Americká centrální banka provedla bezprecedentní krok, když bez předchozího varování Evropské centrální banky rozprodala část svých rezerv v eurech na podporu oslabujícího jenu. Washington chtěl zásahem stabilizovat japonskou měnu bez nutnosti oslabit vlastní dolar. Tím ale porušil dlouholeté transatlantické konvence a vyvolal nedůvěru mezi evropskými finančníky.
Trumpova administrativa poslední červencový den zachraňovala japonský jen. Americká centrální banka neintervenovala tradičně dolary, ale použila evropskou měnu euro. Když Federální rezervní banka New Yorku, jednající jménem amerického ministerstva financí, prodávala eura, aby za ně nakoupila japonské jeny, neinformovala Evropskou centrální banku (ECB). Ta se o tom dozvěděla až po uzavření obchodu. V době, když už euro devalvovalo o čtyři procenta oproti jenu.
Přitom od konce druhé světové války se západní měnové orgány vzájemně informují a konzultují měnové intervence. Rozhodnutí Spojených států bylo šokující a mohlo by podkopat důvěru mezi oběma centrálními bankami. Vysocí představitelé Evropské centrální banky, kteří anonymně hovořili s Financial Times, to označili za bezprecedentní porušení dlouholetých konvencí.
Proč eura, ne dolary?
„Uděláme vše, co bude v našich silách, abychom japonskou měnu podpořili způsobem, který pomůže americké ekonomice, americkým daňovým poplatníkům a stabilizuje globální ekonomiku,“ prohlásil ministr financí Spojených států Scott Bessent.
Washington drží zhruba 26 miliard eur (629 miliard korun) v devizových rezervách, rozdělených mezi Fed a fond stabilizace směnných kurzů amerického ministerstva financí. Mnoho analytiků se nicméně domnívá, že tyto rezervy jsou příliš malé na to, aby směnný kurz eura dlouhodobě ovlivnily.
Navzdory počátečnímu oslabení evropské měny měli většinou pravdu. Po několika dnech obchodování se euro ustálilo blízko své dlouhodobých úrovní, vůči jenu je ale stále slabší než před americkou intervencí.
Narušení důvěry
Riziko se netýká ani tak tržní pozice evropské měny, jako spíše důvěry v transatlantickém vztahu. Washington si vybral euro ze dvou důvodů. Zaprvé, aby se vyhnul devalvaci své vlastní měny. Prodej dolarů za účelem nákupu jenů by dolar oslabil.
Zadruhé, Washington cítil tlak na zmírnění oslabujícího jenu, protože je Japonsko největším zahraničním držitelem amerických státních dluhopisů. Pokud by japonská centrální banka začala prodávat své dolary, zvýšilo by to americké náklady na obsluhu státního dluhu. Podpora jenu eury tento tlak odstranila.
Stálo to za to?
Euro bylo jedinou velkou a likvidní cizí měnou, kterou americká centrální banka držela. USA neměly na výběr mnoho jiných zdrojů. Zlato je rezervní pojistkou, kterou centrální banky kvůli panice, kterou signalizuje, prodávají jen zřídka.
Otázkou však je, zda to stálo za to? Musel Washington opravdu zasáhnout a hodit evropskou měnu přes palubu? Nákup japonské měny neřeší základní příčiny jeho poklesu. Investoři tvrdí, že Bank of Japan musí zároveň zvýšit úrokové sazby.
Nedůvěra v Evropě roste
Politické pozadí nijak nepomáhá posílit důvěru Evropy ve Washington. Americké centrální bance Fed nyní předsedá Kevin Warsh. Trumpem jmenovaný kandidát, který se úřadu ujal v květnu. Změna ve vedení centrální banky byla neobvykle turbulentní v důsledku Trumpova úsilí o odvolání bývalého předsedy Fedu Jeroma Powella.
Warsh často jedná s ministrem financí Bessentem. To, co by normálně byla rutinní devizová operace, tak zvýšilo podezření, že americká centrální banka jedná na politickou objednávku současné administrativy. Žádný evropský představitel ani představitel ECB se nicméně k rozhodnutí Fedu veřejně nevyjádřil.
