Detektivové Národní centrály proti organizovanému zločinu obvinili v tomto týdnu podnikatele Jana Světlíka z trestného činu zkrácení daně. Zatímco dnes je Jan Světlík téměř zapomenou figurou českého byznysu, ještě před osmi lety se jednalo o jednoho z nejvlivnějších a nejznámějších průmyslníků. Pojďme si jeho pozoruhodnou podnikatelskou kariéru připomenout.
V pondělí se na webu Policie ČR objevilo stručné oznámená, že vyšetřovatelé NCOZ zahájili stíhání tří fyzických osob pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby v souvislosti s hospodařením strojírenského podniku v Moravskoslezském kraji. Reportéři ČT k tomu zjistili, že jedním ze stíhaných je Jan Světlík, vlastník firemních skupin Vítkovice a Cylinders Holding.
„Trestná činnost měla spočívat v krácení daně, a to kvůli tomu, že v letech 2008 až 2013 Jan Světlík z pozice předsedy představenstva Vítkovice Heavy Machinery umožnil vyvést bezmála 200 milionů korun za zprostředkovatelské služby na účet švýcarské společnosti a tím měl zkrátit daň zhruba o padesát milionů korun,“ popsal kauzu Dalibor Bártek z Reportérů ČT.
Světlík ve vyjádření pro média uvedl, že jde o absurdní obvinění. Podle jeho slov se jedná o starou kauzu, kterou Vítkovice opakovaně v minulosti vysvětlily. „To, že se nepotvrdila nevýhodnost transakce, zřejmě někomu vadí. Je to konstrukce, která u soudu nemůže obstát,“ řekl Světlík.
Soudy, arbitráže a konexe
Jan Světlík nastoupil do ostravských strojíren Vítkovice hned po vysoké škole. V roce 1999 využil příležitosti a od kolabujícího strojírenského koncernu odkoupil tehdy přehlížený závod Lahvárna. Jenže zájem o tlakové lahve, používané třeba ke skladování stlačeného zemního plynu a technických plynů, začal prudce růst. V době, kdy se holding Vítkovice topil v miliardových ztrátách, Lahvárna celkem slušně vydělávala.
Světlík využil příležitosti a v roce 2003 přihlásil do privatizace strojírenské části Vítkovic. Přeplatil ostatní uchazeče a podnik za 402 milionů korun koupil. Jenže mělo to háček – nedostatek peněz. Světlík proto šel do svého životního obchodu napůl s finančními partnery Davidem Beranem a Petrem Novotným.
Jejich spolupráce vydržela jen dva roky – do chvíle, kdy Světlík bez dohody s partnery provedl změny v představenstvu. David Beran se poté pokusil svůj 45procentní podíl prodat finanční skupině KKCG miliardáře Karla Komárka. Světlík tento prodej neuznal s argumentem, že bylo porušeno jeho předkupní právo, a po vyhraném rozhodčím řízení Beranův podíl získal. Jenže to vedlo jen k další vlně soudních sporů a rozhodčích řízení, které neměly jasného vítěze.
Na vrcholu slávy se Jan Světlík ocitl okolo roku 2010. Jeho strojírny Vítkovice vykázaly čistý zisk blížící se jedné miliardě korun a neměly nouzi o zakázky. Stačí zmínit miliardové zakázky od skupiny ČEZ týkající se modernizace uhelných elektráren Tušimice a Prunéřov. Světlík v té době snil, že přemění Ostravu v prosperující „Machinery Valley“ po vzoru kalifornského Silicon Valley. A netajil se ani zájmem o zakázky na stavbě nových jaderných bloků v Temelíně.
Tady pojďme připomenout Světlíkovy politické konexe napříč politickým spektrem. Předsedou dozorčí rady Vítkovic byl po řadu let funkcionář severomoravské KSČM Josef Babka. Bývalý ministr průmyslu a obchodu Martin Pecina (dříve ČSSD, později Zemanovci) byl v letech 2011 až 2013 ředitelem energetické divize Vítkovic. V čele správní rady Světlíkovy nadace stál tehdejší europoslanec za ODS Evžen Tošenovský.
Jan Světlík se netají svými sympatiemi k Miloši Zemanovi, kterého otevřeně podpořil před prezidentskými volbami na počátku roku 2013. Zřejmě za odměnu pak v říjnu téhož roku obdržel z rukou prezidenta medaili za zásluhy o stát v oblasti hospodářství.
Velká ostuda v Turecku
Světlík, podobně jako řada jiných byznysmenů, doplatil na přecenění vlastních sil. Založil firmu Vítkovice Power Engineering (VPE) a pustil se do zřejmé nejrizikovějšího oboru podnikání, kterým je dodávka elektráren „na klíč“. Hned první velká zakázka skončila velkým průšvihem. Ano, řeč je o uhelné elektrárně Yunus Emre v Turecku, která je známá spíše pod názvem projektové společnosti Adularya.
