Drahá elektřina sníží nároky na dotování zelené energie. Kdo ušetří 20 miliard?

Vše špatné je k něčemu dobré. Extrémně vysoké ceny elektrické energie snižují nároky na financování obnovitelných zdrojů. Od příštího roku se tato úspora bude počítat v řádu desítek miliard korun. Už teď se v zákulisí hraje o to, kdo tyto miliardy ušetří. Zda pouze klesne objem dotací ze státního rozpočtu, nebo zda z toho budou mít prospěch také spotřebitelé elektřiny.

Dotování vícenákladů spojených s výrobou elektřiny a tepla z podporovaných zdrojů je finančně náročné hobby. Jak lze vyčíst na webu státem vlastněné společnosti OTE, která má roli správce energetického trhu, v každém z let 2017 až 2020 se vyplacená podpora pohybovala okolo 45 miliard korun (loňský údaj ještě není k dispozici). Z toho 29 miliard korun směřovalo k vlastníkům fotovoltaických elektráren a 7 miliard majitelům bioplynových stanic.

Podpora byla natolik finančně nákladná, že se o ni museli dělit spotřebitelé elektřiny se státním rozpočtem (fakticky tedy s daňovými poplatníky). V minulých letech vždy okolo 27 miliard korun poslal do systému stát z rozpočtu, zbylých 18 miliard hradí domácnosti, firmy a další spotřebitelé elektřiny v regulované složce ceny.

Větrníky a bioplynky to zvládnou i bez dotace

To však platilo v letech, kdy se tržní cena elektřiny pohybovala mezi 1000 až 1500 korunami za megawatthodinu. Letos se už cena pohybuje mezi 4500 a 6000 korunami za MWh. Tato cena je natolik vysoká, že se do ní „vlezou“ téměř všechny obnovitelné zdroje s výjimkou fotovoltaik dokončených v letech 2006 až 2012. Větrné elektrárny, malé vodní elektrárny či bioplynové stanice již dnes mohou fungovat bez dotace.

Stačí k tomu málo – aby Energetický regulační úřad přizpůsobil výši zelených bonusů (tedy příplatku k tržní ceně elektřiny) nové realitě. Loni na podzim tak neučinil, zřejmě z pocitu, že vysoké ceny na energetických burzách dlouho nevydrží. Dnes už tušíme, že to bude na dlouho. Zelené bonusy klesnou, v mnoha příkladech na nulu, a s nimi i náročnost financování zelené energetiky.

Podle informací insiderů z trhu uvádíme – velmi hrubý a orientační – propočet, jak by situace mohla v příštím roce vypadat. Celková finanční náročnost provozního dotování obnovitelných zdrojů by mohla klesnout z 45 miliard na méně než 25 miliard korun. Konkrétní rozpis je v tabulce níže.

Dotační náročnost obnovitelných zdrojů (v mld. Kč)

Ministerstvo průmyslu a obchodu na dotaz Ekonomického deníku uvedlo, že žádnou úsporu neregistruje, spíše naopak. „V 1. čtvrtletí roku 2022 se v důsledku vysokých cen již projevilo snížení spotřeby elektřiny, což snižuje množství vybraných finančních prostředků v regulovaných cenách elektřiny. Dá se očekávat, že v dalších čtvrtletích roku se tento aspekt bude projevovat ještě výrazněji,“ uvedl mluvčí ministerstva Marek Vošahlík.

Současně ministerstvo průmyslu uvedlo, že v důsledku nadprůměrně slunečného počasí vzrostla výroba solárních elektráren oproti stejnému období loňského roku o 37 procent. Další otázkou je, jak se budou vyvíjet tržní ceny elektřiny po zbytek roku. S úsporou v tomto roce tedy zatím nemáme počítat.

Ušetří ministerstvo financí, nebo lidé?

Pojďme se zaměřit na rok příští. V srpnu má Energetický regulační úřad (ERÚ) uvést odhad, na kolik provozní dotování podporovaných zdrojů v roce 2023 vyjde. Vláda v září nahlásí, kolik přispěje z rozpočtu. Zbývající část peněz poté ERÚ rozpočítá mezi spotřebitele elektřiny.

Klíčové tedy bude, kolik vláda přispěje, respektive o kolik bude chtít snížit 27miliardový příspěvek z minulých let. Výsledkem mohou být tři níže popsané scénáře:

1. snížení regulované části plateb domácností a firem, konkrétně poplatku za financování podporovaných zdrojů energie
2. finanční úspora pro státní kasu, která by systém dotovala méně než 27 miliardami korun jako v minulých letech
3. uspořené peníze padnou na financování transformační podpory tepláren a obnovení provozní podpory pro nově budované zdroje zelené energie; více o tématu se dočtete ve zprávě Ekonomického deníku na tomto odkazu

Politika je o kompromisu, tudíž nejpravděpodobnější výsledek je částečná úspora na straně státního rozpočtu i spotřebitelů. Takový výsledek aspoň tipují oslovené zdroje z prostředí poradenských firem, energetiky a veřejné správy.

David Tramba