Ověřování, jestli žádajícímu podniku náleží podpora pro malé a střední podniky je detektivní práce

Jak zjistit, jestli žádající podnik skutečně spadá do kategorie malých a středních firem? To byla hlavní otázka dopoledního bloku druhého dne konference Veřejná podpora a téma malých a středních podniků, které v sídle Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže pořádá právě antimonopolní úřad a Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Zjištěním je, že je to téměř detektivní práce.

Procházení veřejných rejstříků, dohledávání vazeb mezi nalezenými údaji a téměř detektivní nebo novinářská práce se skrývá za ověřováním skutečností, které uvádí žadatelé o podporu pro malé a střední podniky. Cílem je zjistit, jestli žadatelé uvádí pravdu a mohou jím být poskytnuty peníze z operačních programů určené na pomoc malým a středním podnikům. V dopoledním bloku druhého dne konference Veřejná podpora a téma malých a středních podniků v brněnském sídle Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže to prozradili přednášející z České republiky i ze zahraničí.

Od začátku roku 2018 prověřují úředníci, kteří rozhodují o udělení dotací pro malé a střední podniky, jestli žadatelé ve svých žádostech uvádějí pravdu. Například podle Renáty Milčické z Ministerstva financí, která pracuje v auditním orgánu Operačního programu podnikání a inovace využívají veřejně dostupné registry a rejstříky, které ke svému pátrání používají také novináři.

„Informace uvedené v žádosti ověřujeme jednak v obchodním rejstříku, ale také na serverech, které ukazují grafické propojení jednotlivých subjektů. Jde například o servery detail.cz nebo podnikani.cz. Právě druhý jmenovaný server má pro nás výhodu v tom, že má časovou osu, kde lze pozorovat vývoj vazeb v majetkové struktuře žadatele,“ řekla ve svém příspěvku Milčická. Zdůraznila však, že příjemci podpory mají povinnost, pokud dojde ke změnám ve vlastnické struktuře, které by mohly mít vliv na změnu statutu podniku, tyto změny hlásit. „Samozřejmě při ověřování vycházíme ze základních předpisů, kterým je především nařízení Komise z roku 2003 (GBER). Řídíme se také případy z rozhodovací praxe nejen u nás, ale i v Evropské unii. Zejména mohu zmínit rozsudek Soudního dvora ve věci C-110/13 („HaTeFo“), kde je popsáno, že podniky mohou být propojené prostřednictvím fyzické osoby, nebo skupiny osob jednajících společně, pokud to vyplyne z analýzy právních i hospodářských vztahů a nutně není podřízeno existenci smluvních vztahů. Druhým je rozhodnutí Komise o státní podpoře C 8/2005 (ex N 451/2004) ve věci Nordbrandenburger UmesterungsWerke („rodina Sauterů“), z něhož vyplývá, že rodinné vazby se pokládají za dostatečné pro konstatování, že fyzické osoby ve své obchodní činnosti jednají společně. Dalším je například Rozsudek Tribunálu (šestého senátu) ve věci T-675/13 (K Chimica Srl vs. ECHA),“ uvedla Renáta Milčická z ministerstva financí s tím, že hlavním cílem všech prověřování je, aby byly ze skupiny podniků, jímž bude poskytnuta podpora vyloučeny ty, jejichž skutečná ekonomická síla je větší, než reálných malých a středních podniků.

Podle ní je možné, že žádající podnik je na základě údajů o počtu zaměstnanců a obratu/bilanční sumě malý. Má-li však přístup k významným dalším zdrojům (např. je vlastněn větším podnikem, či je s ním propojen, nebo je jeho partnerem), nemusí být pro status malého a středního podniku způsobilý. „Pro určení statutu podniku je nutno posoudit a zohlednit existenci všech vazeb:     Nezávislé podniky (definice viz čl. 3 odst. 1 Přílohy I GBER),     Partnerské podniky (definice viz čl. 3 odst. 2 Přílohy I GBER)    Propojené podniky (definice viz čl. 3 odst. 3 Přílohy I GBER) vč. propojení přes fyzickou osobu / skupinu fyzických osob jednajících společně,“ dodala Milčická.

Ředitel odboru strukturálních fondů Ministerstva průmyslu a obchodu Bohumil Šmucr řekl,

že jeho kolegy, kteří kontrolují způsobilost žádostí trápí především nejednotnost definice malého a středního podnikání a špatný přístup k datům, podle kterých ověřují validitu tvrzení žadatelů. Na úvod své prezentace si postěžoval, že za 15 let, co se tématika podpory malých a středních podniků řeší nevznikl ani evropský ani národní registr sdružující údaje nutné pro kontrolu žádajících subjektů. Důvodem podle něj je skutečnost, že tak detailně, jak se nyní řeší posuzování zda podnik spadá do této kategorie se to nikdy v minulosti neřešilo. Šmucr například upozornil na to, že kontrolní orgány prakticky nemají možnost zjistit skutečný počet zaměstnanců žádající firmy. „Při pátrání po tom, kde bychom se mohli domoci relevantních dat, jsme narazili na několik zákonů, které zahrnují zákonná zmocnění kontrolního orgánu. Původně se tam dostala především kvůli Evropským strukturálním fondům, my nyní zjišťujeme, jestli by bylo možné využít tuto cestu. Některé instituce už jsme o data požádali, tak uvidíme, jak to dopadne,“ řekl Šmucr a zcela zaplněné auditorium si pilně dělalo poznámky.

Podle ředitele Šmucra jsou to tyto zákony:

• 6 odst. 1 písm. h) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti

• 14 odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení

• 116 odst. 5 zákona č. 87/2006 Sb., o nemocenském pojištění

„Například Ministerstvo práce a sociálních věcí na základě žádosti poskytuje dálkový přístup řídícím orgánům a koordinačnímu orgánu údaje získané při zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, včetně údajů o jednotlivých fyzických osobách, a o tom, zda jsou osobami se zdravotním postižením, jsou-li tyto údaje nezbytné k plnění úkolů vyplývajících pro ně z práva Evropské unie,“ uvedl v prezentaci Bohumil Šmucr. Podle něj v žádosti musí být uvedeno ustanovení právního předpisu Evropské unie, o které se žádost opírá, rozsah požadovaných údajů a účel, pro který jsou dané údaje požadovány.

Jiří Reichl