Neúspěch žalobců v takzvané jízdenkové kauze leží šéfce Vrchního státního zastupitelství Lence Bradáčové zjevně hodně v žaludku. V médiích už vyjádřila nesouhlas s rozhodováním soudů v případu, který se točil zejména kolem provize 17 haléřů za každou vyrobenou jízdenku do daňového ráje. K případu se Bradáčová vrátila v neděli v Otázkách Václava Moravce a věnovala se mimo jiné znaleckým posudkům, které v popisovaném případu sehrály předůležitou roli. Vystoupení žalobkyně bohužel zavání manipulací s reálným dějem a klene se až do polohy vyslovených nepravd. Ekonomický deník proto podrobil vystoupení vrchní žalobkyně hloubkové analýze.

Vrchní soud v Praze loni 1. září rozhodl, že bývalý ředitel Dopravního podniku hlavního města Prahy Martin Dvořák, lobbista Ivo Rittig, a dalších ostatních 10 obžalovaných, jsou v kauze sedmnáctihaléřových provizí na Karibik nevinní. Soud zamítl odvolání žalobce z Vrchního státního zastupitelství v Praze Adama Borguly. Obžaloba tvrdila, že 17 haléřů z každé jízdenky vyrobené pro pražský dopravní podnik končilo přes offshorovou společnost právě u Rittiga a Dvořáka. Rozsudek nabyl právní moci jeho vyhlášením.

Někdejší generální ředitel pražského Dopravního podniku Martin Dvořák měl podle obžaloby, sepsané Adamem Borgulou, obejít zákon o veřejných zakázkách, když v roce 2008 přidělil zakázku na výrobu jízdenek firmě Neograph.

Papírna, patřící bývalým důstojníkům komunistické Státní bezpečnosti, posílala 17 haléřů z každé vyrobené jízdenky karibské společnosti Cokeville Assets. Případ otevřel Nadační fond proti korupci.

S rozhodnutím soudů se do dneška nechce smířit pražská Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Ve svém posledním televizním vystoupení věnovala posudkům znalců. Její argumentace však byla minimálně, a hodně shovívavě řečeno, nepřesná.

Mohlo by vás zajímat

Kde udělali soudruzi chybu? Vzestup a pád ambiciózní baterkárny Northvolt

Ekonomický deník proto porovnal televizní výroky vrchní žalobkyně s realitou. Bohužel tato analýza pro ni nevyznívá příliš dobře.

Proti televiznímu pořadu se ohradil i sám Lenkou Bradáčovou napadený znalecký ústav Equita Consulting.

„Nelze se bez dalšího smířit s tím, že jádro pořadu je založené na nepodložené kritice naší práce. V diskuzi s významnými zástupci orgánů veřejné moci zaznívá jméno společnosti Equita Consulting v negativním kontextu několikrát. A to v pořadu, o kterém by si divák mohl myslet, že nemá zapotřebí pracovat s neověřenými skutečnostmi,“ konstatoval znalecký ústav.

Nastupují znalci

Trestní řád ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může policejní orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu přibrat znalecký ústav k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem.

Tak se stalo i v případě pražského Dopravního podniku.

Sedm set šedesát dva dnů od začátku trestního stíhání, 31. března 2015, byl pro dozorujícího žalobce v této kauze Adama Borgulu vyhotoven posudek znalce Jana Juráně.

Tři tisíce šedesát tři dnů od začátku trestního stíhání, 28. června 2021, byl pro žalobce vyhotoven posudek znaleckou kanceláří TPA Valuation & Advisor, který prokuratura označovala jako „posudek revizní”.

Údajně poškozený Dopravní podnik hlavního města Prahy si pak nechal vyhotovit u znaleckého ústavu Equita Consulting dva posudky (+1 dodatek), a to 17. ledna 2014 a 3. září 2013. Závěry tohoto znaleckého posudku potvrdilo Dopravnímu podniku i odborné stanovisko znaleckého ústavu Kreston A&CE Consulting z 10. prosince 2018.

U znaleckého ústavu Equita Consulting pak zadal, dle pokynu Vrchního soudu v Praze, Městský soud v Praze další posudek, který byl vyhotoven 9. listopadu 2020.

Obhajoba si pak nechala zpracovat celkem tři posudky, které se zabývaly v této takzvané jízdenkové kauze, oproti posudku žalobce, možností stanovení ceny obvyklé. Jejich součástí bylo také vyjádření k prvnímu posudku znalce Jana Juráně. Šlo o posudky Equity Solutions z 21. října 2015 a 5. února 2016.

