Věříme, že tato analýza ukazuje, proč pro nás východní zaostalé ekonomiky nejsou tak atraktivními partnery, jak se nám snaží například Hrad namluvit. Investice k nám v drtivé většině míří ze západu.
Měsíc září jsme protkali pětidílným seriálem, v němž jsme mapovali ekonomiky zemí, jež v nedávné době poctil svou návštěvou český prezident Miloš Zeman za účelem navazování a prohlubování ekonomických styků. Analýza, kterou vám přinášíme nyní, je určitým završením tohoto seriálu. Vycházíme v ní z dat, která ve svých zprávách pravidelně zveřejňuje Česká národní banka.
Jezdí-li Miloš Zeman otvírat dveře českému byznysu do zahraničí, pak je to samo o sobě jistě v pořádku. Jezdí-li český prezident za tímto účelem do zemí, jejichž politické režimy jsou přinejmenším kontroverzní, pak nad tím leckdo zdvihne obočí. Pokud jsou to navíc země, jejichž ekonomiky nám v podstatě nemají co nabídnout, protože jinak by s nimi ekonomické vazby již téměř jistě navázány byly, vzbuzuje takové putování mnoho otazníků. Chceme vám proto ukázat, odkud do České republiky míří převážně zahraniční kapitál. A kupodivu ani jedna země, kterou jsme v září analyzovali, nepatří k významným investorům v ČR, a navíc, tato praktická bezvýznamnost platí i obráceně. Dokonce ani oněch 10 miliard korun, které sem mají přijít z Číny a o které se Miloš Zeman údajně zasloužil, si nezaslouží přehnanou pozornost.
Nejprve však popišme trendy, které se v přílivu zahraničního kapitálu do České republiky v minulosti projevovaly. Přímé zahraniční investice mohou mít trojí podobu. Buď se jedná o investice do základního kapitálu, nebo to mohou být reinvestované zisky, nebo se může jednat o ostatní investice. Období prvních 20 let samostatné České republiky lze z hlediska struktury přílivu zahraničních investic rozdělit v zásadě na tři etapy.
1993 až 2002
V tomto období se na celkovém přílivu PZI (přímých zahraničních investic) suverénně nejvíce podílely investice do základního kapitálu. Reinvestovaný zisk se začal ve struktuře PZI prakticky objevovat až od roku 1998. V letech 2001 a 2002 už byl jeho podíl dvouciferný. Celá první etapa je charakteristická tím, že průměrný roční příliv PZI dosahoval téměř 9 % HDP.
2003 až 2007
V druhé etapě se roční příliv zahraničních investic do České republiky zpomalil na průměrných 5 % HDP. Pro toto období je pak typický rapidní nárůst podílu reinvestovaného zisku. V roce 2003 se reinvestovaný zisk na PZI podílel z více než 90 %. V dalších letech se sice snížil, nicméně s výjimkou roku 2005 tvořil většinu z celkových přímých investic.
2008 až 2013
Třetí etapa je pak poznamenána propuknutím světové finanční krize, jež se vzápětí přelila do reálné ekonomiky. Průměrný roční příliv PZI se v tomto období snížil na 2,5 % HDP, tedy na polovinu oproti etapě předchozí. Co se týče struktury PZI, tak pouze pokračoval trend z let 2003 až 2007, většinu tedy i nadále tvořily reinvestované zisky. V tomto období je také charakteristické, že docházelo k odlivu části dividend do zahraničí směrem k mateřským firmám.
Odvětvová struktura PZI
Ke konci roku 2013 se v české ekonomice nacházely zahraniční investice v celkovém objemu 2,67 bilionu korun, neboli 134,1 miliard dolarů, neboli 97,3 miliard eur. V poměru k českému HDP to představuje 65,5 %.
Největší podíl zahraničního kapitálu drží odvětví finanční zprostředkování, kromě pojišťovnictví a penzijního financování (27,9 %), následuje odvětví výroby motorových vozidel (kromě motocyklů, přívěsů a návěsů) (10,1 %) a činnosti v oblasti nemovitostí (6,8 %). Na sektor služeb připadá 56,2 % z celkového objemu investovaného kapitálu, oproti tomu zpracovatelský průmysl dosahuje 32,2%.
Teritoriální struktura PZI
Z geografického hlediska se na kapitálu investovaném v tuzemsku podílejí největší měrou Nizozemí s 28,6%, Rakousko se 14,0% a Německo s 11,3% podílem. Mezi země, jejichž celkový objem investovaného kapitálu přesahuje 100 mld. Kč, patří ještě Lucembursko, Francie, Švýcarsko a Belgie. Podíl zahraničních investic ze zemí Evropské unie se snížil na 87,0 % a z Evropy celkově pochází téměř 92,8 % objemu zahraničních investic. Z mimoevropských států pochází pouze 7,2 % zahraničního kapitálu a nejvýznamnějšími investory jsou Spojené státy a Korejská republika.
Česká národní banka ale podotýká, že teritoriální členění investic vychází ze sídla společnosti bezprostředně investující v České republice. Řada nadnárodních společností však u nás investuje z důvodů daňové optimalizace přes třetí země, zejména prostřednictvím dceřiných společností založených v Nizozemí, Lucembursku nebo na Kypru.
Čína měla ke konci roku 2013 investice v České republice v celkovém objemu 957,2 milionů korun. To představuje 0,036% (!) podíl na celkovém stavu přímých zahraničních investic v České republice.
Ázerbájdžán měl pak u nás v tom samém období zainvestováno 675 milionů korun, Kazachstán 555 milionů, Rusko 12,1 miliard korun a Tádžikistán podle ČNB ani korunu.
Příliv PZI za rok 2014
Za rok 2014 nastal do České republiky příliv PZI v celkové výši 122,6 miliard korun, z čehož 115 miliard má původ v Evropě. 94 miliard činil reinvestovaný zisk. Největším zahraničním investorem v ČR s 81 miliardami bylo Německo. Nizozemí od nás naopak stáhlo investice v celkové výši 75 miliard korun.
Země, které rád navštěvuje prezident Zeman, k nám v roce 2014 investovaly následovně: Rusko 559 milionů korun, Čína 58,4 milionů, Kazachstán 86,5 milionů, Ázerbájdžán ani Tádžikistán shodně po nula korunách.
Pokud se tedy do České republiky rozhodla Čína investovat 10 miliard korun, pak je to jistě chvályhodné. Nicméně i přesto se jedná o kapku v moři a taková investice může být problematická. Nevíme totiž, co přesně za ní stojí, jakou cenu za ni ještě Česká republika zaplatí. Minimálně bychom si však měli odpovědět na otázku, zda 10 miliard korun z Číny (pozor, jedná se o investici, nikoli o dárek) stojí za to, aby byla hlava naší země viděna, kterak přihlíží monstrózní vojenské přehlídce v hlavním městě země, která demokratickému uspořádání příliš nehoví.
-usi-
