Na program pondělního zasedání vlády byl zařazen bod, který nemá vypořádány připomínky dotčených úřadů. Nejvíce jich měl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který odmítá, že by jeho rozhodování mělo korupční potenciál. Navíc bod, který nejvíce kritizují neziskové organizace – vybírání poplatku za podnět k šetření z moci úřední už potvrdil Ústavní soud.
Kabinet premiéra Babiše bude v pondělí řešit nejen hlavní kauzu posledních dní a to zastavení dotací pro holding Agrofert a evropské fondy obecně, ale také Koncepci pro boj s korupcí na léta 2018-2022. Ta zahrnuje například rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu nebo stávající rozhodovací praxi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Jak jsme psali v zářijovém textu Zaútočí Babiš na Rafaje protikorupční strategií vlády?, do návrhu materiálu se dostaly i kritické pasáže k rozhodovací praxi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
„Dosavadní aplikační praxe ukazuje, že je v oblasti zadávání veřejných zakázek potřeba se zaměřit rovněž na zhodnocení efektivity a přijetí nápravných opatření ve fungování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Jedná se především o nutnost revize postupu přijímání podnětů, délky celého rozhodovacího procesu a způsobu rozhodování v druhoinstančním řízení,“ uvádí se doslova v návrhu koncepce.
„K obsahu výše uvedeného odstavce vyslovuji zásadní nesouhlas, neboť mi není známo (a zároveň z materiálu nijak nevyplývá), z jakých zdrojů předkladatel čerpal při formulování obsahu této části materiálu. Z tohoto odstavce nepřímo vyplývá, že Úřad, resp. druhostupňové rozhodování, nepracuje efektivně, či že jeho fungování má potenciál ke korupci,“ odmítá Rafaj kritiku svého úřadu. „S ohledem na to, že není zřejmé, na základě jakých konkrétních skutečností předkladatel dovodil existenci zmiňovaných nedostatků, které se mají údajně vyskytovat v oblasti přijímání podnětů, délky celého rozhodovacího procesu a způsobu rozhodování v druhoinstančním řízení Úřadu, považuji za nevyhnutelné, aby bylo jasně uvedeno, z jakých podkladových materiálů předkladatel čerpal, aby Úřad mohl ve věci zaujmout stanovisko,“ napsal předseda ÚOHS Petr Rafaj.
Do Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže se tradičně opírají neziskové organizace, především Rekonstrukce státu a Transparency International. Těm dlouhodobě vadí především poplatek 10.000 korun za každý podaný podnět k zahájení správního řízení z moci úřední a často poukazují na neúměrnou délku řízení před ÚOHS. Josef Karlický z Rekonstrukce státu na jednání Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí 17. července řekl, že výše poplatku brání kontrole zadávání veřejných zakázek. Občanské sdružení Oživení, které se zabývá transparentností veřejných zakázek, podalo v loňském roce na tento poplatek Ústavní stížnost, kterou však Plénum Ústavního soudu zamítlo a poplatek nechalo. Celé rozhodnutí je možné nastudovat zde
Nejzásadnější připomínky však vznesla Hospodářská komora České republiky, konkrétně její viceprezidentka Irena Bartoňová Pálková. Ta ve „Stanovisku Hospodářské komory České republiky ve věci dohledu na veřejnými zakázkami“ píše, že je potřeba rozšířit působnost Správního řádu i na ÚOHS. „Zcela zásadním problémem je skutečnost, že na orgán dohledu se nikterak nevztahují lhůty stanovené správním řádem. Jednání orgánu tak není nikterak časově limitováno a naplnění povinností tak nelze jakkoliv vymáhat či kontrolovat,“ píše v úvodu Pálková. To považuje předseda Rafaj za absurdní. „Obecně je třeba konstatovat, že proces rozhodování v oblasti veřejných zakázek vychází právě ze Správního řádu. Z Výroční zprávy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2017 vyplývá, že rozhodování, jak v první, tak v druhé instanci, probíhá v zákonných lhůtách. Fungování Úřadu a zejména jeho rozhodovací činnost jsou tak determinovány právním řádem. Rozhodnutí Úřadu pak podléhají výlučně soudní kontrole, resp. přezkumné pravomoci správních soudů,“ uvádí Rafaj.
Upozorňuje také na to, že se pravidelně šíří nepravdivé informace o délce řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. „Neziskové organizace započítávají do doby celkového trvání řešení případu také délku soudního řízení, což není ze strany Úřadu možné ovlivnit, neznají ani detaily jednotlivých správních řízení, ve kterých se často lhůty z procesních důvodů staví a vycházejí čistě z data zahájení a ukončení správního řízení,“ píše Rafaj.
Podle dostupných podkladů průměrná délka pro vydání rozhodnutí v I. instanci na Úřadu činila v roce 2017 32,8 dnů bez příkazů a 28,6 dnů s příkazy a v roce 2018 31,8 dnů bez příkazů a 24,8 dnů s příkazy. V rozhodování v I. instanci je lhůta podle správního řádu 60 dnů a ve II. instanci je lhůta podle správního řádu 30 dnů na předání věcí z I. instance a 60 dnů na vyřízení rozkladu.
V rámci II. instance byla délka pro vydání rozhodnutí v roce 2017 52 dnů a v roce 2018 50 dnů. S uvedenými informacemi ostře kontrastuje průměrná délka pro vydání rozsudku ve správním soudnictví v oblasti veřejných zakázek, která je mnohem delší. Např. u Krajského soudu v Brně byla průměrná délka v roce 2017 598 dnů a v roce 2018 572 dnů a u Nejvyššího správního soudu byla za stejná období 251 dnů a 261 dnů. „Délka správního řízení u Úřadu je dána procesní složitostí správního řízení daného správním řádem a jediným způsobem, jak zkrátit řízení v oblasti veřejných zakázek je vyloučit použití správního řádu. Zkrácení délky správního řízení bylo i odbornou veřejností přijato velmi kladně,“ dodává ÚOHS.
Kromě ÚOHS je ve strategii také zmiňován Nejvyšší kontrolní úřad, jehož pravomoci by měly naopak vzrůst. „Cílem změny právní úpravy působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu by měla být kontrola většiny výdajů veřejných rozpočtů. Spektrum kontrolovaných subjektů by z tohoto důvodu mělo zahrnovat kromě státu i např. některé územní samosprávné celky, státní podnik, státní fond, státní příspěvkovou organizaci nebo jinou státní organizaci, zdravotní pojišťovnu, veřejnou výzkumnou instituci, Českou televizi, Český rozhlas, veřejnou vysokou školu. Působnost Nejvyššího kontrolního úřadu by měla být rozšířena tak, aby také umožňovala kontrolu prostředků Evropské unie nebo jiných prostředků ze zahraničí poskytnutých státu na základě mezinárodní smlouvy, a právnické osoby s majetkovou účastí státu nebo územního samosprávného celku,“ uvádí se v návrhu koncepce. S tím však nesouhlasí Sdružení místních samospráv a vedení krajů Jihočeského a Pardubického.
Materiál je tedy předkládán na vládu s rozpory, které budou muset ministři nějak vyřešit. Bude zajímavé sledovat, jak.
Jiří Reichl