Jedná se o kauzu, o níž Ekonomický deník opakovaně informoval. Byl to sám Světlík, kdo prosadil, aby dodavatelem kotlů pro elektrárnu Adularya byl rakouský Andritz, který přitom s požadovaným typem a výkonem kotle neměl potřebné zkušenosti. Dopadlo to špatně. Po zahájení zkušebního provozu v roce 2016 se v kotli usazoval zatuhlý popel a elektrárna nebyla provozuschopná.
Vítkovice nikdy vinu za vadnou elektrárnu neuznaly. Za zdroj potíží prohlásily nekvalitní turecké uhlí s vysokým obsahem chlóru. „Proces najíždění elektrárny byl opakovaně přerušován ze strany investora, neboť investor dodával do elektrárny uhlí s odlišnou specifikací, než je zakotvena v kontraktu, a toto uhlí mělo negativní účinky na zařízení elektrárny. Na tento problém Vítkovice opakovaně upozorňovaly,“ uvedla před třemi lety mediální zástupkyně Vítkovic Eva Kijonková.
Ať už to zkazil kdokoli, jisté je, že účet za tuto fušeřinu zaplatili čeští daňoví poplatníci. Celou elektrárnu fakticky zaplatila Česká exportní banka (ČEB), která na její stavbu poskytla úvěr ve výši 433 milionů eur; pohledávka včetně neuhrazených úroky dosáhla 553 milionů eur. Po letech váhání nakonec ČEB pohledávku v únoru 2022 prodala turecké firmě ze skupiny Yildizlar SSS Holding. Turci zaplatili pouhých 70 milionů eur (1,7 miliardy korun), ztráta ČEB a státní pojišťovny EGAP z celé transakce tedy dosáhla zhruba 12 miliard korun.
Zůstaly zombie-Vítkovice a lahvárna
Světlíkovo podnikatelské impérium se začalo hroutit v dubnu 2016, kdy přišel první insolvenční návrh na dceřinou firmu VPE. Ta totiž nezaplatila některým dodavatelům za práce a zařízení na elektrárně Adularya. Vítkovice v první fázi odmítaly přiznat si jakékoli finanční problémy a insolvenční návrh označily za šikanózní. Po čtyřech měsících změnily názor a samy požádaly soud o prohlášení úpadku dceřiné firmy VPE a povolení reorganizace.
Poté se ukázal tragický stav energetická divize Vítkovic. VPE měla nesplacené závazky za 2,3 miliardy korun, z toho půl miliardy po lhůtě splatnosti. Firma navíc přiznala, že nemá skoro žádný majetek ani další zakázky. Vítkovice se hned poté začaly hroutit jako domeček z karet. Mateřská společnost společnost Vítkovice za rok 2016 vykázala nekonsolidovanou ztrátu 1,23 miliardy korun a klíčové dceřiné firmy v součtu prodělaly dalších 6,8 miliardy korun.
Ještě v roce 2016 zkrachovala další dceřiná firma Vítkovice Gearworks. V březnu 2018 prohlásil soud úpadek největší dceřiné společnosti Vítkovice Heavy Machinery. První bankrot se podařilo vyřešit restrukturalizací, avšak v březnu 2020 tato firma zkrachovala podruhé. Z kdysi velké průmyslové skupiny Vítkovice se stala „zombie“ firma se zhruba 400 zaměstnanci, která se zabývá hlavně IT službami, pronájmem, údržbou a sanací průmyslového areálu v Ostravě.
Část výrobních podniků nicméně přežila pod značkou Witkowitz. V létě 2016 totiž na pomoc Světlíkovi přišel byznysmen Martin Ulčák. Skoupil část pohledávek od bank a poté získal některé z výrobních závodů Vítkovic. Jeho skupina Witkowitz převzala výrobu velkokapacitních skladovacích nádrží, převodovek, výrobu a montáž ocelových konstrukcí a vítkovickou kovárnu. Po smrti Martina Ulčáka v dubnu 2020 vlastnictví přešlo na manželku Jiřinu Ulčákovou.
Jan Světlík si pod svou kontrolou ponechal výrobu ocelových lahví, která patří pod samostatnou firemní skupinu Cylinders Holding. Podle posledních známých konsolidovaných výsledků za rok 2021 vykázal výrobce tlakových lahví s hlavními závody v Ostravě a polském Sosnowieci tržby 4,1 miliardy korun a čistý zisk 246 milionů korun. Díky lahvárně se tak Světlík stále řadí mezi české miliardáře, i když do první stovky nejbohatších již nepatří.
David Tramba
