Jakou zemi navštívili, kde bydleli, kde se stravovali a jakých konkrétních akcí se zúčastnili, nesmí od svých zaměstnanců zjišťovat zaměstnavatel, a to ani kvůli své povinnosti zajistit bezpečnost a zdravé prostředí na pracovišti v souvislosti s údajnou epidemií Covid-19. Takový okruh otázek porušuje zásadu minimalizace údajů a je nepřiměřený, uvádí k tomu Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ).
Na to, že se tyto otázky se aktuálně ze strany zaměstnavatelů rozmáhají, upozornil úřad minulý týden. Sada zcela nových otázek na soukromí zaměstnance o dovolené zní: „Může zaměstnavatel v souvislosti se svým oprávněným zájmem a zajištěním bezpečnosti na pracovišti během aktuální koronavirové situace požadovat, aby mu zaměstnanci sdělovali údaje o své dovolené? Tedy například kterou zemi navštívili, kde byli ubytováni, jak se stravovali či jakých hromadných akcí se zúčastnili?“
Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) na to odpovídá jednoznačně: „Takto široce kladený okruh otázek porušuje zásadu minimalizace údajů. Je nepřiměřený.“
Ptát se a ukládat o zaměstnanci data ale lze
Jenže povinnost zaměstnavatele ze zákoníku práce zajistit bezpečnost a ochranu zdraví pracujících na pracovišti trvá. Nad to má zaměstnavatel ohlašovací povinnost v případu výskytu nakažlivé nemoci ve firmě.
Jak vyplývá ze stanoviska ÚOOÚ, zaměstnavatel, který se ocitá ve střetu svých povinností s právy zaměstnanců, může vyzvídat o potenciálně nakaženém „dovolenkáři“ pouze obecnější formou: „Odpovídající jsou například formulace typu, zdali země, ve které zaměstnanec strávil dovolenou, není aktuálně na seznamu zemí označených jako rizikové, zda byly plněny požadavky orgánů ochrany veřejného zdraví z toho případně vyplývající či jestli si není vědom toho, že by přišel do styku s nákazou,“ uvádí se ve stanovisku k otázce.
Podle ÚOOÚ se počítá s tím, že tyto údaje o zaměstnanci jsou ukládány: „Zároveň je třeba dodržet zásadu omezení uložení údajů na dobu nezbytně nutnou. Není důvod, aby údaje týkající se možné nákazy byly zaměstnavatelem evidovány dlouhodobě. V úvahu je třeba brát i charakter pracoviště,“ uvádí úřad.
V Německu je povinnost zapsat se v hospodě
Zaměstnavatelé mají v údajné pandemii Covid-19 ztíženou pozici. Jak už dříve Česká justice informovala, restaurace nebo podniky, kde se shromažďují lidé, nesmějí svévolně, bez zákonného oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví shromažďovat údaje o svých hostech a návštěvnících akcí, a to ani kvůli zaměstnancům.
Jednoduše řečeno, evidenci hostů restaurací a návštěvníků akcí by musel nařídit stát, jako je tomu například v Německu, kde se musí každý host zapsat. Evidence hostů v německých restauracích musí být uchovávána čtyři týdny. Jak už letos v červnu uvedl například deník Merkur, hosté to obcházejí tím, že se zapisují pod přezdívkami.
Naopak čeští zaměstnavatelé mohou disponovat jen informací o eventuálním nakaženém nebo nemocném zaměstnanci kvůli ohlašovací povinnosti ze zákona. Jak ovšem plyne z posledního stanoviska ÚOOÚ, nesmějí takové informace konkrétně vyhledávat, nepřiměřeně zjišťovat a nedůvodně shromažďovat. O zákazu shromažďovat údaje o hostech v českých hospodách Česká justice rovněž informovala.
Irena Válová
Text je převzat z portálu Česká justice, který je, stejně jako Ekonomický deník, součástí vydavatelství Media Network.