Dne 10. července 2017 pak byl znaleckým ústavem BDO vydán posudek k ceně obvyklé a posudku znalce Juráně.

Všechny posudky, celkem sedm, zadané obhajobou, Dopravním podnikem, ale i soudem u čtyř znaleckých ústavů, dospěly ke společnému závěru, a to že cenu obvyklou s ohledem na unikátní povahu jízdenek z dílny společnosti Neograph nelze určit.

S odkazem na trestní řád lze tedy považovat závěry znaleckých ústavů za posudky s vyšší důkazní hodnotou než posudek osamoceného znalce obžaloby Jana Juráně.

Optikou Bradáčové

I přes tyto skutečnosti vnímá Lenka Bradáčová děj kolem znaleckých posudků jinak, než se reálně odehrál.

„My jsme si nechali vypracovat už v době, kdy ta věc byla rozhodována před městským a vrchním soudem, jiný posudek, respektive posudek znaleckého ústavu, který zkonstatoval, že právě ten posudek společnosti Equita Consulting je místy spekulativní a neopřený o fakta. Přesto ani Městský soud v Praze, ani Vrchní soud v Praze k tomuto posudku nepřihlédly, zkonstatovaly ho bez dalšího a v samotném rozsudku se neobjevil. To znamená, že ten zprošťující rozsudek se skutečně opřel výlučně o posudek Equita Consulting, aniž by byl reflektována naše námitka ohledně nedostatečnosti tohoto posudku,” tvrdila například Lenka Bradáčová.

Na mysli měla znalecký posudek TPA Valuation & Advisory.

Druhé projednání kauzy jízdenek (tedy dle vrchního státního zastupitelství – věc byla rozhodována před městským soudem) probíhalo od 7. září 2020 do 27. listopadu 2020. Jak je ale uvedeno na straně 26 usnesení Vrchního soudu z 1. září 2021, byla žalobcem „…znalecká kancelář k podání tohoto znaleckého posudku byla oslovena státním zástupcem konkrétním podáním ze dne 7. 4. 2021”.

Je tedy zjevné, že posudek zmíněný Bradáčovou, který byl vyhotoven 28. června 2021, v době rozhodování městského soudu neexistoval.

Státní zástupce během celé doby druhého projednávání nevznesl požadavek na doplnění dokazování znaleckým posudkem – navrhoval stále dokola výslech mimo jiné Jany Lütken (švýcarská firemní administrátorka) a provedení listinných důkazů.

K „jinému” posudku, který byl zadán po 132 dnech od vynesení druhého rozsudku tedy při jeho vyhotovení městský soud přihlédnout ani při nejlepší vůli nemohl.

Výrok Bradáčové o spekulativním posudku Equita Consulting navíc nekoresponduje se závěry senátu pražského Vrchního soudu, vedeného předsedou Lubošem Vlasákem:

1. Nešlo o revizní posudek, znalecká kancelář nebyla oprávněna podat revizní posudek, ten tedy byl hodnocen jako běžný znalecký posudek.
2. Soud konstatuje u státního zástupce „zaujatost v zadání” tohoto posudku. Tuto zaujatost soud podrobněji komentoval v ústním zdůvodnění takto: „při zadání znaleckého posudku nemůžu a priori v podstatě vyjadřovat svůj postoj k znaleckému posudku který dávám přezkoumat a obracet se na mého znalce jenom ohledně části znaleckého posudku, se kterým nesouhlasím.”
3. Stejně jako u prvního posudku (Jana Juráně) státní zástupce nepovažoval za nutné zadat znalci zkoumání ceny obvyklé, vzniku (existence) škody či přiměřenosti provize placené Neograph zprostředkovatelské firmě Cokeville, „což je pro posouzení viny obžalovaných v této trestní věci zcela stěžejní”.
4. Znalec se nedostatečně seznámil se spisem a „uvádí skutečnosti, které neodpovídají realitě”.
5. Se závěry posudku znaleckého ústavu Equita Consulting se odvolací i nalézací soud ztotožnil. Na straně 35 svého usnesení vrchní soud uvádí, že „znalecký posudek TPA Valuation & Advisory ze dne 28. 6. 2021 svým obsahem a vadami nemohl závěry znaleckého posudku Equity Consulting znevěrohodnit”.

Tvrzení Lenky Bradáčové že „jiný posudek … zkonstatovali ho bez dalšího” tedy neobstojí v porovnání s hodnocením Vrchního soudu v Praze z usnesení z 1. září 2021.

