Ceny, za které ministerstvo zdravotnictví nakupovalo osobní ochranné prostředky v době koronavirové krize, se výrazně neliší od cen, za něž stejné zboží na českém trhu nakupovali ostatní veřejní zadavatelé. Vyplývá to z analýzy zpracované Ústavem zdravotnických informací a statistiky, která zároveň poukázala na tehdejší extremní výkyvy v cenách respirátorů všech tříd, a to v řádu až několika set korun za kus. Celkem ministerstvo nakoupilo ochranné prostředky za 2,6 miliardy korun, celou třetinu původně zadaných objednávek přitom z různých důvodů stornovalo. V naprosté většině případů odmítlo platit předem neznámým dodavatelům a platilo až na základě skutečně dodaného zboží po ověření kvality.
Od počátku koronavirové krize bylo ministerstvo zdravotnictví terčem ostré kritiky za své nákupy respirátorů a jiných ochranných prostředků, které mělo pořizovat za vysokou cenu, s pochybnou kvalitou a u podezřelých firem. Téma se dokonce na konci května dostalo na plénum Poslanecké sněmovny a bude se jím zabývat i Nejvyšší kontrolní úřad.
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) opakovaně oponuje, že trh s osobními ochrannými prostředky byl v době krize velmi nestabilní, kdy respirátory chtěli všichni a jednoduše se nakupovalo tam, kde to šlo a kdo byl schopný dodat včas. „Ceny se měnily o stovky procent během nejkrizovějších dní v průběhu března a dubna. Neexistovala žádná tržní cena v čase a místě obvyklá,“ obhajoval se ministr na konci května ve sněmovně.
Jeho slova nyní dokládá i analýza zpracovaná Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), kterou má Zdravotnický deník k dispozici a podle níž s nestabilním trhem bojovaly i ostatní veřejné instituce. Ceny, za které se v březnu a dubnu nakupovaly na českém trhu respirátory všech tří tříd, obecně vykazují až extrémní rozdíly v řádu několik set korun za kus.
Pracovníci ÚZIS prošli několik stovek smluv na nákup respirátorů všech tří tříd, u nichž bylo možné identifikovat jednotkovou cenu a množství a které různí veřejní zadavatelé (nemocnice, Policie ČR, kraje, města, obce, domovy seniorů apod.) uzavřeli v průběhu března a dubna a uložili do Registru smluv. Ty pak porovnali s nákupy ministerstva zdravotnictví, respektive s reálnými cenami na základě uskutečněných objednávek.
Jak Zdravotnickému deníku vysvětlila mluvčí Gabriela Štěpanyová, ministerstvo totiž v naprosté většině případů odmítlo platit předem neznámým dodavatelům a platilo až na základě skutečně dodaného zboží po ověření kvality. A tato nákupní strategie se podle ní vyplatila. „Z celkového objemu objednávek bylo realizováno 71 procent. 29 procent objednávek se úplně či částečně stornovalo,“ vysvětluje Štěpanyová, proč z celkového počtu 452 objednávek ministerstvo reálně uskutečnilo o celou třetinu méně, konkrétně 321. Důvody pro odmítnutí dodávek byly podle Štěpanyové různé: nedodržení termínu dodávky, její struktury, množství nebo stanovených parametrů kvality, cenový vývoj na trhu s osobními ochrannými prostředky nebo administrativní rozhodnutí zemí, odkud se zboží mělo dovézt jako například zákaz vývozu zdravotnického materiálu, obchodně politické překážky nebo epidemiologická opatření. „Důvody vadného plnění jsme posuzovali případ od případu. Pokud dodávka například významným způsobem nesplnila kvalitativní kritéria, tedy deklarovanou účinnost, kterou ministerstvo testovalo u Výzkumného ústavu bezpečnosti práce, odstupovalo od objednávky a zboží vracelo dodavateli,“ popisuje tisková mluvčí.
Nákupy cenově nevybočují
Ministerstvo během dvou krizových měsíců nakoupilo osobní ochranné prostředky za celkem 2,6 miliardy korun. Na rozdíl od ministerstva vnitra, které nakupovalo přímo u výrobců a dodavatelů ve třetích zemích a není proto ve zmíněné analýze ÚZIS zahrnuto, zaměřilo se ministerstvo stejně jako další veřejní zadavatelé na nákup od tuzemských výrobců, dovozců a distributorů, aby tak minimalizovalo riziko zpoždění nebo dodání nekvalitního zboží.
Z výsledků analýzy ÚZIS vyplývá, že ministerské nákupy cenově nevybočují z nákupů ostatních veřejnoprávních institucí, jak ukazuje výsledné porovnání denních průměrných cen (přesněji porovnání váženého průměru z celkové sumy za nákupy v daném dni a z celkového počtu nakoupených kusů respirátorů v daný den – pozn.red.). Extrémní výkyvy v cenách se netýkaly pouze nákupů ministerstva ale i dalších institucí.
V březnu a dubnu tak ministerstvo zakoupilo kolem 2,5 milionu kusů respirátorů nejvyšší třídy FFP3 za průměrnou cenu 148 korun za jeden kus, u ostatních zadavatelů (při zakoupení zhruba 360 tisíc kusů) to bylo 223,39 koruny.
Ve stejném období zakoupilo ministerstvo necelých šest milionů kusů respirátorů FFP2 za průměrnou cenu 82,54 koruny, v případě 13,1 milionu kusů u jiných veřejných zadavatelů to bylo 106,56 korun. V obou případech tedy v průměru ministerstvo nakupovalo dokonce levněji.
„To jsou jasná data na základě skutečných cen zaplacených ministerstvem zdravotnictví v porovnání s tím, s čím se můžeme porovnávat, tedy s nákupy na standardním trhu v České republice od různých dodavatelů. Tedy nikoliv s tím, kdy se nakupovalo přímo skrze kontakty v Číně,“ komentoval to již dříve ministr.
Aktuální výši ceny ovlivňovala řada faktorů jako například požadované množství, kvalita a rychlost dodání, ale také třeba i kurz koruny. „Například v druhé polovině března jsme zaznamenali extrémní nárůst hodnoty dolaru až o 3,50 koruny během čtrnácti dnů. A to v situaci, kdy valná většina respirátorů na trhu byla dodávána dodavateli, kteří je pořizovali na cizích trzích v amerických dolarech, taktéž hrálo velkou roli v oscilaci cen,“ upozorňuje Štěpanyová.
O tom, jak nestabilní trh byl, vypovídá i srovnání nejvyšších denních cen respirátorů. V případě respirátorů FFP2 se většinou pohybovaly mezi zhruba mezi 50 a 400 korunami za kus, v případě respirátorů FFP3 pak mezi 100 a téměř 900 korunami. V obou případech se pak maximální ceny za nákupy pořízené ministerstvem se většinou pohybují v hodnotách nižších než u ostatních veřejných zadavatelů.
Tento měsíc začal účelnost veřejných prostředků vynaložených v souvislosti s protiepidemickými opatřeními prověřovat i Nejvyšší kontrolní úřad. Zabývat se bude nejen nákupy ministerstva zdravotnictví, ale i ministerstva vnitra a Správy státních hmotných rezerv. Kontrola by měla trvat do listopadu tohoto roku, její výsledky se tedy veřejnost dozví nejdříve ke konci tohoto roku.
Helena Sedláčková
Článek je převzat z portálu Zdravotnický deník, který patří do vydavatelství Media Network stejně jako Ekonomický deník.
