Politika odstraňování oxidu uhličitého se rychle vyvíjí, ale zůstává roztříštěná. Nadcházející iniciativy členů G7 – sdružení největších ekonomicky vyspělých států světa – od nichž se očekává, že budou průkopníky v zavádění dekarbonizace, by se měly řídit pěti zásadami pro robustní politiky, upozornili výzkumníci z Německa a Norska ve společném dokumentu. Podle nich budou mít zvolené postupy kruciální význam pro přípravu na distribuční konflikty spojené s dosažením nulových čistých a záporných čistých emisí, a to jak na domácí, tak na mezinárodní úrovni.
Sdružení největších ekonomicky vyspělých států světa – Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Spojené království a USA (G7) – může být klíčovým fórem pro průkopnickou novou spolupráci v oblasti odstraňování oxidu uhličitého (CDR), napsali výzkumníci z Německa a Norska ve společném dokumentu.
Skupina podle nich prokázala svou snahu utvářet agendy globální klimatické politiky a několik členů již zavedlo nebo oznámilo politiku pohlcování uhlíku, což podle výzkumníků vytvořilo úrodnou půdu pro novou spolupráci, napsali Felix Schenuit, Oliver Geden a Glen Peters.
Od zemí, které byly zodpovědné za velký podíl historických emisí, se podle vědců očekává, že zajistí průlom a uplatnění příslušných technologií.
Politika dekarbonizace se rychle vyvíjí po celém světě, ale zůstává roztříštěná, píší výzkumníci, kteří vydávají doporučení, jak vytvořit robustní politiky.
Ty by měly zajistit důvěryhodné monitorování, podávání zpráv a ověřování; které by musely být zakotveny ve stávajících klimatických politikách; a měly by být spojeny s cíli nulových čistých emisí. Zároveň by měly být schopny zajistit záporné čisté emise, a posílit mezinárodní spolupráci v oblasti výzkumu, demonstrací a zavádění.
Vědci považují pohlcování uhlíku za nezbytné k vyvážení zbytkových emisí, například ze zemědělství a průmyslu, aby bylo dosaženo cílů čisté nuly a následně záporných čistých emisí skleníkových plynů.
V současné době jsou jediné relevantní propady CO2 přírodní, které zajišťují lesy, mořské ekosystémy nebo jiné suchozemské ekosystémy.
Podle výzkumníků budou ale zapotřebí i nové metody CDR, jako je zachycování CO2 přímo ze vzduchu a jeho trvalé ukládání pod zem (Direct Air Carbon Capture and Storage, DACCS).
(nik)