Důkazy o manipulaci s fakty z rozsudků

Na straně 31 stojí:

„Závěry TPA pak odvolací soud posoudil jako nepřesvědčivé, zčásti zcela chybné a proto obsah tohoto běžného znaleckého posudku TPA tak nemůže změnit nic na správnosti zjištění nalézacího soudu s nimiž se odvolací soud ztotožnil.“

„Nelze přehlédnout ani skutečnost, že zpracovatel znaleckého posudku TPA se nebyl schopen vyjádřit k objednávce Dopravního podniku u Státní tiskárny cenin, kdy po ukončení rámcové smlouvy mezi společností Neograph a Dopravním podnikem, Státní tiskárna cenin dodávala Dopravnímu podniku blokové jízdenky v podstatě za stejnou cenu”.

Na straně 32 se pak lze dočíst, že:

Z výroku soudu jednoznačně vyplývá, že posudek byl řádně proveden, zhodnocen, nicméně s ohledem na jeho vady k jeho chybným a neúplným závěrům přihlédnout nemohl.

Je také evidentní, že se oproti slovům Bradáčové v televizi posudek TPA v rozsudku „objevil”:

„Vzhledem ke všem zde uvedeným skutečnostem po provedení obou znaleckých posudků jakož i výslechu obou znalců dospěl i odvolací soud k závěru, že tzv. revizní znalecký posudek č. 1244/2021 vzhledem k jeho neúplnosti, zjištěným chybením, na které poukázala znalkyně ze znaleckého ústavu Equita Consulting s.r.o., nemůže změnit správné závěry nalézacího soudu, kdy nebyly tak zpochybněny závěry znaleckého zkoumání spol. Equity Consulting s.r.o. vyjádřené v jejím znaleckém posudku č. R 14 264/20.“

Pokud Lenka Bradáčová zmínila u Václava Moravce námitku „ohledně nedostatečnosti tohoto posudku”, pak je třeba zmínit, že její podřízený Adam Borgula, dozorující žalobce v kauze Dopravního podniku, ve svých podáních posudky založené poškozeným městským dopravcem i obhajobou opakovaně kritizoval, nicméně svoji kritiku nikdy nepodložil fundovaným názorem znalce či ústavu.

Pokus o nápravu učinil Adam Borgula teprve při druhém odvolání snahou o zadání revizního posudku.

Výstupy této podrobné analýzy dokládají i oba rozsudky nalézacího i odvolacího soudu.

Hodnocení posudku TPA Vrchním soudem

Na straně 26. odvolací soud k tzv. reviznímu znaleckému posudku vypracovaného znalcem TPA uvádí, že na tento znalecký posudek nelze vzhledem k současné právní úpravě hledět jako na revizní znalecký posudek.

„Je tak zřejmé, že znalecká kancelář není oprávněná k přezkoumání jiného znaleckého posudku, tedy k vypracování tzv. revizního znaleckého posudku.“

Z tohoto důvodu přistupoval odvolací soud při hodnocení předloženého znaleckého posudku státním zástupcem pro odvolací řízení jako k běžnému znaleckému posudku.

Na straně 27 odvolací soud konstatuje k obsahu tohoto znaleckého posudku, který byl v rámci veřejného zasedání stvrzen jeho zpracovatelem Jiřím Hlaváčem 31. srpna 2021 , že se znalecká kancelář nezabývala otázkou, zda jízdní doklady společnosti Neograph vůči Dopravnímu podniku byly dodávány za cenu obvyklou, kdy znalec připustil, že s touto otázkou se ani státní zástupce neobrátil a rovněž se znalecká kancelář nezabývala, zda provize vyplácená společností Neograph z tohoto obchodu společnosti Cokeville Assets Inc. byla provizí obvyklou za zprostředkování obchodných smluv.

Na straně 30 odvolací soud konstatuje, že se TPA v potřebné míře neseznámila s podstatnými skutečnostmi například s obsahem smlouvy o dodávce jízdenek mezi Dopravním podnikem a předchozím dodavatelem jízdenek – SchwarzDruck, a že jde o chybný závěr znalce, což snižuje přesvědčivost jeho závěrů.

Na straně 31 pak stojí, že znalecký posudek TPA dle konstatování odvolacího soudu nebyl jednak schopen zodpovědět ani základní otázku, zda jízdní doklady dodávané společností Neograph Dopravnímu podniku byly dodávány za cenu obvyklou.

Ze soudních dokumentů je navíc zřejmé, že se znalecké kancelář TPA plně neseznámila s obsahem rozsáhlého spisového materiálu, neboť uvádí skutečnosti, které neodpovídají realitě, například ve vztahu k možnému posunu ceny jízdenek dodávaných společností SchwarzDruck.

