Před dvěma týdny nastoupil do vězení jeden ze dvou zakladatelů společnosti Oleo Chemical, která vyráběla biopaliva třetí generace z živočišného kafilátu, Kamil Jirounek. Ten byl společně se dvěma dalšími dvěma obžalovanými – Michalem Urbánkem a Peterem Kmetěm – odsouzen za trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku ke tříletému žaláři. V době, kdy se měla trestná činnost „při správě cizího majetku“ začít odehrávat, byli přitom jedinými vlastníky Olea právě Kamil Jirounek a Michal Urbánek. V inkriminované záležitosti šlo platby za poradenství v hodnotě necelých 20 miliónů korun. Přesto soudy dospěly k názoru, že oba byznysmeni společnost Oleo Chemical tunelovali, přestože oba shodně tvrdili, že díky konzultacím několikanásobně vzrostl obrat a příjmy této firmy.
Shrňme si v kostce, oč ve sledovaném případu jde. V kauze údajného tunelování petrochemické společnosti Oleo Chemical, která vyráběla biopaliva z živočišného tuku v továrně v Liberci, čelilo obžalobě několik lidí kvůli podezření, že z firmy vyvedli necelých 20 milionů korun pomocí smluv o fiktivním poradenství. Firma Oleo Chemical platila v letech 2009 až 2011 za poradenství karibské společnosti Cokeville Assets, kterou vlastnil spolupracovník lobbisty Ivo Rittiga – právník Peter Kmeť. Rittig po celou dobu spojitost s Kmeťovou firmou odmítá a tvrdí, že od Olea nedostal ani korunu. Skutečné propojení vyšetřovatelé neprokázali, přesto si měl Rittig podle obžaloby za peníze z poradenství koupit mimo jiné apartmán v Dubaji.
Zakladatelé Olea Kamil Jirounek a Michal Urbánek naproti tomu tvrdí, že díky poradenství, poskytnutém Peterem Kmeťem, se značně rozvinul odbyt bionafty vyrobené Oleem a peníze za konzultační služby byly Kmeťově společnosti proplaceny zcela oprávněně. A navíc, vždy až za skutečně zrealizovaný a ekonomicky přínosný výsledek takového poradenství pro společnost Oleo Chemical (dnes ještě zveřejníme rozhovor Ekonomického deníku s Kamilem Jirounkem).
Poradenství „per huba“
Jak už jsme předeslali, v tomto konkrétním příběhu Oleo Chemical se vše točí kolem poradenství. Problém, který je pro celý případ klíčový je, že konzultace měly ze strany Petera Kmetě probíhat pouze ústní formou, bez digitálních výstupů či „na papíře“. Pražský Vrchní soud tak v odůvodnění rozsudku například uvedl, že poradenství nemělo pro Oleo Chemical žádný „tvrzený užitek“. Jenže Kamil Jirounek v rozhovoru pro Ekonomický deník tvrdí pravý opak. „Pochybuji, že by Michal Urbánek podvedl provozního ředitele a sedmdesát zaměstnanců, že by nečerpal konzultace, které do továrny stoprocentně nosil, kreslil nám je na tabuli a probíral je s námi. Jsem opravdu dalek toho, že si to sám vymyslel,“ prohlásil Jirounek.
Pokud soudy, které se případem Oleo Chemical zabývaly, pochybovaly o tom, že poradenství probíhalo tak, jak ho obžalovaní popsali, měly posoudit, zda měly ony konzultace i jiný užitek, než tvrzený obžalovanými podnikateli. Soudní senáty přitom samy uznaly, že Michal Urbánek i Kamil Jirounek jako představitelé statutárních orgánů a majoritní akcionáři měli zájem na rozvoji společnosti. V dalším z bodů odůvodnění rozsudku Vrchní soud v Praze dokonce uznal, že „důvod konzultací nepochybně existoval, jeho podstatu se však nepodařilo objasnit“. Soud tedy jednoznačně říká, že konzultace proběhly, ale protože se podle něj nezjistilo, co se vlastně konzultovalo, je to proto trestné. Soud sám přitom popřel jakýkoliv motiv obžalovaných k tunelování vlastní společnosti. Tedy zcela na hlavu staví základní zásadu trestního řízení, kdy pro jakýkoli odsuzující rozsudek je naprosto nezbytné, aby obžaloba jasně a nezpochybnitelně prokázala nezákonnost souzeného jednání. A zároveň, aby údajnému pachateli byl prokázán motiv jeho jednání. Ale najednou tu máme rozhodnutí soudu, který, jinak řečeno, sám uvádí, že nebyly zjištěny důvody a obsah schůzek mezi Michalem Urbánkem a poradcem Peterem Kmetěm. A proto je jejich jednání trestné. Zjednodušeně řečeno: „Protože jste nám, vy obžalovaní dostatečně neprokázali, co jste konzultovali, tak jste vinni.“ Kde je ale v tomto případě ona základní zásada trestního řízení a vůbec základní kámen právního státu v oblasti trestní represe, že prokazovat se musí vina a nikoli nevina? V případě těchto odsouzení se jaksi někam vytratila. Nebo spíše v této kauze ji spíš někdo nechal vytratit…
Proč docházíme k tomuto závěru? Protože Vrchní soud v Praze v odůvodnění rozsudku mimo jiné napsal: „Samozřejmě je nelogické, že by obžalovaní v pozici statutárních orgánů společnosti Oleo Chemical tzv. „tunelovali“ společnost, kterou vybudovali vlastními prostředky a s velkým osobním úsilím. Primárním zájmem Ing. Urbánka i Ing. Jirounka pochopitelně bylo, aby se společnost úspěšně rozvíjela a prosadila se na trhu s biopalivy vedle jiných společností stejného zaměření“.
