Chovance. V kauze se angažoval Nadační fond proti korupci Karla Janečka, který stál i na počátku kauzy Oleo Chemical. Čadek se na něj obrátil s žádostí o pomoc, fond podal v této věci trestní oznámení a Čadka právně zastupuje.

10) Svatopluk Němeček (CyberKnife)

Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček čelí útokům Andreje Babiše dlouhodobě. První útok přišel už v listopadu 2014, kdy Mladá fronta DNES Němečka obvinila, že prosazuje nelegální léčbu kmenovými buňkami. Ministr tato nařčení odmítl a od té doby se datují časté přestřelky obou ministrů. V téže době podal Babiš trestní oznámení v souvislosti s nákupem údajně předraženého robotického nože CyberKnife ve Fakultní nemocnici Ostrava z doby, kdy ji vedl Němeček. Jelikož podnikání Agrofertu expanduje i do zdravotnictví, mohou být jeho spory motivovány dosažením většího vlivu nad finančními toky uvnitř rezortu.

Podobných kauz, kde se uplatňuje střet zájmů ministra financí, který rád operuje se „složkami“ na svoje oponenty, je víc. A je jen na ostatních, jak dlouho budou tento nenormální stav tolerovat.

Dušan Šrámek