Londýn, Manchester, San Francisco, Singapur nebo Melbourne. Všude tam mají se sdílením jízdních kol své zkušenosti. Vesměs neblahé. Jak města, tak provozovatelé.
Jen pár dní poté, co společnost Lime spustila provoz sdílených elektrických koloběžek v Praze, začala se snášet kritika. Někteří jejich uživatelé s nimi jezdili po chodnících a když jim vozítko posloužilo, často zůstalo opřené někde na veřejném prostranství. A to ještě v lepším případě. V tom horším zůstala elektrokoloběžka pohozená přímo na komunikaci.
Situace v centru české metropole se dokonce vyhrotila natolik, že Úřad městské části Praha 2 vydal dočasný zákaz provozu sdílených elektrokoloběžek s odůvodněním, že příslušná společnost nedodržuje podmínky memoranda, které s radnicí Prahy 2 podepsala. Problém do značné míry souvisí s tím, že koloběžky nemají takzvané dokovací stanice, do nichž by je uživatelé po svém svezení vraceli. Dockless systém sdílení je totiž mnohem lacinější, neboť není nutné stanice draze pořizovat.
Ve světě řádí Mobike
A podobné zkušenosti mají také jiná evropská i světová města. Rozdíl je pouze v tom, že zatímco Prahu sužovaly elektrické koloběžky, ve světě veřejný prostor zaplevelují víceméně sdílená jízdní kola, jak uvádí portál Thisisplace.org. A někdy provozovatelé města opouštějí sami, neboť zjišťují, že systém bez dokovacích stanic zase není tak výhodný, jak se na první pohled zdálo.
Své o tom ví například společnost Mobike, která před časem zaplavila stovkami svých bicyklů britský Manchester. Radnice ochotně svolila, neboť si od nového způsobu dopravy slibovala snížení škodlivin v ovzduší, obyvatelé zase oceňovali poměrně levnou a flexibilní přepravu po městě. Jenže v září Mobike oznámil, že z Manchesteru odchází. Důvod? Narůstající podíl ztracených nebo poškozených jízdních kol, stejně jako stížnosti obyvatel, že bicykly bez ladu a skladu zaplňují chodníky, parky a jiná veřejná prostranství.
Fanoušci sdílení jízdních kol a podobných vozítek ale tvrdí, že městům pomohlo. Kritici mu naopak vyčítají, že se poněkud vymklo kontrole, a to především kvůli nedostatečné nebo zcela chybějící regulaci. „Město a veřejná prostranství jsou určeny veřejnosti, tedy k využití všem. Nejsou vyhrazeny někomu, kdo je bude využívat jen pro svůj byznys,“ řekl portálu Thisisplace.org Morten Kabell, který na kodaňské radnici odpovídá za plánování sdílené dopravy. Společnosti, které sdílená kola a koloběžky nabízejí, podle Kabella „preferují anarchii a parazitování na městském prostoru“.
Regulace přijdou
Čínské firmy Mobike a Ofo patří mezi největší globální hráče na trhu se sdílením kol a koloběžek, které můžeme potkat ve stovkách měst po celém světě. Největší předností tohoto byznysmodelu je snadná dostupnost uživatelům. Ti mohou pomocí aplikace snadno zjistit, kde se nejbližší vozítko nachází a zase ho mohou zanechat na libovolném místě. A to všechno za pár drobných.
„Když vezmete obyčejné kolo a vybavíte ho jednoduchou trackovací technologií, mobilitu ve městě to podstatně zlepší,“ říká Steve Milton, šéf evropské pobočky společnosti Mobike. Podle něho přináší toto dopravní schéma do přelidněných měst skutečnou revoluci.
Přes veškeré aktuální problémy jde o rychle rostoucí trh. Analytici poradenské společnosti Roland Berger odhadují, že se každoročně zvětšuje o dvacet procent a do roku 2021 by objem globálních tržeb mohl dosáhnout až devíti miliard dolarů (bezmála 205 miliard korun). Dá se tedy v této souvislosti očekávat, že problémů bude ve městech spíše přibývat. A to přinejmenším do okamžiku, než se vyřeší otázky kolem využívání veřejného prostranství a související regulace.
„Dnes vlastně může přijít kdokoli, zaplnit ulice bicykly a město prakticky nemůže proti tomu nic dělat,“ řekl Chris Boardman, který má na starosti agendu kolem jízdních kol v Manchesteru a jeho širším centru. Bývalý cyklista a olympijský vítěz z Barcelony v roce 1992 přiznal, že i Manchester byl původně z příchodu společnosti Mobike nadšený. Brzy se však ukázaly stinné stránky celého projektu. Jenže sami provozovatelé sdílených kol a koloběžek jsou podle vlastních slov oběťmi nepřístojného chování některých uživatelů.
Nicméně některým městům už dochází trpělivost a ženou majitele sdílených vozítek k odpovědnosti. V červnu například vedení amerického San Franciska nařídilo společnostem Lime a Bird, aby si své odložené koloběžky v ulicích posbíraly a současně zavedlo licenční systém. Podobnou taktiku zvolila také další velká světová města jako Singapur nebo Melbourne. „Nějaká pravidla zkrátka platit musí,“ řekl Geoffrey Dudley z katedry dopravních studií univerzity v Oxfordu.
-zm-
