Na amsterdamském ostrově Centrumeiland mají brzo vyrůst stovky cenově dostupných bytů, které navíc budou mít nejmenší možnou uhlíkovou stopu.
Před více než dvaceti lety vedení Amsterdamu rozhodlo o vybudování několika ostrovů. Důvodem bylo získání potřebného místa pro bytovou výstavbu. V roce 1997 přišla amsterdamská radnice s ambiciózním projektem na zkonstruování deseti umělých ostrovů, jež se měly vynořit z vod jezera IJmeer. Postupně na nich měly vyrůst domovy pro osmnáct tisíc rodin.
Jeden z těchto ostrovů – Centrumeiland (Centrální ostrov) – se nad hladinou objevil v roce 2015. V té době ale sloužil jen jako místo pro kempování a jako umělecká instalace. Pro stavbu bytových domů je ostrov připraven až od letošního roku. „Projekt pro nové byty je přinejmenším stejně fascinující, jako byl projekt výstavby tohoto umělého ostrova,“ píše portál CityLab.com.
Objekty pro bydlení mají být totiž zcela unikátní. Prý by to mohl být následováníhodný příklad, který ukáže, jak stavět bytové domy a zároveň minimalizovat negativní dopady na klima naší planety. Až sedmdesát procent cenově dostupných obydlí má být budováno svépomocí a s nejmenší možnou uhlíkovou stopou.
Novodobí družstevníci
Centrumeiland je v pořadí sedmým ostrovem, který v rámci tohoto projektu vznikl, a má být „nejzelenější“. Vyroste na něm 1200 bytů a bytové domy mají být obzvláště odolné vůči velké vodě. Každý z domů bude umístěn na náspu vyvýšeném nad okolní terén. Terpeny, jak se náspy označují, jsou v Nizozemsku používány odnepaměti, aby bylo možné žít i v oblastech s těžko předvídatelným výkyvem vodní hladiny. Aby se odolnost ostrova vůči povodním posílila, jeho neobydlené části budou opatřeny malými kanály pro odvod dešťových srážek.
Domy nebudou napojeny na plynovodní síť, ale každý bude mít svůj vlastní systém vytápění. Hlavním zdrojem tepla budou tepelná čerpadla a každý dům bude navíc opatřen solárními panely a nádržemi na zachycování dešťové vody. Ta bude následně využívána tam, kde nebude nutné používat vodu pitnou.
Samotná výstavba bude zajištěna pomocí takzvaných stavebních skupin. Jde o model kolektivního stavebnictví, který je poměrně běžný v Německu, Rakousku, ale i samotném Nizozemsku. Funguje na obdobném principu jako nám dobře známá stavební družstva. Skupina lidí si pořídí společný pozemek, na kterém postaví bytový dům.
Stavitelé tak prý ušetří značnou část výdajů, jelikož nemusí přispívat na zisk developerských společností. Kromě toho si mohou dům upravit podle vlastních představ a nemusí se spokojit s prefabrikovaným designem. První parcely určené k tomuto modelu výstavby na zmíněných ostrovech se na trhu objevily v roce 2016, letos v červenci a poslední část má být na prodej ještě v průběhu letošního léta.
Vysoušením k expanzi
Nizozemsko patří k poměrně hustě zalidněným evropským zemím. S nedostatkem prostoru pro stavbu domů a bytů se potýká prakticky po celou svou historii a tento boj s vodou je patrný zejména v Amsterdamu. Amsterdam není pouze toto jedno město, ale celý region, který se rozprostírá kolem něj. V Randstadu, jak se okolí hlavního nizozemského města označuje, žije kolem 8,5 milionů obyvatel.
Ti všichni se museli naučit žít s vodou, která čas od času přichází z jezera IJmer, které bylo vytvořeno ve 30. letech minulého století oddělením od mořského zálivu vysokým valem. Poté nizozemská pevnina podstatně expandovala. Země byla vysoušena a kilometry čtvereční souše přibývaly. Od roku 1939 takto vznikla jedna celá nová provincie v podobě polderů, na nichž žije více než 400 tisíc obyvatel. Statisíce lidí se tak staly obyvateli největšího uměle vytvořeného ostrova na světě.
Získávání nové souše mělo na Amsterdam zajímavý dopad. Namísto toho, aby metropole expandovala, její obyvatelé se z něho začali stěhovat do zcela nově zakládaných měst – například do 200tisícového Almere. V případě Centrumeilandu jde ale o opačný princip. Vznikající ostrovy mají vést ke zvýšení populace Amsterdamu až o 45 tisíc lidí.
-zm-
