V Evropě se ročně vyprodukuje dvacet miliard tun škváry vzniklé pálením směsného netříděného odpadu. Vědci z Akademie věd se nyní snaží přijít na to, jak tuto zbytkovou surovinu prakticky využít. Úspěchem je proto nová vyhláška, která definuje použití škváry ve stavebnictví. Konkrétně jde o její použití jako podkladu pod svrchní vrstvu silnic. A nejen to. Ze škváry lze získat železné a neželezné kovy, včetně mědi, železa či hliníku.
Škvára ze spaloven se jako stavební materiál v dopravě využívá v řadě států Evropy od Itálie, Německa a Francie, přes Španělsko, Nizozemí až po Dánsko a Finsko. Akademie věd (AV ČR) nyní zkoumá, jak škváru zbylou po spálení odpadu prakticky využít také u nás.
Nová vyhláška
Celkem 38 milionů tun. To je množství odpadu, které ročně vznikne v České republice. Na komunální odpad z toho připadá asi šest milionů tun, přičemž téměř polovina skončí na skládkách. Aktuálním celoevropským trendem je tak přechod na cirkulární ekonomiku, jinými slovy snaha o přechod na smysluplné využití odpadu.
V případě, že se tento dopad dostane do spalovny, vzniká z něj škvára. Z jedné tuny odpadu je možné získat až čtvrt tuny „užitečné“ škváry. Michal Šyc z Ústavu chemických procesů AV ČR se zabývá tím, jak ji využít.
Společně s kolegy přispěl ke vzniku vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady. Ta přesně stanovuje, jak lze škváru ve stavebnictví použít – jako podklad pod svrchní vrstvou silničních komunikací:
Podmínky využití strusky ze spalování ostatních odpadů k zasypávání
(1) Odlišně od § 6 může být vyzrálá struska ze spalování ostatního odpadu zahrnutá pod katalogové číslo 19 01 12 využita k aplikacím vymezeným v bodě 3 přílohy č. 6 k této vyhlášce, pokud
a) má platné osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu a je v souladu s podmínkami vydaného osvědčení alespoň čtyřikrát ročně ověřována nepřítomnost nebezpečné vlastnosti Ekotoxicita HP14,
b) prošla procesem, jehož součástí je vytřídění železných a neželezných kovů, a procesem zrání, kdy se stabilizuje minerální frakce odpadu, a to absorpcí atmosférického CO2, odváděním přebytečné vody a oxidací, součástí tohoto procesu je skladování na volném prostranství nebo v zakrytých budovách, na vodohospodářsky zabezpečené ploše alespoň po dobu 28 dnů,
c) obsah škodlivin ve výluhu nepřekračuje nejvýše přípustné hodnoty uvedené v tabulce č. 6.1 přílohy č. 6 k této vyhlášce; splnění této podmínky se ověřuje pro každých 5 000 t strusky,
d) obsah škodlivin v sušině vyzrálé strusky nepřekračuje nejvýše přípustné hodnoty uvedené v t bulce č. 6.2 přílohy č. 6 k této vyhlášce, splnění
této podmínky se ověřuje alespoň čtyřikrát ročně,
e) splňuje technické požadavky vymezené v bodě 2 přílohy č. 6 k této vyhlášce,
f) bude použita ke stavebním účelům uvedeným v tabulce v bodě 3 přílohy č. 6 k této vyhlášce za podmínek uvedených v tomto bodě,
g) technická vrstva obsahující vyzrálou strusku je alespoň 1 m nad maximální výškou hladiny podzemní vody,
h) vzdálenost místa využití od studny nebo jímacího vrtu určeného k zásobování vodou domácností je nejméně 30 m,
i) nebude použita v ochranných pásmech vodních zdrojů I. a II. stupně, v ochranných pásmech léčivých zdrojů a zdrojů minerálních vod I. a II. stupně6), ve zvláště chráněných územích, v územích soustavy Natura 2000 nebo v záplavových územích,
j) minimální množství strusky využité v jedné aplikaci je 250 m3.
Nebezpečné kovy
Někteří ekologové varují, že ve strusce a popelu zůstává vysoké množství toxických kovů, jako je arsen, olovo nebo nikl, a také bromovaných dioxinů a bromovaných zpomalovačů hoření.
Michal Šyc však tvrdí, že bromované látky jsou problematické pouze v případě spalování velkého množství plastů, například z oblasti automotive. Netýká se to ale spalování směsného komunálního odpadu.
Železo a hliník
K dalším možnostem využití škváry patří získávání železných a neželezných kovů, včetně mědi či zlata. Nejmodernější technologické linky z jedné tuny dokážou separovat až osmdesát kilogramů železa a 25 kilogramů neželezných kovů.
Železa je ve škváře nejvíc a získat ho tímto způsobem je za pomoci magnetické separace poměrně snadné. K získávání o poznání cennějšího hliníku, kterého škvára obsahuje také poměrně dost, se používají separátory vířivých proudů.
„Přínos pro životní prostředí je nezpochybnitelný, například primární produkce hliníku je energeticky velmi náročná,“ uvádí Michal Šyc. Dodává, že jedním z hlavních smyslů pálení odpadů je jeho hygienizace. Směsný komunální odpad má totiž řadu nebezpečných vlastností. A právě díky žáru mohou být například plechovky očištěny od zbytků jídla.
Specializovaná zařízení
Aby bylo možné odpady energeticky využít, je nyní třeba investovat do modernizace a další výstavby specializovaných zařízení pro energetické využití odpadů. Jde o spalovny, které jsou schopny zároveň vyrobit jak teplo, tak také elektřinu. Ze škváry pak dokáží získat i kovy.
Na území České republiky jsou aktuálně čtyři takové spalovny, které ročně využijí zhruba sedm set tisíc tun komunálního odpadu.
Akademie věd se nyní zaměřuje na to, jak získat drahé kovy i z velmi jemných částic.
Lucie Přinesdomová
