Každý má právo na ochranu zdraví a bezplatnou zdravotní péči. Za podmínek, které stanoví zákon, uvádí Listina základních práv a svobod (dále jen Listina). Ta je nedílnou součástí české Ústavy. Podle náměstka ministra zdravotnictví Radka Policara je možná na čase začít uvažovat o novelizaci Listiny. Abychom mohli zavést další prvky soukromého financování v oblasti zdravotních služeb, pokud by se k tomu našla politická vůle.
Ústavní soud se přitom touto částí Listiny zabýval opakovaně a dá se předpokládat, že se jím bude znovu zabývat v dalších měsících a letech. Policar na summitu Ekonomika zdravotnictví promluvil o tom, jaká stanoviska Ústavní soud dlouhodobě zaujímá a zda se jeho postoj může v brzké době změnit. A upozornil i na to, že bezplatná péče je zakotvena v ústavě jen tří zemí EU.
Otázku bezplatnosti ve druhé větě článku 31 Listiny uvedl Policar zajímavým mezinárodním exkursem: „Kdysi jsem věnoval čas tomu, že jsem prošel všechny ústavy členských států Evropské unie, abych se podíval, jestli v nich je něco obdobného. A je to jen v české Listině, v slovenské ústavě, což je ale zkopírovaná původní federální československá Listina, a v bulharské ústavě. V ústavě italské je jen něco na téma, že chudí mají zdravotní péči zadarmo. A to je všechno. Takže tenhle prvek opravdu není běžný,“ uvedl náměstek ministra zdravotnictví Radek Policar.
Podle něj je možná na čase začít uvažovat o novelizaci Listiny, „abychom mohli zavést nějaké další prvky soukromého financování v oblasti zdravotních služeb – pokud by o to byl politický zájem“. Náměstek ministra zdravotnictví ale hned dodal: „Z dosavadních nálezů mi ale nicméně zatím vychází, že pokud by to nebyla nějaká výrazná změna, ale spíše menší, jakou můžeme očekávat a o jaké v posledních letech slyšíme v politických diskusích, tak to bude spíše otázka dobrého zpracování případné změny právní úpravy.
Kdy stačí předpis a kdy je potřeba zákon
Policar také připomněl, že první nález Ústavního soudu, který se tímto tématem zabýval, vznikl už v roce 1996, a uvádí, co může být v prováděcím předpisu, a co musí nutně být na úrovni zákona. „A je třeba říct, že hledání balance, kdy už to musí být v zákoně, a kdy ještě ne, není úplně snadnou záležitostí. V posledních letech Ústavní soud v tomto směru opakovaně korigoval zákonodárce. Na druhou stranu také občas vidíme, že je ale Ústavní soud shovívavější. Například v otázkách očkování připustil, která očkování mají být povinná. A to vyjádření v zákoně je velmi obecné. To znamená, že přístup je samozřejmě individuální, ale hledání a odhadování té meze je velmi obtížné,“ uvedl Policar.
Náměstek ministra zdravotnictví se zastavil i u dalších nálezů Ústavního soudu. „Když Ústavní soud přezkoumával ustanovení paragrafu 11, odstavec 1, písmeno d zákona o veřejném zdravotním pojištění, který je známý pod legendárním přízviskem ‚paragraf Fischerové‘ (podle Evy Fischerové, poslankyně ČSSD v letech 1992 až 2002 – pozn. red.), tedy možnost vybírat nějaké platby v souvislosti se zdravotní péčí hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. A Ústavní soud jasně konstatoval, že lze rozlišovat mezi zdravotní péčí hrazenou a nehrazenou a lze tak nastavit systém i v rámci stávajícího znění ústavy,“ řekl Policar.
Totéž Ústavní soud zopakoval i v některých dalších nálezech. „Lze říci, že Ústavní soud vždy držel linii, že je potřeba to správné rozlišení mezi zdravotní péčí hrazenou a nehrazenou, což si myslím, že je do budoucna základem toho, aby tu byla přípustnost nějakých dalších soukromých plateb v této oblasti,“ konstatoval Policar.
Aby z veřejných peněz nebyl financován soukromý produkt
A jak by takový systém doplňkového dobrovolného zdravotního pojištění mohl fungovat? „Umím si ho představit jak v modelu non-profitního připojištění, který by třeba prováděly i zdravotní pojišťovny, tak i v modelu ziskovém, komerčním, který ale musí administrovat někdo jiný, zdravotní pojišťovny by se mohly podílet jen přes své dceřiné společnosti. Musíme to jasně odlišit, aby z veřejných peněz nebyl financován soukromý produkt nebo soukromé podnikání,“ řekl Policar. A dodal, že některé zdravotní pojišťovny mají své dceřiné společnosti tímto způsobem nastavené už dnes.
Pokud bude přijata nějaká nová úprava, Policar očekává, že návrh bude předložen k posouzení Ústavnímu soudu, což se podle něj v poslední době stává „folklorem“. „A hodně bude záležet na tom, kdo to bude posuzovat. A v minulosti jsme viděli nějaký posun v náhledech. Šedesátikorunový poplatek byl ještě v pořádku, stokorunový už nikoli. Byly sice použity nějaké argumenty, ale ty argumenty týkající se plošnosti, neomezenosti a sociálního postavení platily i u poplatku šedesátikorunového. Soudce tedy rozhodl, že u stokorunového je protiústavnost, ale rozhodl na základě argumentů, které by mohly být použity dříve u šedesátikorunového – ale použity nebyly,“ zmínil Policar.
Upozornil také na skutečnost, že takové jsou názory dnešních soudců, většina ústavních soudců bude ale v následujících dvou letech obměněna. „Takže to, jak dopadne posuzování těchto otázek, je podle mě něco, co dnes vůbec nemůžeme předvídat,“ uzavřel náměstek ministra zdravotnictví.
Jakub Němec, Zdravotnický deník
Poděkování za podporu konference patří hlavním odborným partnerům – společnostem Roche a ORCZ a generálním partnerům Takeda, MSD, Novartis, Zentiva, Alk, Satum, ČPP a Kooperativa.
