V německých médiích se pravidelně objevují informace o problémech Bundeswehru, které pramení z dlouhodobě nedostatečného financování armády, neochoty navyšovat armádní rozpočet a také ze zastaralosti výzbroje. K tomu se přidávají i potíže s nově nakupovanou technikou.
Německá armáda na tom není tak dobře, jak by se mohlo na první pohled zdát. Tristní stav německých investic na obranu ukázala i zpráva ministerstva obrany o operační připravenosti a stavu armády z počátku tohoto roku a pak také zpráva komise spolkového parlamentu. Sice dnes existují politické plány na zvyšování rozpočtu na německou armádu, podle nichž by v roce 2024 měl činit 1,5 procenta HDP, ale mnozí němečtí politici, včetně kancléřky Angely Merkelové, to považují za nereálné už nyní. Ostatně koaliční smlouva mezi CDU/CSU a SPD obsahuje jen vágní formulaci o navyšování obranných výdajů. Přitom je více než zjevné, že dnešní úroveň finančních prostředků, které putují do Bundeswehru, je nedostatečná, nestačí na zajištění komplexní provozuschopnosti vojenské techniky a systémů, natožpak na modernizační projekty.
To je velmi špatná zpráva pro celou Evropu, zvláště ve světle nevypočitatelnosti zahraniční politiky Donalda Trumpa a jeho kritiky nedostatečných vojenských kapacit a schopností včetně nízkých finančních výdajů mnoha evropských členů NATO. Je zjevné, že bezpečnost Evropy bude stále více závislá na vlastní angažovanosti evropských států, jejich zájmu o vlastní obranu, a tedy i na investicích do ozbrojených sil. A Německo dnes představuje nejvýznamnějšího člena Evropské unie, který ovšem v poměru ke své ekonomické síle obrannou politiku zanedbává, málo investuje do armády, čímž dává špatný signál dalším členům, ale především rezignuje na pozici lídra a reprezentanta evropských bezpečnostních zájmů. A to je znepokojivé zjištění, protože pozici Německa v evropském prostoru nemůže nikdo zastoupit. Pokud nastanou problémy v NATO (a to se může dost dobře stát, viz příklad Turecka), bude muset Evropa alespoň částečně suplovat americké kapacity, například prostřednictvím diskutované evropské armády, ale ta bez silného německého přispění nemůže existovat, natož plnit své poslání.
Co se týče hlavních položek obrněné techniky, Bundeswehr začátkem tohoto roku vykazoval, že má operačně použitelných okolo 100 tanků Leopard 2 z 224, které má v aktivní službě. Druhým pilířem je bojové vozidlo pěchoty Puma, které v posledních letech ve velkých počtech Bundeswehr zařazuje do své výzbroje. Puma se stává symbolem problémů německé armády, přestože má jít o nejmodernější vozidlo ve své kategorii. Do výzbroje se už dostaly bezmála dvě stovky vozidel Puma z 350 objednaných. Jenže jednotky vybavené Pumou zápasí s její provozuschopností, k dispozici je zhruba jen polovina dodaných vozidel, což je dáno nedostatečným logistickým zabezpečením, na které se nedostávají peníze kvůli podfinancování armády jako takové. Před časem dokonce Bundeswehr musel spustit projekt, který má zlepšit celkově nedostatečnou materiální dostupnost používaných vozidel Puma vzhledem k nedostatku náhradních dílů stejně jako selháním souvisejícím s kvalitou montáže. To vše samozřejmě vede k nárůstu ceny vozidel Puma, a to více než o polovinu oproti té původní.
Puma se zastaralým vybavením a stísněným interiérem
Pumy mají problém také s kvalitou. Bundeswehr je objednal a odebírá s technologicky zastaralým elektronickým vybavením, které si sám již před léty nadefinoval, Pumy tak nejsou v současné době schopné obstát na moderním bojišti proti nejnovější technice potenciálních protivníků. Navíc armáda nyní zjistila poněkud šokující věc, totiž že se do nových Pum nevejdou vojáci výsadkového družstva, jejichž výška přesahuje 184 cm. Puma je totiž konstruována podle požadavků Bundeswehru datovaných do roku 2002. Je tedy otázka, zda je na místě mluvit o vozidle s perspektivou dlouhodobé služby, když zadavatelé nebyli schopni už v zárodku určit parametry, které by vyhovovaly dnešním nárokům, natož těm, které přijdou v budoucnosti. Životní cyklus obrněné techniky se totiž počítá na desítky let a Bundeswehr už dnes, pár let po zavedení Pumy do výzbroje, s výrobci řeší, jak její interiér zvětšit. Navíc na moderní bojová vozidla pěchoty má Puma poněkud nestandardní kapacitu interiéru pouze pro šest členů výsadku. Například česká armáda ve svých specifikacích na nové bojové vozidlo pěchoty požaduje kapacitu výsadku šest plus dva, tedy osm vojáků. Bundeswehr tedy bude muset už ve velmi krátkém čase nalít do programu Puma další finance, aby významně vylepšil elektronické vybavení vozidel a výrobci budou muset zasáhnout i do konfigurace či konstrukce jejich interiéru.