Z konstatování soudu vyplývá, že znalecký posudek TPA nemohl být brán jako takzvaný revizní znalecký posudek, protože tato znalecká kancelář nesplňuje podmínky stanovené trestním řádu.

Závěry TPA pak odvolací soud posoudil jako nepřesvědčivé, zčásti zcela chybné a proto obsah tohoto běžného znaleckého posudku TPA tak nemohl změnit nic na správnosti zjištění nalézacího soudu s nimiž se odvolací soud ztotožnil.

Při svých úvahách se nalézací soud správně opíral o závěry znaleckého posudku společnosti Equity, kdy správnost jejich závěrů akceptoval i odvolací soud, který v odvolacím řízení provedl oba znalecké posudky, včetně výslechů jejich zpracovatelů.

Pro odvolací soud bylo také překvapivé, že státní zástupce, který si musel být vědom změny trestního řádu ve vztahu ke znalecké kanceláři dle nového znění ustanovení trestního řádu účinného ke dni 1. lednu 2021, když oslovil se žádostí o vypracování revizního posudku subjekt, který k tomu nebyl podle trestního řádu oprávněn.

Odvolací soud navíc zkonstatoval, že ve znaleckém posudku TPA, což připustil i jeho zpracovatel, se vůbec TPA nezabývala otázkou, zda jízdní doklady dodávané společností Neograph Dopravnímu podniku byly předražené či nikoli a rovněž se vůbec nezabývala otázkou přiměřenosti vyplácení provize, což je pro posouzení viny obžalovaných v této trestní věci zcela stěžejní.

Nelze přehlédnout ani skutečnost, že zpracovatel znaleckého posudku TPA se nebyl schopen vyjádřit k objednávce Dopravního podniku u Státní tiskárny cenin, kdy po ukončení rámcové smlouvy mezi společností Neograph a Dopravním podnikem, státní tiskárna dodávala blokové jízdenky v podstatě za stejnou cenu.

Na straně 32 rozsudku pak stojí: „Vzhledem ke všem zde uvedeným skutečnostem po provedení obou znaleckých posudků jakož i výslechu obou znalců dospěl i odvolací soud k závěru, že tzv. revizní znalecký posudek č. 1244/2021 vzhledem k jeho neúplnosti, zjištěným chybením, na které poukázala znalkyně ze znaleckého ústavu Equita Consulting s.r.o., nemůže změnit správné závěry nalézacího soudu, kdy nebyly tak zpochybněny závěry znaleckého zkoumání spol. Equity Consulting s.r.o. vyjádřené v jejím znaleckém posudku.“

Na straně 35 se lze dočíst: „Vzhledem k novému znaleckému posudku znaleckého ústavu Equita Consulting s.r.o., č. R 14264/2, s jehož závěry se odvolací soud ve shodě se soudem nalézacím ztotožnil, kdy znalecký posudek TPA Valuation & Advisory ze dne 28. 6. 2021 svým obsahem a vadami nemohl závěry znaleckého posudku Equity Consulting znevěrohodnit.“

V ústní odůvodnění rozsudku pak zaznělo: „Pan státní zástupce předložil znalecký posudek, tzv. revizní. My v tomto případě dáváme samozřejmě za pravdu námitce pana Dr. Rampuly (jeden z obhájců – pozn. red.). Nešlo o revizní znalecký posudek. My jsme si toho byli vědomi v okamžiku, když nám to pan státní zástupce poslal.“

„My jsme dospěli tedy k závěru, když k němu přistupujeme nikoliv jako reviznímu, a to za prvé že to zadání ze strany pana státního zástupce bylo nešťastné. Tzn. že při zadání znaleckého posudku nemůžu a priori v podstatě vyjadřovat svůj postoj k znaleckému posudku, který dávám přezkoumat a obracet se na mého znalce jenom ohledně části znal. posudku, se kterým nesouhlasím,“ uvedl dále v ústním odůvodnění rozsudku Vrchní soud v Praze.

„To nebylo objektivní zadání, ale hlavně pro nás bylo podstatné jedno. Ten tzv. revizní znalecký posudek, který žádným revizním znaleckým posudkem nebyl, pouze konstatuje, že některé závěry Equita Consulting jsou spekulativní, aniž by sám přinesl jaké správné měly být. Ty prostě absentují. My jsme se na to ptali a včera nám pan Hlaváč potvrdil, že se vůbec nezabývali cenou obvyklou. Vůbec se nezabývali otázkou obvyklosti provize. Tyhle věci vůbec neřešili. Navíc jsme zjistili, že při závěrech jejich znaleckého posudku se dopustili chyby. Kde například si nepovšimli, že ve smlouvě se Schwarzdrucke je inflační doložka, jejíž platnost v podstatě byla odložena o dva roky, tzn. že když ty dodávky začaly v r. 2006 znamená to že v r. 2008 Schwarzdrucke by dodával za úplně jiné ceny, než to bylo v r. 2006,“ uzavřel Vrchní soud.

