Snaha EU pojistit si severní hranici a vytvořit protiváhu ruskému vlivu v Arktidě naráží na ekonomická i logistická úskalí. Finsko navrhuje vytvoření společné flotily plavidel, studie ale ukazují, že představa severní námořní „dálnice“ je nerealistická. Většina tras spoléhá na ruskou infrastrukturu. Vysoké náklady na pojištění a extrémní zranitelnost dělají z arktické plavby rizikový podnik.
„V Arktidě jsou ledoborce měřítkem síly,“ uvedla šéfka unijní zahraniční politiky Kaja Kallasová při prezentaci nové arktické strategie bloku. Jak v říjnu informoval server EU Perspectives, Komise počítá se společnými nákupy a se sdílením využívání námořních plavidel. Chce také posílit v celé oblasti ochranu podmořských kabelů.
Zpráva společnosti Systemiq varuje, že by posilování komerční lodní dopravy mohlo v Arktidě urychlit úbytek ledu a narušit mořský život. Roste také riziko ropných havárií, které by záchranné složky jen těžko zastavily.
Evropští provozovatelé námořní dopravy mohou také čelit zvýšené závislosti na ruské infrastruktuře podél komerčních námořních tras. Autoři analýzy naléhavě vyzývají evropské vlády, aby v celé oblasti zvýšily svá bezpečnostní opatření.
Více lodí
Unijní ambice ale sahají nad rámec komerčního obchodu. Předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová se obává bezpečnostních hrozeb. „Není to hranice někoho jiného,“ varovala. Na zářijovém summitu v Rovaniemi pak Finsko prosazovalo vytvoření společné flotily ledoborců. Evropští lídři se ale na financování a zadávání veřejných zakázek neshodli.
Nová zpráva Breaking the Ice?, která využívá modelování oxfordské univerzity, podrobila analýze komerční aspekty zvýšeného provozu v arktické oblasti. Kratší vzdálenosti jsou spojeny s nižšími rychlostmi, vyššími náklady na pojištění a plavidly vybavenými pro plavbu v ledu. „Samotná kratší vzdálenost nestačí k tomu, aby došlo k zásadnímu posunu v globálním námořním obchodu,“ uvedl na briefingu odborník z Oxfordu Johannes Lumma.
„Představa Arktidy jako budoucí dálnice pro námořní dopravu je hezká, ale měla by být brána s velkou rezervou,“ řekl Boris Vergote, manažer společnosti Systemiq.
Zkratka závislá na Rusku
Většina plánovaných obchodních tras vede podél severního pobřeží Ruska. Centrální část, severomořská trasa, se spoléhá na ruskou infrastrukturu a ruské ledoborce. Pro evropské přepravní společnosti by proto sankce, podmínky přístupu a vztahy s Moskvou znamenaly další náklady.
Stávající ruská arktická infrastruktura je klíčová pro těžbu ropy, plynu i dalšího nerostného bohatství. „Rostoucí export z arktických energetických projektů nemusí nutně znamenat, že mezinárodní přepravní společnosti arktickou trasu přijímají,“ řekla Karen van Loonová, výzkumnice v oblasti bezpečnosti a obrany v Lingendael Institute. Lodě přepravující zboží mezi Tichým oceánem a Evropou by musely proplouvat úzkým Beringovým průlivem mezi Ruskem a Spojenými státy.
Omezená poptávka
Van Loonová vysvětlila, že vlády mají důvody investovat tam, kde je poptávka po mezinárodní lodní dopravě stále omezená. Ledoborec může podporovat obranu, výzkum a dodávky zásob do odlehlých severních komunit. Tyto účely jsou důležité při posuzování evropských plánů. Není ale stále jasné, kolik by Evropa musela do nové flotily ledoborců investovat prostředků.
Zvýšená lodní doprava by mohla negativně ovlivnit celou arktickou oblast. Hluk a světlo ruší mořské živočichy, zatímco saze usazené na ledě absorbují teplo a urychlují tání. Navíc potenciální úniky ropy by bylo obtížné zastavit. „V současné době prostě nemáme technologii ani infrastrukturu, abychom je zastavili nebo na ně reagovali,“ varoval Vergote.
Značná rizika
Zpráva připomíná rizika související s transpolární trasou vedoucí přes centrální Severní ledový oceán. Předpokládá, že do roku 2050 by tuto trasu využívalo pouze 0,02 % globálního námořního obchodu dle jeho hodnoty. Lodě by musely plout v málo prozkoumaném prostředí daleko od bezpečných přístavů a záchranných složek. Autoři doporučují posílit bezpečnostní opatření předtím, než se komerční doprava rozšíří.
Zpráva navrhuje, aby Evropa podmínila přístup do svých přístavů přísnými environmentálními normami a financovala výzkum a další kapacity pro reakci na mimořádné události. Autoři požadují, aby vlády určily, které arktické trasy potřebují další investice. A aby do celého procesu zapojily místní komunity. „Bez jejich zapojení nelze vytvořit životaschopná řešení,“ zdůraznil Vergote.