Je důležité připomenout, že vozidlo Puma je výsledkem projektu dvou německých klíčových společností specializovaných na pozemní vozidla: KMW a Rheinmetall, jež za účelem výroby a dodávek Pum pro Bundeswehr založily konsorcium PSM. V reakcích na německé mediální dotazy týkající se problémů vozidel Puma v německé armádě, výrobci zcela oprávněně poukazují na to, že Puma v současné podobě splňuje požadavky Bundeswehru a že problém není u výrobce, ale v podstatě projektu, jak byl definován německou armádou. Tyto argumenty jsou relevantní pro pověst firem, ale ne pro potenciální zákazníky vozidel Puma, z českého pohledu pro Ministerstva obrany ČR a AČR především. Konsorcium PSM totiž nabízí v rámci současného výběrového řízení na nová bojová vozidla pěchoty pro AČR právě typ Puma. Faktem je, že Puma je na pořízení velmi nákladné vozidlo s vážnými slabými stránkami pro uživatele.
Do dnešních dnů vozidla tohoto typu do své výzbroje zařadil pouze Bundeswehr, a to pouze v jediné verzi, přitom česká armáda požaduje hned několik provedení pásových obrněných vozidel. Jejich zastaralé vybavení znamená, že v současnosti neexistuje provozně odzkoušená verze s moderními systémy a vybavením, kterou by mohla česká armáda získat. Pokud by česká armáda chtěla vozidlo odpovídající současným, ale především budoucím požadavkům, výrobce by musel nabídnout vozidlo se zcela přepracovanou architekturou vybavení a komunikačních systémů a vyvinout nové účelové verze. Česká armáda by se tedy stala pokusným králíkem, jelikož implementace elektronických a komunikačních systémů i vývoj odvozených verzí je dnes náročný proces vyžadující čas a také financí prostředky. Vývoj nové architektury vybavení vozidel i nových specializovaných variant by se samozřejmě promítl do celkové ceny, a tu by zaplatil český stát. A jak by to vypadalo s pozdějšími upgrady a modernizacemi?
Německá, nebo mezinárodní cesta?
Vzhledem k této situaci se zdá, že se dvě německé strategické společnosti – KMW a Rheinmetall – namísto podpory společného projektu rozhodly jít svou vlastní cestou a vzájemně si konkurovat. Rheinmetall učinil odvážný krok s představením a podporou vlastního projektu bojového vozidla Lynx, které ovšem existuje jen v prototypech a nebylo nikde zavedeno do výzbroje. Lynx firma nabízí i české armádě, a nedávno přišlo i s PR informacemi o převodu produkce Lynxu do českého průmyslu. Ovšem nyní neexistuje žádná výrobní linka, která by mohla být přesunuta do České republiky, protože vozidla Lynx ještě nejsou ve výrobě. Pokud by nějaká výrobní linka v Česku vznikla, nešlo by o její přenos, musela by zde být postavena od počátku. Český průmysl a poté i česká armáda by tak plnily v podstatě roli zkušebny, po stránce výrobní v prvním případě, po stránce uživatelské v druhém.
Bude také zajímavé pozorovat, jak bude na vývoj situace reagovat druhý německý podnik – KMW. Buď může dále podporovat vozidlo Puma i přes jeho snižující se šance. Nebo může přijít s vlastním řešením sám, nebo ve spolupráci s jiným konkurentem. Vzhledem k výše uvedením skutečnostem je však především nasnadě otázka, zda jsou německé firmy vhodnými partnery pro jeden z hlavních projektů modernizace pozemních sil české armády. Němečtí výrobci dodávají Bundeswehru přesně to, co si objedná, ale ve výsledku se do výzbroje dostává vybavení a zbraně, se kterými má uživatel, tedy právě Bundeswehr, velké potíže. Připomeňme vedle problémů vozidel Puma i například skandál kolem kvalit německých útočných pušek G36, ale i technické problémy bojových letadel Typhoon nebo bitevních vrtulníků Tiger, na jejich výrobě i údržbě se podílejí německé firmy.
Je tedy pro Česko v rámci modernizace pozemních sil perspektivní německá cesta? Ve světle těchto faktů se zdá, že nikoliv. Vozidla Puma má jen německá armáda, vozidla Lynx existují jen v prototypech a v obou případech jde o čistě německé záležitosti. Česká strana by tedy byla odkázána pouze na jednoho partnera – Německo, které není ochotno výrazně investovat do modernizačních projektů, a to ani do těch, které mají na starosti domácí firmy. Naproti tomu další dva uchazeči o dodávky obrněných pásových vozidel, tedy ASCOD 2 a CV-90, jsou výsledkem mezinárodní spolupráce a u mnoha uživatelů již slouží stovky těchto obrněnců přizpůsobených národním požadavkům bez zásadních potíží. Zapojení českých firem do těchto mezinárodních projektů by dávalo větší záruky nejen při koupi nových vozidel, ale po celou dobu jejich životního cyklu.
Jiří Reichl
