V roce 2005 ho slovenská policie chránila před člověkem, který si podle vyšetřovatelů objednal jeho likvidaci. Veřejnost tehdy sledovala šokující zprávy o únosu podnikatele a zavražděné advokátce. Jenže obojí bylo fingované. Po více než dvou desetiletích se jméno slovenského byznysmena Braňa Prieložného znovu objevuje v policejním vyšetřování. Tentokrát mu čeští kriminalisté připisují účast na finančních operacích spojených s plánovanou přepravou pěti tun kokainu.
Slovenský podnikatel Braňo Prieložný nepatří mezi byznysmeny, kteří vyhledávají mediální pozornost. Přesto se jeho jméno v minulosti objevilo v několika výrazných kauzách. Jedna z nich připomínala kriminální thriller. V květnu 2005 slovenská policie informovala o jeho údajném únosu a vraždě advokátky Gabriely Matúškové. Teprve o několik dní později vyšlo najevo, že policisté celou událost zinscenovali.
Cílem nebylo zakrýt skutečný zločin. Naopak. Policie chtěla dopadnout člověka, který si podle jejích zjištění objednal vraždu Prieložného a Matúškové. Podnikatele proto muži zákona chránili a vytvořili dojem, že jeho likvidaci skutečně uskutečnili.
Po 21 letech se Prieložný znovu dostal do hledáčku policie. Tentokrát však česká Národní protidrogová centrála neřeší jeho ochranu, nýbrž jeho údajnou účast na převodech peněz pocházejících z drogové trestné činnosti. V rozsáhlé kauze ENDEAVOUR kriminalisté popisují finanční síť, nákup dvou plachetnic a plán přepravit z Latinské Ameriky do Austrálie a Evropy přibližně pět tun kokainu.
Mohlo by vás zajímat
Na starší případ fingovaného únosu a vraždy upozornil slovenský časopis PLUS 7 DNÍ. Podrobnosti o současném stíhání a finančních operacích přinesl Ekonomický deník.

V roce 2005 policie fingovala únos i vraždu
Jméno Braňa Prieložného se na Slovensku výrazně skloňovalo už na konci května 2005. Tehdejší zprávy hovořily o jeho únosu a plánované likvidaci. Spolu s ním měla zemřít také advokátka Gabriela Matúšková. Její údajně zohavené tělo se mělo najít pohozené na louce. Televize odvysílaly záběry zavražděné ženy zakryté plachtou.
O několik dní později policie svolala velkou tiskovou konferenci. Na ní oznámila, že únos podnikatele i vražda advokátky byly fingované. Policisté vysvětlili, že takový postup zvolili, aby dopadli nebezpečného člověka, který si podle nich skutečně objednal jejich likvidaci.
Zinscenované události měly objednavatele přesvědčit, že jeho plán uspěl. Policie tak mohla pokračovat v operaci a získat důkazy proti člověku, kterého podezírala z objednání vražd.
Za motivem plánované likvidace měl podle policejního vysvětlení stát rozsáhlý majetkový a konkurzní spor o společnost Rašelina Quido. Právě tato kauza spojovala Prieložného s advokátkou Matúškovou.
Spor o rašeliniště a pohledávku za 120 milionů korun
Společnost Rašelina Quido patřila Tobiáši Loykovi. Firma podnikala s rašelinou a přes ni si Loyko nárokoval vlastnictví lukrativního rašeliniště v Suché Hore na Oravě. O pozemky se přel s jejich původními majiteli.
Podnik však postupně zasáhly finanční problémy a skončil v konkurzu. Správkyní konkurzní podstaty se stala advokátka Gabriela Matúšková. Do konkurzního řízení vstoupila také Prieložného společnost Prominent Holding. Ta si vůči Rašelině Quido uplatňovala pohledávku vyšší než 120 milionů tehdejších slovenských korun.
Loyko podle informací zveřejněných PLUS 7 DNÍ nesl spor mimořádně těžce. Právě tento konflikt měl podle policie vyústit v objednávku vražd Prieložného a Matúškové.
Policie však plán zachytila a připravila fingovanou vraždu advokátky i fingovaný únos podnikatele. Veřejnost se nejprve dozvěděla o údajném násilném činu. Teprve následně policisté vysvětlili, že šlo o součást operace zaměřené na dopadení údajného objednavatele.
Právního odsouzení se Tobiáš Loyko nedočkal. Zemřel v květnu 2015 během soudního řízení a jeho trestní stíhání následně zastavili.
Od slovenského bobisty k podnikateli s vazbami na Istrokapitál
Prieložný se v minulosti neobjevoval pouze v souvislosti s majetkovými spory. V letech 2002 a 2006 reprezentoval Slovensko v olympijském bobovém týmu. Nebyl funkcionářem ani manažerem posádky, ale jejím plnohodnotným členem.