Posudek po 330 dnech

Jak už Ekonomický deník uvedl výše, po 871 dnech od zahájení úkonů trestního stíhání přikročil dozorující žalobce Adam Borgula k ustavení znalce, a to pro všechny tři větve kauzy Dopravního podniku.

Lhůta pro vyhotovení posudku byla policií čtyřikrát prodlužována, a to do 10. června 2014; 21. srpna 2014; 10. prosince 2014; 31. ledna 2015.

Posudek byl vyhotoven po 330 dnech od ustavení znalce.

Posudek byl jako nekvalitní odmítnut jak městským, tak vrchním soudem:

V bodu 524 rozsudku Městského soudu v Praze, na straně 168 stojí:

„Soud po přezkoumání posudku a osobním výslechu znalce u hlavního líčení dospěl jednoznačně k závěru, že znalcem vypracovaný posudek nemůže být použit pro zjištění výše eventuelní škody škody.”

Z přepisu audiozáznamu jednání při prvním odvolacím řízení u Vrchního soudu v Praze se lze dočíst:

„Já si myslím, že státní zástupce byl z pana Juráně nešťastný, protože žádal, jestli by Juráň mohl doplnit svůj znalecký posudek a odstranit chyby, které tam jsou. Prosím vás to je stejné, jako kdyby obhájce navrhl po výslechu svědka, ať mu dám ještě příště možnost, že se to lépe naučí. Ten důkaz byl proveden. Je nepoužitelný.”

Obhajoba už v přípravném řízení vznesla proti tomuto posudku hned několik námitek, a to proti:

• odbornému zaměření (znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, avšak se specializací na výrobní stroje, zařízení a systémy a se specializací na podnik”). Obhajoba proto navrhla přizvat znalce jiného, s odpovídající specializací, zejména z oborů znalecké činnosti papír a tiskařství.
• spekulativní formulaci otázek (stanovení výše cen za dodávky jednotlivých druhů jízdních dokladů v rozmezí let 2008 až 2012 v rámci obchodní spolupráce mezi NEOGRAPH a STC nemají pro posouzení vzniku údajné škody na straně DPP žádnou relevanci)

Námitky obhajoby proti znalci žalobce Adam Borgula usnesením z 5. června 2014 odmítl. Asi nejzajímavějším argumentem byla tato věta:

• „odborné zaměření opatřením přibraného znalce koresponduje s odborným zaměřením otázek formulovaných policejním orgánem.”

Obhajobě Adam Borgula sdělil, že:

• „cílem znaleckého zkoumání nemá být posouzení kvality dodávaného zboží – jízdních dokladů a služeb – prodeje jízdních dokladů, nýbrž toliko zejména finančních objemů plnění poskytnutých za tyto služby a jejich kvantita.”

Nutným předpokladem trestního stíhání však je určení škody, nikoliv vytváření prostých součtů fakturovaných nesourodých plnění.

Žalobce Borgula částečně souhlasil s námitkou ohledně zkoumání kvality jízdenek, nicméně k jejímu zkoumání nepřikročil a také ignoroval žádost obhajoby ohledně zajištění vzorků archů papíru jízdních dokladů dodávaných do dalších dopravních podniků.

„Námitkám obviněných formulovaných v tom smyslu, že ve znaleckém zkoumání realizovaném na podkladě námitkami napadeného Opatření nebude zohledňovat kvality dodávaného zboží lze zčásti přisvědčit, avšak s ohledem na shora uvedené je takové znalecké posouzení stále důvodné a nijak nebrání dalšímu znaleckému zkoumání s jiným odborným zaměřením,” uvedl Adam Borgula.

Zaplevelený spis

Místo zajištění klíčových důkazů pro eventuální prokázání zdrojové trestné činnosti se však žalobce Adam Borgula věnoval na základě tvrzení spolupracujícího obviněného Jaroslava Kubisky o údajném praní špinavých peněz.

