Nedostatek kvalifikovaných lidí, kteří řeší územní plánování trápí kraje i obce. Menší města mají problém sehnat úředníky s odbornou zkouškou nebo vysokoškolským titulem.
Obce trápí nedostatek úředníků, kteří mají na starosti územní plánování. Zejména v oblastech, kde se v posledních letech zvýšil počet obyvatel, už pak nedochází k navýšení pracovníků, kteří mají agendu na starosti. Nejhůře je na tom Středočeský a Plzeňský kraj, vyplývá z analýzy ministerstva pro místní rozvoj, kterou má redakce k dispozici.
Materiál zpracovává na základě dotazníků i analýz jednotlivých krajů ministerstvo pro místní rozvoj. Ke srovnání má zatím jen jednu analýzu z předchozích let, jelikož povinnost zpracovat ji jednou za tři roky začala platit před sedmi lety. Sleduje hlavně výkony úředníků, jejich počty a kvalifikaci a tím i vliv na jejich výkon, stejně jako druh činnosti.
Kvalitu služeb, kterou v souvislosti s územním plánováním poskytují úřady, může ohrožovat personální stav úředníků. Problémy hlásí za poslední tři roky hlavně Středočeský kraj. „Kapacita Středočeského krajského úřadu neodpovídá velikosti správního území tohoto kraje i s ohledem na počet obcí – potenciálních klientů v oblasti územně plánovací činnosti,“ uvádí poslední analýza ministerstva zaměřená na územní plánování a stavební řád.
Důvodem je i nárůst obyvatel v některých částech kraje a stagnace počtu úředníků., kteří se agendou zabývají. „Personální poddimenzovanost tohoto úřadu neumožňuje vykonávat činnosti nadřízeného orgánu územního plánování a zároveň v potřebném rozsahu koncepčně řešit územní souvislosti mezi hl. m. Prahou a Středočeským krajem zejména v oblasti veřejné dopravní a technické infrastruktury republikového významu. Tato situace přetrvává,“ stojí v závěru analýzy.
Situace se ve středních Čechách podle informací ministerstva nezměnila minimálně od roku 2011. „Přetrvává zjištěný problém, kdy s růstem velikosti obce s rozšířenou působností klesá rozsah služeb poskytovaných ostatním obcím v jejím správním obvodu. Z tohoto důvodu je vhodné periodicky evidovat a vyhodnocovat výkon těchto úřadů s ohledem na tuto skutečnost,“ doporučuje rezort.
Materiál upozorňuje na podobnou situaci i v Plzeňském kraji. Počet obcí, které má na starosti jeden úředník tamního krajského úřadu, převyšuje stovku. Průměr v Česku je ale zhruba čtyřicítka vesnic a měst. Vysoko nad průměrem se zhruba devadesáti obcemi na pracovníka drží také Středočeský kraj, Vysočina nebo Pardubický kraj. Pro porovnání, například na Karlovarsku spadá do agendy jednoho úředníka pro územní plánování jen kolem 19 obcí. „Nepříznivá situace v Plzeňském kraji i přes upozornění při řádné kontrole ze strany MMR zůstala beze změny,“ upozorňuje ministerstvo ve své analýze.
Létající pořizovatelé versus nezpůsobilí úředníci
Ačkoli se úřady často potýkají s nedostatkem lidí, naopak po odborné stránce jsou úředníci obvykle dobře kvalifikovaní. „Z porovnání Analýzy 2011 a Analýzy 2012-2014 je zřejmé, že počty úředníků na úřadech územního plánování mají sestupný trend, podíl těch, kteří mají zkoušku odborné způsobilosti, zůstává stabilní,“ stojí v materiálu.
Přibývá dokonce úředníků s vysokoškolským diplomem. Na pracovníky stavebních úřadů a úřadů územního plánování klade zákon totiž podmínky dostatečné kvalifikace i praxe. Takzvanou zvláštní odbornou způsobilost musí mít podle zákona z roku 2007 alespoň jeden pracovník v útvaru. Splňují ji celkem zhruba tři čtvrtiny ze všech úředníků agendy. Nejlépe jsou na tom po stránce odbornosti velká města. Naopak nejméně způsobilých pracovníků pro oblast územního plánu je například v okresních městech Nymburk, Kolín, Varnsdorf, Tachov nebo Rakovník. Tam splňuje potřebnou kvalifikaci jen jeden úředník z celého útvaru.
Na krajských úřadech počty kvalifikovaných úředníků celkově rostou. Kraje si ale stěžují na takzvané „létající pořizovatele“, tedy neúřednické fyzické osoby s potřebnou kvalifikací, které za úplatu podle zákona mohou také pořizovat územní plán. Upozorňují, že neexistuje mechanismus, jak se těch nekvalitních zbavit a odebrat jim způsobilost. „Tento problém je však řešitelný zvýšenou kontrolní a dozorovou činností krajského úřadu,“ oponuje ministerstvo pro místní rozvoj.
Nová pravidla, více práce
Po vyšším počtu pracovníků volají i některé stavební úřady. Oproti předchozímu sledovanému období totiž prý kvůli novele stavebního zákona značně narostl počet vydaných společných územních souhlasů a souhlasů s provedením ohlášené stavby. Některé úkony stavebních úřadů, jako třeba povolení odstranění stavby nebo terénních úprav, pak narostly několikanásobně.
Jako zátěž vidí úřady povinnost uvádět stavby do registru nemovitostí v rámci základních registrů. „Jedná se o agendu nadměrně zatěžující stavební úřady a vyžadující posílení počtu pracovníků, k čemuž však nedošlo. V souvislosti s problematikou základních registrů dochází k zatěžování i krajských úřadů při metodickém řízení prvoinstančních stavebních úřadů,“ stojí v materiálu.
Potíže hlásí někteří úředníci i kvůli součinnosti při navracení majetku církvím. Stavební úřady mají totiž povinnost mimo jiné i poskytovat podklady o nemovitostech, které do majetkového narovnání spadají. Podle krajů totiž není taková součinnost jednoznačně určena zákonem. Oproti tomu rozsáhlá změna občanského práva v rámci přijetí nového občanského zákoníku pak úředníkům činila minimální problémy.
Ulice místo pšenice
Požadavky na rozšiřování pozemků pro bydlení se rok od roku zvyšují. Podle MMR jsou neúměrné. Obce často chtějí rozšiřovat svůj intravilán na úkor polí nebo luk, jenže zásahy do zemědělského půdního fondu přitom nedokážou odůvodnit dostatečným veřejným zájmem. „Z obavy náhrad za změnu využití si obce nedovolí vypouštět dříve vymezené a nevyužité zastavitelné plochy a vymezení nových zastavitelných ploch se nedaří projednat,“ dodává MMR.
Vendula Stadlerová