Jeho podnikatelská dráha je spojena především s investiční skupinou Istrokapitál. Na jejím vzniku se na začátku 90. let podílel společně s českým miliardářem Radovanem Vítkem. Jejich tehdejší podnikání stálo zejména na obchodování s akciemi a získávání majetkových podílů v rámci kuponové privatizace.
Později se jejich obchodní cesty rozešly. V současnosti se však jejich jména znovu potkávají v souvislosti s firmou TADEX a majetkovými vazbami. Vítek má podle slovenského registru zástavní právo k obchodnímu podílu ve společnosti TADEX. Zástavní právo má také k souboru lukrativních nemovitostí v Bratislavě, které patří přímo Prieložnému. Patří mezi ně i podnikatelův rodinný dům.
Tady je však nutné zdůraznit důležitý rozdíl: Radovan Vítek podle podkladů v kauze ENDEAVOUR nefiguruje. Jeho majetkové vazby na TADEX a Prieložného nemovitosti samy o sobě nedokládají jeho účast na vyšetřované trestné činnosti.
Prieložného podnikatelská minulost zahrnuje také Poštovou banku, na jejímž ozdravení se podílel prostřednictvím Istrokapitálu. Stál rovněž u vzniku ocelárny Slovakia Steel Mills ve Strážském. Ta však nakonec skončila v konkurzu.
Todos, tři miliony eur a cesta k plachetnici
V současné kauze ENDEAVOUR hraje významnou roli automobilová skupina Todos. Podle slovenského článku jde o síť autosalonů a autoservisů, která ve velkém dodává vozidla také státním institucím. Mezi její zákazníky patří například Kancelář Nejvyššího soudu, Sociální pojišťovna nebo Generální ředitelství Sboru vězeňské a justiční stráže.
PLUS 7 DNÍ upozornil také na vlastnické poměry společnosti. Konečnými uživateli výhod mají být podle údajů z Registru partnerů veřejného sektoru rodinní příslušníci dvou slovenských obviněných v kauze ENDEAVOUR – Braňa Prieložného a Petera Vojtka. Mezi nimi figurují také jejich děti.
Prieložný má tři potomky a jména všech tří se podle slovenského článku objevují v uvedeném registru. Rodinný holding, přes který podnikatel své zájmy spravoval, předal začátkem roku do rukou svých dětí.
Právě přes Todos měl podle českých vyšetřovatelů vstoupit do finančního řetězce další významný objem peněz. Na podzim 2022 společnost převedla tři miliony eur firmě TADEX. Transakce nesla označení „vrácení půjčky“.
Ekonomický deník popsal, jak měly peníze pokračovat dál. Z účtu TADEX putovaly prostředky do společnosti Lusitania SE a odtud k švýcarskému obchodníkovi s loděmi Ocean Independence AG. Podle vyšetřovatelů skupina v období od 23. května do 27. října 2022 převedla na účet švýcarské společnosti nejméně tři miliony eur.
Tyto platby kriminalisté spojili s nákupem plachetnice SUNNY HILL. V celé operaci se objevuje také druhá loď BORKUMRIFF II. Obě plavidla měla po technických úpravách sloužit k ukrytí a přepravě kokainu.

Peníze se přesouvaly přes několik společností
Česká policie podle Ekonomického deníku popsala také konkrétní cestu hotovosti. Dne 7. července 2022 měl Vilém Kováč převézt dva miliony eur z areálu společnosti AMC Motors v Liberci do bratislavského hotelu River Park. Použil k tomu vůz Citroën Berlingo se skrytou schránkou.
V Bratislavě měl peníze odpoledne převzít Pavel Boušek, který přijel vozem Lexus. Podle vyšetřovatelů pak hotovost postupně vkládal na bankovní účty a přesouval ji mezi spřízněnými společnostmi.
V těchto firmách měli mít podle policejního usnesení vliv také Peter Vojtko, Braňo Prieložný, Miroslav Krajčoviech starší a Juraj Majzlan.
Finanční síť zahrnovala zejména společnosti Todos Bratislava, TADEX, PTD Investment Trust a Lusitania SE. Poslední z nich měla v době popisovaných transakcí sídlo v Praze a její účet vedla česká banka.
Zvláštní pozornost vyšetřovatelé věnovali také částce 50 tisíc eur. V listopadu 2022 ji TADEX převedla na účet Lusitania SE. Kriminalisté uvádějí, že 25. listopadu se peníze vrátily zpět na účet TADEX a následně zamířily na osobní účet Braňa Prieložného.
Právě převod 50 tisíc eur na Prieložného osobní účet patří mezi nejkonkrétnější finanční stopy, které policejní dokument s podnikatelem spojuje. Samotný převod však ještě není pravomocným důkazem jeho viny. Jde o transakci, kterou vyšetřovatelé zasazují do širšího řetězce pohybů peněz.