Tento postup zkritizoval Vrchní soud v Praze, jak se lze dočíst v přepisu audiozáznamu: „Proto požadavek pana státního zástupce na do další doplnění odůvodnění dle odvolacího soudu je opravdu nadbytečný. Já chci jenom uvést, že tento spis je doslova a do písmene zaplevelen řadou důkazů které jsou v této věci naprosto nepodstatné. Ono to totiž skutkově není příliš složitá věc a jde spíš o její právní posouzení. A upřímně řečeno orgány činné v přípravném řízení se spíš měly, kdyby se zaměřily na existenci zdrojové trestné činnosti, tak si mohli odpustit zaplevelení spisu důkazy, které se vztahují pouze k takzvané legalizaci.”

Obhajoba si nechala vypracovat u firem Equity Solutions a BDO posudky, které se snažily zjistit přiměřenost ceny jízdenek a zároveň se vypořádaly se závěry posudku znalce Jana Juráně. Oba znalecké ústavy revidovanému posudku vytýkaly zejména početní chyby a celkovou nepřezkoumatelnost.

„Metody použité v Revidovaném znaleckém posudku spočívají v základních matematických operacích, a to převážně ve sčítání. Postupy znalce Ing. Jana Juráně, MBA tedy v zásadě představovaly pouze posčítání údajů na předmětných fakturách, přičemž k danému nebyly uvedeny žádné komentáře či vazby na posuzovanou problematiku,” zkonstatovala Equity Solutions 5. února 2016.

„Nadto lze zmínit, že se v případě otázky A. 6 dopustil znalec Ing. Jan Juráň, MBA ve výpočtech určitých nepřesností, které mají za následek podstatné snížení (až úplnou ztrátu) vypovídající schopnosti výsledku a tedy snížení možné srovnatelnosti dodávky společnosti Neograph s hypotetickou dodávkou společnosti STC, ” uvedla dále Equity Solutions.

„Ze ZP JURÁŇ nevyplývá, které konkrétní podklady jsou použity pro konkrétní výpočty (cen, částek, nákladů, příjmů)) v rámci jednotlivých odpovědí na znalecké otázky. Toto zjištění značně limituje přezkoumatelnost ZP JURÁŇ,” konstatoval znalec BDO 10. července 2017.

„Ze ZP JURÁŇ nevyplývá, zda bylo provedeno zhodnocení podkladů z odborného hlediska tj . zhodnocení podkladů z oblasti účetní evidence, které by mělo vést k přijetí odůvodněného rozhodnutí o tom, které podklady a které částky z těchto podkladů, vzhledem k zadání, mají být oprávněně a průkazně zahrnuté do výpočtů, případně které nikoliv… …Text v ZP JURÁŇ v části nazvané ´Posudek´ se většinou omezuje pouze na zadání otázky a její odpověď. Znalec JURÁŇ neuvádí žádný konkrétní postup svých výpočtů, nejsou zřejmé ani podkladové zdroje, které do výpočtů vstupují (které částky a z kterých podkladů vstupují do výpočtů),” uvedl dále znalec BDO.

Klíčový znalec dělal chyby

Z protokolu z hlavního líčení u Městského soudu v Praze vyplývá, že během své výpovědi 6. února 2019 „znalec Jan Juráň připustil chyby v posudku, zatímco zástupci znaleckých ústavů své posudky jednoznačně a bez výhrad obhájili“.

Ze strany 12 protokolu je zřejmé, že znalec Juráň pro své výpočty považoval za jízdní doklady i náhradní plnění od společnosti Neograph, tedy xerografický a toaletní papír.

Na straně 13 protokolu znalec připouští svoji metodickou chybu, když pro výpočet použil maximální dosaženou cenu.

„Z jakého důvodu jste použil maximální cenu?“ zazněla proto otázka.

„K tomu, abych uvedl, to je z mé strany opravdu trošku nonsens, protože je vidět, že jednotlivé blokové jízdenky byly prodávány s různou cenou a pokud bych to měl nějakým způsobem porovnávat, tak bych musel zvážit počet kusů,“ uvedl znalec.

Ke straně 14 posudku pak znalec uvedl: „Z mé strany vím, že se jedná o chybu, že se tam měla použít spíše otázka buď váženého průměru.”

V části týkající se společnosti Crosspoint (prodej jízdenek v kioscích u stanic Dopravního podniku vyšlo najevo, že policie v opatření o přibrání znalce vůbec nezadávala znalci Janu Juráňovi otázku, aby stanovil výši škody.

Soud pak po přezkoumání posudku a osobním výslechu znalce u hlavního líčení dospěl jednoznačně k závěru, že znalcem vypracovaný posudek nemůže být použit pro zjištění výše eventuální škody.

Z obsahu znaleckého posudku a výpovědi znalce u hlavního líčení bez vyplynulo, že se porovnávalo neporovnatelné.

