Jakou roli by mohl hrát Blízký východ a severní Afrika při zásobování Evropy vodíkem a syntetickými palivy z obnovitelných zdrojů? Překvapivě velmi velkou. Německé středisko pro letectví a kosmonautiku (DLR), Wuppertalský institut a Institut pro budoucí energetické a materiálové toky (IZES) vypracovaly na toto téma zásadní studii. Její výsledky ukazují, že region MENA (anglicky Middle East and North Africa) má obrovský potenciál a umožňuje nákladově velmi efektivní výrobu.
Syntetická paliva hrají důležitou roli při snižování emisí CO2 v odvětví dopravy a dosahování ambiciózních cílů v oblasti ochrany klimatu. K jejich výrobě se používá elektřina a vodík z obnovitelných zdrojů a také uhlík ze vzduchu.
Kromě obnovitelných zdrojů jsou výrobní náklady (primární náklady) také významně závislé na investičních rizicích – a tedy na různých podmínkách v možných exportních zemích.
Poprvé jsou k dispozici údaje s vysokým regionálním rozlišením o technickém potenciálu, výrobních nákladech a investičním prostředí.
V rámci studie němečtí vědci poprvé zkoumali celý region MENA ve vysokém rozlišení. Za tímto účelem rozdělili region na mnoho malých oblastí a analyzovali je jednotlivě.
Blízký východ a severní Afrika (MENA) je region, který zahrnuje celkem 22 zemí Blízkého východu a severní Afriky. V regionu žije přibližně 6 procent světové populace a nachází se zde mimo jiné 60 procent světových zásob ropy a 45 procent světových zásob zemního plynu. Vzhledem k těmto významným zásobám ropy a zemního plynu v regionu je MENA důležitým zdrojem globální hospodářské stability.
HDP MENA činilo například v roce 2019 cca 3,3 bilionu dolarů, což představovalo 4,5 procenta světového HDP. Saúdská Arábie je největší ekonomikou s HDP ve výši 782 miliard dolarů, následuje Írán (454 miliard dolarů), Spojené arabské emiráty (414 miliard dolarů), Stát Izrael (369 miliard dolarů) a Egypt (249 miliard dolarů).
Když se soustředíme na možnost výroby nových produktů, tak zelený vodík je považován za klíčové palivo pro dekarbonizaci těžkých průmyslových procesů a skladování obnovitelné energie ve velkém měřítku. Syntetická paliva vyrobená z elektřiny z obnovitelných zdrojů by pak mohla být jedním ze způsobů, jak učinit odvětví mobility, jako například jsou letectví či železniční doprava, šetrnější ke klimatu.
Novinkou německé studie je to, že její autoři modelovali celý výrobní řetězec syntetických paliv a zahrnuli jej do svých výpočtů. Součástí úvah byla také zařízení na skladování energie a vodíku. Ty jsou nezbytné a smysluplné pro stabilní a ekonomicky optimální provoz celého systému s obnovitelnými, a tedy kolísajícími zdroji.
Na rozdíl od jiných studií kombinuje MENA-Fuels technologické a ekonomické aspekty s hodnocením rizik jednotlivých zemí pro všech 17 uvažovaných zemí tohoto regionu. To zahrnovalo analýzu zdrojů, politických rámcových podmínek a rámcových podmínek pro investice.
„Poprvé máme k dispozici komplexní analýzu – jako základ pro další výzkum, ale také jako zdroj informací a podklad pro rozhodování v průmyslu a politice,“ shrnuje Jürgen Kern, vedoucí projektu studie v Institutu DLR pro síťové energetické systémy.
Analýza technického potenciálu: Výroba paliv by mohla mnohonásobně překročit poptávku Evropy
Region MENA má s celkovým objemem více než 400 000 terawatthodin ročně velmi velký potenciál výroby energie z obnovitelných zdrojů. To se týká především využívání solární energie ve formě fotovoltaiky a koncentrované solární energie (CSP). Odpovídající je i potenciál pro výrobu vodíku a syntetických paliv.
To platí i v případě, že odečteme vlastní dlouhodobou poptávku zemí Blízkého východu a Afriky po úplném přechodu na obnovitelné zdroje energie.
V závislosti na předpokládaném scénáři vývoje – negativním, konzervativním nebo pozitivním – by mohl vývozní potenciál převýšit například německou poptávku po syntetických palivech 60krát až 1 200krát.
Téměř všechny země Blízkého východu a Afriky mají významný potenciál pro výrobu syntetických paliv za nízké ceny.
V nejpříznivějších lokalitách by se výrobní náklady mohly v roce 2030 pohybovat mezi 1,92 a 2,65 eura na litr vodíku a v roce 2050 mezi 1,22 a 1,65 eura na litr vodíku. Pro tyto údaje výzkumníci předpokládali investiční náklady ve středním rozsahu a pozitivní vývoj investičních podmínek.
Potenciál vývozu syntetických paliv, která by se dala vyrábět za méně než dvě eura za litr, činí v roce 2050 přibližně 28 000 terrawatthodin, a to i za nepříznivých investičních podmínek. V tomto případě by pocházel především ze zemí s dobrým technickým potenciálem a stabilními podmínkami. V případě příznivého vývoje investičních podmínek by vývozní potenciál činil více než 50 000 terrawatthodin ročně.
Investiční prostředí určuje potenciální exportní regiony
Při posuzování vývozního potenciálu však nejsou rozhodující pouze výrobní náklady, ale také investiční prostředí. Vezmeme-li v úvahu možná investiční rizika, má to významný vliv na celkové náklady, a tedy i na možný výběr vývozních zemí.
Kromě toho je předpokladem vývozu syntetických paliv v každém scénáři komplexní rozšíření obnovitelných zdrojů energie v samotném regionu MENA.
Scénáře pro výrobní kapacity solární a větrné energie pro vlastní plně obnovitelné zásobování regionu do roku 2050 se pohybují mezi 4 500 a 9 000 gigawatty.
V současné době se takový rozsah a potřebná dynamika expanze zatím neodráží v cílech expanze většiny zemí MENA. Vedle rozvoje výrobních kapacit pro syntetická paliva v průmyslovém měřítku by bylo nutné výrazně zintenzivnit také rozšiřování obnovitelných zdrojů energie. V ideálním případě se domácí nabídka a vývoz vzájemně doplňují a posilují.
Informace o výběru sysntetických paliv, technologiích a jejich dodávkách je možné si přečíst ZDE.
Scénáře a odvození vývoje poptávky po syntetických palivech a surovinách si lze přečíst ZDE.
Více informací o posouzení rizik a analýze nákladů rizik regionu MENA je k stažení ZDE.
Zprávu o výsledcích projektu MENA-Fuel je možné si stáhnout ZDE.
(nik)