Rovněž tak Městský soud v Praze, který ve věci rozhodoval jako první instance, zkonstatoval: „Důvod uzavření poradenských smluv s Cokeville zřejmě existoval, a i když bez pochybností prokázán nebyl. „I nalézací soud tedy uznal, že obžalovaní Urbánek a Jirounek měli důvod uzavřít se společností Cokeville ve prospěch Olea Chemical poradenské smlouvy.
Jestliže tedy samy soudy uznávají, že důvod konzultací po linii Urbánek – Kmeť existoval, byl veden zájmem ze strany obžalovaného Urbánka na rozvoji Olea, pak Urbánek a Jirounek nemohli mít tunelování Olea prostě motiv. Pak je totiž v podstatě jedno, co bylo skutečným obsahem konzultací a jakým způsobem byly prezentovány. Pokud soud neuvěřil prezentovanému obsahu poradenství, ale zároveň uznal, že důvod k poradenství nepochybně existoval, je bez jakýchkoli pochyb jasné, že konzultace proběhy. Možná mohly být i jiné, než před soudem obžalovanými tvrzené či prezentované, ale nikoliv fiktivní a s účelem či motivem tunelování Oleo Chemical. Odměna za tyto konzultace by pak jejímu poskytovali – Cokeville Assets – po právu náležela. A ze scénáře se nám tu záhy vytrácí všechny zákonné atributy pro to, aby mohlo být jednání odsouzených považováni za trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku.
I kdyby totiž byl poskytován jiný typ poradenství, než obžalovaní tvrdili orgánům činným v trestním řízení, neznamená to, že nebylo vykonáváno poradenství žádné a že z takového poradenství nemohla mít společnost Oleo Chemical prospěch.
Škoda vzniknout nemohla
Z toho všeho tedy vyplývá, že soudy nesprávně hmotně právně posoudily skutek, protože bylo-li plnění konzultací důvodné, byť z jiného důvodu, než bylo prezentováno v písemné smlouvě, žádná škoda vzniknout zkrátka nemohla. I u právního jednání, které se dle obsahu posoudí jinak, než je formálně označeno, vždy vzniká povinnost plnit. Tedy platit za obchodně – právní akt podle jeho skutečného obsahu. Smlouva o poradenství navíc nevyžaduje písemnou formu.
V okamžiku, kdy odvolací soud uznal, že důvod ke konzultacím existoval, měl objasnit podstatu, obsah a hodnotu těchto konzultací. Jinak totiž nelze vyvodit a konstatovat vznik škody, která je nutná pro naplnění skutkové podstaty trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku. Pro který byli ovšem obžalovaní odsouzeni. A protože nemá opravný prostředek – dovolání k Nejvyššímu soudu – takzvaný odkladný účinek, museli odsouzení nastoupit tresty.
Co si z této složité kauzy mohou odnést vlastníci soukromých firem, kteří se rozhodují pro možnosti poradenství, aby jejich byznys zvýšil obrátky? V podstatě dva zásadní postřehy.
Soudy v kauze Oleo Chemical konstatovaly, že firmě nějaké skutečně poradenství poskytováno bylo, nebyl však podle soudu prokázán jeho obsah. Tedy nikoli, že by byla prokázána fiktivnost tvrzeného poradenství. Podle soudů bylo navíc jiné, než předpokládaly uzavřené smlouvy, a obžalovaní neprokázali, že by mělo pro společnost Oleo Chemical nějaký efekt. Tedy nikoli, že by policie a státní zástupce bez pochybností prokázali, jak vyžaduje zákon, že by tvrzené jednání bylo nezákonné. Vždyť podle českého právního řádu obžalovaný nemusí prokazovat svoji nevinu, ale policie, ale státní zástupce mu musí vinu naopak prokázat.
Soudy obou stupňů také došly k závěru, že je obžalovaní nepřesvědčili o tom, že obsahem poskytnutých poradenských služeb bylo to, co obžalovaní v dané věci uvedli v rámci svých výpovědi. Senáty tak uzavřely, že nebyl prokázán skutečný obsah konzultaci – poradenství.
Viděno optikou těchto rozsudků – když tedy uzavírat dohody o poradenství, tak jedině písemnou smlouvou a vyžadovat výstupy také písemné či formou počítačových dokumentů. Některé soudy totiž prokazatelně neslyší na to, i když podnikatel prokazuje přínos konzultací, až se z něho doslova kouří. V případě Olea se dle tvrzení jeho majitelů jednalo v případě inkriminovaných konzultačních smluv navíc o pouhých 0,4 procenta z díky poradenství mnohanásobně navýšeného obratu.
Druhá rada podnikatelům pak zní: „Pořádně si, nejlépe deset let zpátky, svého konzultanta prolustrujte, jestli nepracuje pro nějakého lobbistu, mediálně očerňovanou osobnost. Nebo jestli nebyl v minulosti zaměstnán u bezpečnostních složek, nebo nebyl kdysi jako Peter Kmeť, nedejbože estébák.“ Pak se vám možná bude usínat klidněji. Protože i nezvratný fakt, že odměna za poradenství v případě Olea Chemical byla proplacena až po úspěšném etablování firmy na trhu, ještě neznamená, že jste se právě nestali tuneláři.
Jan Hrbáček