„(Znalec Juráň) nebyl schopen objasnit některé postupy uvedené ve znaleckém posudku, uznal matematické chyby a chybovost svých závěrů,“ zaznělo v soudní síni.

K větvi Neograph, tedy výrobě jízdenek, pak u soudu zaznělo: „Znalec sice připustil, že pro stanovení ceny obvyklé bude hrát roli také to, nakolik jsou porovnávané produkty stejné, resp. obdobné, a to zejména z hlediska jejich kvality, obzvlášť se zohledněním rozdílných kvalitativních vlastností pramenících z použití rozdílných zabezpečovacích prvků, avšak jedním dechem dodal, že se touto obdobností porovnávaných jízdních dokladů ve svém zkoumání nezabýval.“

„Soud dospěl k závěru, že vypracovaný posudek nemůže být použit pro zjištění, zda došlo ke způsobení škody, a pokud ano, v jaké výši,“ uvedl soud.

„Výsledky takového zkoumání lze považovat toliko za abstrakci, která z podstaty věci nemůže sloužit jako relevantní podklad na místě, kde je naopak třeba docházet ke zcela konkrétním závěrům při zohlednění všech znaků, vlastností a souvztahů zkoumaného předmětu. Lze tedy shrnout, že se znalci Ing. Juráňovi nepodařilo ani u hlavního líčení rozptýlit zásadní pochybnosti soudu o kvalitách a výsledcích jím vypracovaného znaleckého posudku. Tento závěr soudu byl podpořen také souvisejícími dále podrobněji rozebranými důkazy,“ oznámil dále senát městského soudu.

„Lze tedy konstatovat, že při zohlednění všech aspektů a nuancí, které znalec Ing. Juráň pominul, cenu obvyklou ani tzv. fair value stanovit nelze. Tyto závěry byly jak přímo ve znaleckém posudku, tak posléze jeho zpracovatelkou bezprostředně u hlavního líčení přesvědčivě odůvodněny a obhájeny. Totéž nelze říci o závěrech znalce Ing. Juráně. Při komparaci jeho závěrů se závěry zpracovatelů posudku č. R42400/14 je jasné, že učinit závěr o ceně obvyklé, jakož i další závěry navazující, mu umožnilo právě opomenutí podstatných okolností, od nichž však při současném požadavku zachování objektivity zkoumání nelze odhlížet,“ pokračoval soud.

Stěžejní podklad nemohl před soudem obstát

„Pro zhodnocení znaleckého posudku Ing. Juráně měl význam také znalecký posudek č. 535-2214/2015 zpracovatele Equity Solutions Appraisals s.r.o., jehož předmětem byla mimo jiné revize znaleckého posudku Ing. Juráně. Zpracovateli znaleckého posudku pak bylo jak v posudku, tak posléze u hlavního líčení konstatováno, že posudek Ing. Juráně trpí nejen chybami matematickými, nýbrž také metodickými nedostatky a značnou nekonzistencí… …Všechny vady vykazované znaleckým posudkem Ing. Juráně jsou natolik závažného charakteru, že je v podstatě vyloučeno, aby při zachování zásad úplnosti a opakovatelnosti byl posudek znalce Ing. Juráně komplexně přezkoumán… …Z výše uvedeného lze tedy shrnout, že všechny ostatní znalecké posudky zabývající se hodnocením správnosti výsledků a kvalit znaleckého posudku Ing. Juráně tomuto posudku nezávisle na sobě opakovaně vytýkají tytéž vady, kterými jsou neukotvení znaleckého posudku z hlediska podkladů, metodická nesprávnost, nezohlednění zásadních kritérií, početní chyby a nekonzistentní závěry znalce. Ze všech těchto důvodů nemohl být posudek znalce Ing. Juráně, který obžaloba použila jako stěžejní podklad pro stanovení výše způsobené škody, před soudem obstát… …K samotnému stanovení, zda byla Dopravnímu podniku způsobena škoda, lze výše uvedené závěry znaleckých posudků shrnout tak, že všechny tyto posudky podávají ve vztahu ke způsobené škodě negativní závěr,“ lze se dále dočíst v soudních protokolech.

„Na otázku, proč znalec v rámci hypotetické kalkulace cen za dodávky pro DPP pouze od STC, které by nebyly realizovány prostřednictvím společnosti Neograph, používá cenu 0,241 Kč, ačkoli v rámci předchozích odpovědí dospěl k závěru, že STC v roce 2012 dodávala blokové jízdenky za ceny 0,38 Kč, 0,26 Kč a 0,241 Kč, znalec nedokázal odpovědět,“ konstatoval soud.

