Jediná zločinecká síť dokázala obelstít ověřovací systémy a zaplavit internet padesáti miliony falešných účtů. Mezi členskými státy i evropskými poslanci sílí tlak na zavedení povinného ověřování totožnosti uživatelů, které má podle zastánců zastavit „neexistující občany“ manipulující volby i veřejnou debatu. Proti se ale staví obránci digitálních práv, podle nichž by povinná identifikace ohrozila například novináře a whistleblowery.

Jedna zločinecká síť využila 40 tisíc telefonních karet k založení téměř 50 milionů falešných online účtů. Evropští poslanci řeší, jak zastavit nový fenomén falešných účtů na sociálních sítích a ukončení dezinformačních kampaní. Rozcházejí se ale v tom, jak proti těmto manipulacím zakročit, aniž by ohrozili svobodu projevu.

Poslanci, zástupci Europolu a neziskových organizací se sešli na slyšení Zvláštního výboru pro evropský demokratický štít (EUDS). Diskutovali o tom, jak falešné účty na sociálních sítích ovlivňují politickou debatu, zesilují dezinformační kampaně a cílí na veřejně známé osobnosti. Největší neshody mezi poslanci panovaly ohledně ochrany anonymity na sociálních sítích.

50 milionů falešných účtů

Edvardas Šileris, vedoucí Evropského centra pro boj proti kyberkriminalitě při Europolu, ilustroval rozsah problému na příkladu operace Simcartel. Vyšetřování odhalilo zločineckou infrastrukturu, která využívala 40 tisíc SIM karet.Podle Europolu tato síť využila uvedené karty k vytvoření téměř 50 milionů účtů na 160 online platformách.

Operaci provedly v loni v říjnu policejní orgány v Lotyšsku, Rakousku a Estonsku. Zátah ukázal, jak snadno mohou zločinci obejít běžné ověřovací systémy na sociálních sítích. „Jsme víceméně proti anonymitě. Podporujeme soukromí, ale nemyslíme si, že by internet měl být anonymní,“ uvedl k celému případu falešných účtů Šileris.

Celoevropský problém

Další významnou překážkou je přeshraniční rozměr problému. Europol může koordinovat vyšetřování, které zahrnuje několik členských států evropského bloku. Nemá ale přímý přístup k sociálním sítím, ani k nezávislému monitorovacímu systému.

Mohlo by vás zajímat

sociální sítě
Instagram a Facebook společnosti Meta porušují podle Komise evropská pravidla. Ilustrační foto: Pixabay

Vyšetřovatelé musí informace obvykle získávat prostřednictvím příslušných národních úřadů. Navíc sociální média ne vždy spolupracují. „Během několika sekund se můžete přesunout mezi pěti či deseti různými jurisdikcemi. Ale pokud jde o shromažďování dat, trvá to někdy i roky,“ vysvětlil Šileris.

Změna systému ověřování identity

Někteří evropští zákonodárci prosazují systém, který by každý účet na sociálních sítích propojil s konkrétní osobou a ověřením její identity. Jiní však varují, že by povinná identifikace mohla vystavit novináře, whistleblowery, aktivisty a politické disidenty riziku sledování a odvetných opatření.

Podle Samana Nazariho, ředitele pro zpravodajskou činnost a potírání hrozeb v organizaci Alliance4Europe, sahá nebezpečí mnohem dále než jen k vytváření falešných profilů. Botí farmy mohou ovládnout legitimní konverzace, šířit vykonstruovaný obsah a vytvářet dojem široké politické podpory. „Musíme zastavit neautentičnost, nikoli anonymitu,“ řekl Nazari evropským poslancům. Zdůraznil, že tyto dvě věci nejsou totéž.

Jeho analýza odhalila několik způsobů, jak se dezinformace na sociálních médiích šíří. Zločinecké organizace zakládají ve velkém falešné účty, nakupují další profily od prodejců na internetu, využívají účty spravované najatými osobami nebo hackují již existující účty.

Často také na internetu zahlcují diskuze a paralyzují tím věcnou debatu. „Máte svobodu projevu, že? Všichni v ni věříme, ale nemáte svobodu chovat se neautentickým způsobem,“ varoval Nazari. „Společnosti provozující sociální sítě by nikdy neměly mít přístup k našim dokladům totožnosti. Nikdy jim nechceme svěřit tak velkou moc,“ dodal. Poukázal tím na rizika spojená s předáváním citlivých osobních údajů společnostem, jako je například síť X (dříve Twitter).

Občan, který neexistuje

Například Řecko prosazuje zavedení systému pro ověřování totožnosti v celé EU. Zároveň patří mezi členské státy, které příští rok čekají volby.

Dimitris Kirmikiroglou, generální tajemník pro komunikaci a informace v úřadu řeckého premiéra, zdůraznil, že řecká vláda zatím nepředložila žádný legislativní návrh ani nevypracovala zákon, který by zakazoval anonymitu na internetu. Místo toho k této otázce otevřela veřejnou diskusi. „Problémem není občan, který je anonymní. Problémem je občan, který neexistuje,“ uvedl.

Řecký návrh by uživatelům umožnil ponechat si pseudonymy. Soudní orgány by však v případě vyšetřování závažných trestných činů mohly zjistit jejich skutečnou totožnost. Kirmikiroglou argumentoval, že je nezbytné zavést celoevropská pravidla. Vysvětlil, že národní vlády nemohou ukládat povinnosti sociálním platformám, které mají sídlo v jiných členských státech.

Různý přístup

Jádrem sporu zůstává otázka anonymity a svobody projevu. Jednotlivé politické skupiny k tomuto tématu přistupují odlišně. Na jedné straně Evropská lidová strana (EPP) volá po přísnějších kontrolách totožnosti. Uživatelům sociálních sítí by nadále umožnila používat pseudonymy. Skupina socialistů a demokratů (S&D), druhá nejsilnější frakce v Evropském parlamentu, naopak varovala, že falešné účty narušují veřejnou debatu.

mobil sociální sítě
Sociální sítě. Foto: Pixabay

Vyzvala sociální platformy, aby se zaměřily na algoritmy, které tyto účty zviditelňují. Zároveň zpochybnila, zda anonymita může chránit svobodu projevu v situaci, kdy uživatelé čelí zastrašování na internetu. Skupina Renew Europe navrhla kompromis. Uživatelé by mohli zůstat veřejně anonymní, zatímco platformy by znaly jejich skutečnou totožnost.

Diskuse mezi zákonodárci se nakonec stočila k odpovědnosti společností provozujících sociální sítě. Jak účinně tyto platformy spolupracují s evropskými a vnitrostátními orgány, když vyšetřovatelé cílí na systémy falešných účtů. Jasná odpověď nezazněla.