Jaderná elektrárna Černobyl vzbuzuje obavy odborníků i pětatřicet let po explozi. Během posledních testů bylo jasné, že reaktory „pohřbené“ hluboko pod betonovým sarkofágem a tunou oceli se opět zahřívají. Informoval o tom vědecký portál sciencemag.org.
Pětatřicet let poté, co jaderná elektrárna Černobyl na Ukrajině explodovala při nejhorší jaderné havárii na světě, doutnají opět štěpné reakce v masách uranového paliva pohřbených hluboko uvnitř pohřbené reaktorové haly.
„Je to jako horké uhlíky v grilovací jámě,“ řekl vědec z University of Sheffield ve Velké Británii Neil Hyatt. Ukrajinští experti nyní pracují na tom, aby zjistili, zda se reaktory samy ochladí, nebo zda budou vyžadovat mimořádné zásahy, aby se zabránilo další havárii.
Senzory před několika dny zachytily rostoucí počet neutronů signalizujících štěpení v jedné z nepřístupných komor uvnitř elektrárny. „Existuje mnoho nejasností. Ale nemůžeme vyloučit možnost nehody,“ prohlásil Maxim Saveliev z Institutu pro bezpečnostní problémy jaderných elektráren v ukrajinském Kyjevě.
Počty neutronů pomalu rostou, říká Saveliev. Podle něj mají kompetentní instituce několik let na to, aby přišly na to, jak potenciální hrozbu zvládnout.
Jakákoli intervence bude podle britského vědce Neila Hyatta jistě zajímavá i pro Japonsko, které se vyrovnává s důsledky své vlastní jaderné katastrofy před deseti lety ve Fukušimě.
Černobylská havárie se stala v noci z 25. na 26. dubna 1986 během neúspěšné zkoušky, při níž se jeden z reaktorů, z nichž začalo unikat záření, přehřál a explodoval.
Radioaktivní mrak unik do vzduchu a prošel západní částí Sovětského svazu, východní Evropy a Skandinávie. Rozsáhlé oblasti Ukrajiny, Běloruska a Ruska byly kontaminovány. Asi 200 000 lidí bylo evakuováno z oblasti kolem továrny a zařízení pokrylo betonovým sarkofágem, napsal vědecký portál sciencemag.org.
Režim mlčel
V Československu se komunistický režim několik dní tvářil, že se nic neděje. Tehdejší Sovětský svaz (SSSR byl tvořen 15 svazovými, tzv. socialistickými republikami. Byly to: Arménská, Ázerbájdžánská, Běloruská, Estonská, Gruzínská, Kazašská, Kyrgizská, Litevská, Lotyšská, Moldavská, Ruská, Tádžická, Turkménská, Ukrajinská a Uzbecká) vážnost situace i rozsah škod zlehčoval. Ze státních médií a tisku se lidé dozvídali jen zavádějící informace.
Hlavní zpravodajská relace Československé televize den po havárii 27. dubna 1986 začala vyhoštěním libyjských studentů ze Spojeného království. Sovětský svaz o jaderné nehodě v Černobylu mlčel.
Osmadvacátého dubna, dva dny po havárii, zaznamenali zvýšenou úroveň radioaktivity odborníci ve Švédsku a Finsku. Vzniklo podezření, že za tím stojí jaderný výbuch nebo nehoda v elektrárně někde v Sovětském svazu.
Československá televize o událostech v Černobylu informovala až třetí den od exploze: „Před malou chvíli odvysílala sovětská televize ve zpravodajském pořadu Vremja následující zprávu, přinášíme ji v plném znění. Rada ministrů Sovětského svazu oznamuje: jak už bylo sděleno v tisku, na černobylské jaderné elektrárně, která leží 130 kilometrů severně od Kyjeva, došlo k havárii.“
Sovětský i československý establishment nejprve mlčet, posléze vážnou nehodu v Černobylu bagatelizoval. Podobné incidenty jsou, jak tvrdily, ve Spojených státech běžné a západní média informují o katastrofě v rámci protisovětské a protikomunistické kampaně.
Exploze 4. reaktoru
Explozi čtvrtého reaktoru, který byl spuštěn v roce 1984 a čekala ho odstávka, předcházel běžný test nouzového fungování parní turbíny.
Testovat se mělo 25. dubna 1986, technici ale začali 26. dubna hodinu a půl po půlnoci. Operátoři se při tom dopustili osudové chyby, když zablokovali havarijní signál, který při uzavření přívodu páry na turbínu automaticky odstaví reaktor.
Ten tedy stále dál běžel, i když klesl průtok chladicí vody. Ta se přehřála a v důsledku silně stoupl tlak. Praskly palivové články, jejichž úlomky spadly do chladicí vody a v okamžiku ji přeměnily v páru.
Následná exploze nazvedla tisícitunové víko reaktoru, z reaktoru začala unikat radioaktivní záření. Dovnitř vnikl vzduch, začal hořet grafit, kterým byl reaktor tohoto typu obložen.
Jaderný reaktor byl sovětského typu RBMK, takzvaný kanálový reaktor velkého výkonu. Tento typ je specifický tím, že je moderován grafitovou vyzdívkou a chlazený takzvanou lehkou vodou.
Havárii, jak se později ukázalo, nezpůsobila pouze série chyb obsluhy, která byla špatně vyškolena, ale i vážné závady přímo v projektu reaktoru. Jaderné elektrárny s reaktory RBMK jsou v Rusku nadále užívány.
Reakce kovu palivových trubek s vodou uvolnila vodík a nastala druhá exploze.
Úniky radioaktivity pak pokračovaly v menší míře do té doby, než byl reaktor přikryt betonovým sarkofágem.
Spad zasáhl 200 tisíc kilometrů čtverečních v Evropě, z toho asi 150 tisíc v Bělorusku, vítr ho zavál i do dalších zemí – do Skandinávie, ale také do Československa.
Za porušení bezpečnostních předpisů bylo posléze odsouzeno do vězení několik vedoucích pracovníků elektrárny. Ředitel Viktor Brjuchanov dostal deset let, po třech letech byl ale propuštěn.
Jan Hrbáček