„Z výše uvedeného shrnutí jak obsahu znaleckého posudku vypracovaného Ing. Juráněm, tak ze shrnutí nejpodstatnějších bodů znalcovy výpovědi v hlavním líčení je zřejmé, proč soud dospěl k závěru, že vypracovaný posudek nemůže být použit pro zjištění, zda došlo ke způsobení škody, a pokud ano, v jaké výši. Jak sám znalec uvedl, pro stanovení ceny obvyklé hraje roli také vzájemná souměřitelnost porovnávaných věcí. Tato souměřitelnost, vzájemná porovnatelnost je pak přímo provázána s kvalitou porovnávaných věcí. Za situace, kdy znalec při svém zkoumání neměl k dispozici informace o tom, jaké zabezpečovací prvky byly na jednotlivých jízdních dokladech provedeny, a jaké byly jejich skutečné náklady, bez nejmenších pochybností musel učinit závěry zkreslené… …Z výše uvedeného lze tedy shrnout, že všechny ostatní znalecké posudky zabývající se hodnocením správnosti výsledků a kvalit znaleckého posudku Ing. Juráně tomuto posudku nezávisle na sobě opakovaně vytýkají tytéž vady, kterými jsou neukotvení znaleckého posudku z hlediska podkladů, metodická nesprávnost, nezohlednění zásadních kritérií, početní chyby a nekonzistentní závěry znalce. Ze všech těchto důvodů nemohl být posudek znalce Ing. Juráně, který obžaloba použila jako stěžejní podklad pro stanovení výše způsobené škody, před soudem obstát,“ uzavřel Městský soud v Praze.

V rozporu s reálným dějem

Co z této podrobné analýzy vyplývá? Že Lenka Bradáčová pracovala ve svém televizním vystoupení nevědomky, nebo v horším případě záměrně, s informacemi, které jsou v příkrém rozporu s reálným dějem.

Z analýzy Ekonomického deníku vyplynulo, že znalecký posudek zmíněný v České televizi Lenkou Bradáčovou, v době rozhodování městského soudu, o které hovořila, neexistoval.

K jinému posudku, který byl zadán po 132 dnech od vynesení druhého rozsudku, o kterém Lenka Bradáčová v televizi hovořila jako o posudku, „znaleckého ústavu, který zkonstatoval, že právě ten posudek společnosti Equita Consulting je místy spekulativní a neopřený o fakta. Přesto ani Městský soud v Praze, ani Vrchní soud v Praze k tomuto posudku nepřihlédly, zkonstatovaly ho bez dalšího a v samotném rozsudku se neobjevil. To znamená, že ten zprošťující rozsudek se skutečně opřel výlučně o posudek Equita Consulting, aniž by byl reflektována naše námitka ohledně nedostatečnosti tohoto posudku,“ který byl zadán po 132 dnech od vynesení druhého rozsudku tedy při jeho vyhotovení městský soud přihlédnout ani při nejlepší vůli nemohl.

Výrok Bradáčové o spekulativním posudku Equita Consulting navíc nekoresponduje se závěry senátu pražského Vrchního soudu, vedeného předsedou Lubošem Vlasákem.

Podle soudu nešlo o revizní posudek, protože znalecká kancelář nebyla oprávněna podat revizní posudek, ten tedy byl hodnocen jako běžný znalecký posudek. Soud zkonstatoval u státního zástupce „zaujatost v zadání” posudku. Tuto zaujatost soud podrobněji komentoval v ústním zdůvodnění takto: „při zadání znaleckého posudku nemůžu a priori v podstatě vyjadřovat svůj postoj k znaleckému posudku který dávám přezkoumat a obracet se na mého znalce jenom ohledně části znaleckého posudku, se kterým nesouhlasím.”

Stejně jako u prvního posudku státní zástupce nepovažoval za nutné zadat znalci zkoumání ceny obvyklé, vzniku (existence) škody či přiměřenosti provize placené Neograph zprostředkovatelské firmě Cokeville, „což je pro posouzení viny obžalovaných v této trestní věci zcela stěžejní”.

Znalec se navíc nedostatečně seznámil se spisem a „uvádí skutečnosti, které neodpovídají realitě”.

Se závěry posudku znaleckého ústavu Equita Consulting, jterý Lenka Bradáčová zpochybňuje, se naopak odvolací i nalézací soud ztotožnil.

Na straně 35 svého usnesení pak vrchní soud zkonstatoval, že „znalecký posudek TPA Valuation & Advisory ze dne 28. 6. 2021 svým obsahem a vadami nemohl závěry znaleckého posudku Equity Consulting znevěrohodnit”.

Jan Hrbáček