Dotace a další podpůrné programy jsou schopny efektivně pokrýt až 70 procent nákladů na dekarbonizaci v českých uhelných regionech, uvedl na Sympoziu Ekonomického deníku na téma Modernizační a strukturální fondy, dotace a granty jako příležitost pro ekonomiku vrchní ředitel sekce fondů EU ministerstva průmyslu a obchodu Marian Piecha. Zároveň upozornil, že Česká republika nezvládá velké dotační projekty. „Neumíme je připravit a bojíme se jich,“ prohlásil Piecha. To se ale podle něj může rychle změnit, když se v Česko přípravy velkých projektů přestane zbytečně obávat, perfektně je připraví a veškeré náležitosti vyřeší doma „bez ingerencí“ do evropských struktur.
Situace v evropských dotačních a subvenčních programech se mění, uvedl na Sympoziu Ekonomického deníku na téma Modernizační a strukturální fondy, dotace a granty jako příležitost pro ekonomiku vrchní ředitel sekce fondů EU ministerstva průmyslu a obchodu Marian Piecha. Podotkl, že Česká republika aktuálně „najíždí“ čtvrté programovací období a to je oproti prvnímu podle Piechy mnohem složitější. Už nejde o plošnou podporu prostého typu „ekonomicky se zlepšit se a dohnat Německo“.
Česká republika řeší v aktuálním programovacím období mimo jiné dekarbonizaci v uhelných regionech.
„V Moravskoslezském, Ústeckém, Karlovarském kraji, lze získat třeba 60 až 70 procent dotací na nákup nových přístrojů a zařízení. Ve srovnání s ostatními regiony mohou do těchto regionů plynout dotace mnohonásobně vyšší. Takové to soutěžení na dotačním poli už neprobíhá jenom v podobě Česká republika versus Německo a okolní státy západní Evropy, ale už de facto probíhá i v českých v regionech,“ řekl na sympoziu Piecha.
Piecha doplnil, že v průběhu čtyř programovacích období se důraz posunul k řešení zásadních problémů Evropy – od energetiky až o digitalizaci.
„Řešíme výstavbu vysokorychlostního internetu, digitalizaci procesů v podnikatelské sféře a co se týče energetiky, tak přechod na obnovitelné zdroje. K tomu se do jisté míry strašně nešikovně propojují pravidla veřejné podpory, která se neustále zpřísňují,“ upozornil vrchní ředitel sekce fondů EU ministerstva průmyslu a obchodu.
Piecha připomněl i velkou administrativní zátěž například v otázkách v oblasti energetických úspor.
„Na řídících orgánech pracujeme pouze se dvěma variantami. Buď tu administrativní zátěž přechroustáme my, jako úředníci, anebo celé ty požadavky od definice malých a středních podniků, podniků v obtížích a další, přesuneme na podnikatele a budeme to pouze kontrolovat,“ pokračoval Piecha.
Zpřísnění administrativní zátěže spojené s veřejnou podporou ilustroval Marian Piecha na podpoře elektromobility.
„Jednoduché schéma by umožnilo notifikovat klidně 8 až 10 procent dotace na elektroauto a my bychom mohli říct, tady máte tuto částku, podpoříme vás. Ve srovnání s tím ale musíme při podpoře elektroauta porovnat verzi auta elektrického s verzí se spalovacím motorem, takže třeba u Škody Eniaq hledáme spalinovou alternativu, která mimochodem neexistuje. Pak vypočítáváme rozdíl v ceně a poskytujeme podporu,“ uvedl Piecha konkrétní příklad zbytečné administrativní zátěže.
Kvůli obavám z úniku trhu podle Piechy subvenční procesy zatěžují nákladové mezery a výpočty, které „prostě chceme všude“. Kvůli tomu pak Česká republika zaostává například ve fotovoltaice.
Problémy s vodíkem
„Ten plošný přístup musí být spravedlivý za každou cenu, obzvláště v energetické transformaci. Je do jisté míry nebezpečný proces a může vést až k tomu, že se nám celá energetická transformace, například v oblasti výroby vodíku, nemusí úplně povést,“ varoval Marian Piecha.
Podpora výroby vodíku se podle Piechy aktuálně nepotkává s požadavky trhu. Vodík se v průmyslu zatím nedá použít a nemůžeme tomu pomoci ani přes vodíkovou banku.
„Řeší to finančním nástrojem z inovačního fondu, bude pořádat aukce na výrobu vodíku, a to buď v Evropě, nebo mimo Evropu. A my, když si řekneme, kde ležíme, víme, že nemáme na výrobu vodíku dostatečný sluneční svit jako jižní země, ani dostatek větrné energie jako severní přímořské státy. Nemůžeme si proto dělat zásoby, takže jsme v tomto segmentu de facto nekonkurenceschopní, pokud nenastartujeme jádro,“ upozornil vrchní ředitel sekce fondů EU ministerstva průmyslu a obchodu.
Evropa řeší aktuálně vodík, ale podle Piechy je pro transformaci českého průmyslu aktuálně nepoužitelný. Především, co se týče pořizovací ceny.
„Musíme tedy začít s dopravou. Už před pěti, šesti lety jsme Evropské komisi vysvětlovali, že chceme technologickou neutralitu a chceme k elektrickým autům přidat i vodíkové pohony. Když se ale podívám na systémy podpory na vodíkové čerpací stanice, jsou totožné jako u nabíječek do auta. Přitom každý chápe, že elektromobil se dobíjí ve stanici, která je propojena drátem s elektrárnou, ale samostatně stojící vodíková plnička nepropojená s výrobou je z hlediska automobilové dopravy nerentabilní. Dovážet plyn pro pár aut je nerentabilní a dosud neexistuje schéma velké infrastruktury,“ vypíchl neuralgický bod Marian Piecha.
Velké projekty neumíme
V rámci svého výstupu Marian Piecha upozornil na skutečnost, že Česká republika má oproti řadě zemí deficit v přípravě velkých dotačních projektů.
„My v Česku prostě neumíme, když se zamyslím plošně nad dotacemi, udělat velký projekt. Umí to třeba Poláci. Udělali to v rámci dálnic, udělali to v rámci železnic, teď to dělají i v rámci energetické infrastruktury. My to prostě neumíme. A neumíme to proto, že jednak nemáme velké projekty připravené, ani je připravit neumíme a bojíme se jich. A brzdí to i povolovací procesy,“ akcentoval Marian Piecha.
Jako příklad velkého projektu Marian Piecha uvedl polský zábavní park Energylandia nedaleko Katowic.
„Kde za, v přepočtu, za nějakých 6 miliard korun vznikl zábavní park srovnatelný s Disneylandem. Je tam minimálně 6 atrakcí, které jsou úžasné. Ty se platily z ministerstva průmyslu Polské republiky v rámci tamní digitalizace. Když se zamyslím nad skutečností, jak lze naplánovat obrovský zábavní park ve stylu Disneylandu za několik miliard korun, budu dopředu vědět, že získám z toho operačního programu podnikání, nebo z nějakého jiného pro cestovní ruch? Celé to musí dávat smysl jako velký projekt, ale tady bychom hned narazili na auditní orgán, který se bude ptát, jak jsme dopředu mohli vědět, že v tomto parku tento příjemce dotaci na šest atrakcí, když to hodně zjednoduším,“ zamýšlí se nad českým složitým procesem podpory Piecha.
Permanentní riziko střetu zájmů
A vzápětí vrchní ředitel sekce fondů EU ministerstva průmyslu a obchodu uvedl další příklad potíží při přípravě velkých projektů.
„Objevily se, když jsme třeba připravovali podporu ve výši 6,8 miliardy korun na posílení distribuční sítě elektrické energie pro ČEZ, EGD, EON a další, abychom mohli stavět více fotovoltaiky. Jedna část Evropské komise chtěla vidět detailně všechny projekty dopředu. My jsme řekli, aby nám přesně definovali návrh podpory, kolik to bude stát. Druhá část komise ale řekla, nediskutujte s příjemci dopředu, protože budete ve střetu zájmů. Vy nesmíte dopředu vědět, komu tu podporu vlastně budete dávat,“ popsal další obstrukce Piecha.
Tyto překážky podle Piechy otevírají velkou diskusi, jak v České republice naplánovat větší projekt, například v energetice, nebýt ve střetu zájmů, zrealizovat velkou veřejnou soutěž, vyhovět všem pravidlům od střetu zájmů, přes zakázky, až po definici malých a středních podniků.
„Kdybyste teď naznali názoru, že to nejde, byl by to špatný závěr mého vystoupení. Ono to jde, stačí se podívat do Polska. Proč to jde tam a u nás to nejde? Za sebe, byť říkám, že to je trošku na hraně, ale je to o tom, že se toho nebojí, vyřeší si to u sebe ve Varšavě, perfektně připraví projekty, a zásadně jejich úředníci na tvůrce těchto projektů nedonášejí do Bruselu. Proto jsou schopni podpořit například zmíněný zábavní park typu Energylandia, i když je to co se týče podpory projekt na hraně. My se oproti tomu v České republice chlubíme tím, že místo dálnic jsme prostředky z předchozích programovacích období investovali do rozvoje silnic 1. a 2. třídy, protože ty bylo třeba také opravit. Bezesporu jsme prostředky určené na dopravu využili, ale renomovaní ekonomové by vám jistě racionálně vyčíslili, co má větší přidanou hodnot, jestli opravená okreska nebo nově postavená dálnice s vysokým multiplikačním efektem,“ uzavřel Marian Piecha.
Jan Hrbáček