Odposlechy zachytily rozhovory o půjčce 26,5 milionu korun
Policie podle Ekonomického deníku nepracovala pouze s bankovními výpisy. Vyšetřovatelé využili také odposlechy, sledování osob a vozidel, kamerové záznamy, výpovědi svědků a dokumenty zajištěné při domovních prohlídkách.
Pozornost věnovali především komunikaci Pavla Bouška. Ten měl podle policejního hodnocení řešit finanční operace spojené s firmou Todos i vztahy s Prieložným a jeho rodinou.
V jednom z rozhovorů měl Boušek uvést, že v roce 2020 půjčil Braňovi Prieložnému a jeho synovi Mikulášovi 26,5 milionu korun. Kvůli půjčce chtěl připravit směnku a smlouvu s dřívějším datem. Jeho advokát Vlastislav Vlček však podle popisu odposlechu takový postup odmítl a navrhl místo toho sepsat uznání dluhu.
Další zachycené rozhovory se týkaly převodů peněz ve prospěch Todos. Boušek měl řešit také částku 50 milionů korun a předávání dokumentů mezi českými a slovenskými obchodními partnery.
Policie z těchto rozhovorů vyvozovala, že Boušek znal Prieložného i jeho syna a řešil s nimi finanční záležitosti. Detektivové dospěli k závěru, že Prieložný věděl o penězích, které Boušek nechal převést přes Todos.
Jde však o interpretaci komunikace ze strany vyšetřovatelů, nikoli o Prieložného vlastní výpověď. Ekonomický deník navíc v době zveřejnění článku uvedl, že podnikatel dosud nebyl na policii vyslechnut. Jeho obhajobu v Česku zajišťuje advokát Lukáš Trojan. Ten na žádost o vyjádření odpověděl: „Klient nechce, abychom cokoliv komentovali.“
Pět tun kokainu a dvě plachetnice
Finanční operace představovaly pouze jednu část vyšetřované kauzy. Podle české Národní protidrogové centrály měla skupina připravit také samotnou přepravu kokainu z Latinské Ameriky do Austrálie a Evropy.
K tomu chtěla využít dvě plachetnice – SUNNY HILL a BORKUMRIFF II. Jejich prostory měli lidé zapojení do operace upravit tak, aby se v nich daly ukrýt větší zásilky drog.
Práce na lodích měli podle vyšetřovatelů zajišťovat lidé najatí v Polsku. V přístavech Gdaňsk a Štětín měli v letech 2022 a 2023 budovat skryté schránky a zpřístupňovat duté prostory plavidel.
Další členové skupiny měli připravovat plavbu i její veřejné krytí. Jakub Elsahen měl působit jako kapitán plachetnice BORKUMRIFF II. Slawomir Sikora se podle policie staral o propagační aktivity na sociálních sítích. Kampaň s názvem „No War“ měla vytvářet veřejný obraz plaveb, který by zakryl jejich skutečný účel.
V listopadu 2022 odcestovali Vilém Kováč a další členové skupiny do Austrálie. Podle policejního usnesení tam zjišťovali podmínky pro budoucí přepravu a předávání drog. Zajímali se o pobřeží v okolí Sydney, zátoky a zálivy, bezpečnostní systémy, kamery i dopravní infrastrukturu.
V první polovině roku 2023 vyplula BORKUMRIFF II do Karibského moře směrem ke Grenadě. Tam měla podle plánu naložit první část kokainu a pokračovat do Austrálie.
Plánovaná přeprava pěti tun drog se však podle policie nedokončila. Vyšetřovatelé popisují pokus o naložení kokainu, nikoli úspěšné dopravení celé zásilky do cílových zemí. Po sporech uvnitř polské části skupiny měli její členové odstranit skryté schránky z obou připravovaných lodí.

Prieložného konkrétní role se podle policie týká především financování
Rozsah plánované pašerácké operace může svádět k představě, že každý obviněný měl přímo zajišťovat přepravu drog. Policejní dokument však rozlišuje jednotlivé role.
U Braňa Prieložného se podle Ekonomického deníku soustředí především na finanční operace a zastírání původu peněz. Vyšetřovatelé ho spojují s převody přes Todos Bratislava, TADEX, PTD Investment Trust a Lusitania SE. Zmiňují také 50 tisíc eur, které se po několika transakcích dostaly na jeho osobní účet.
Přípravu lodí, budování skrytých schránek a organizaci plaveb popisují především u dalších osob. Není tedy správné automaticky připisovat Prieložnému přímou organizaci přepravy kokainu jen proto, že čelí obvinění v kauze, která se týká plánovaného pašování drog.
Policie své podezření opírá také o odposlechy Pavla Bouška. V některých rozhovorech měl Boušek mluvit o tom, že jeho slovenští obchodní partneři dokážou dostat na bankovní účty mimořádně vysoké částky. Jindy zdůrazňoval, že se nikdo peněz přímo nedotýkal. Vyšetřovatelé tyto výroky považují za indicie, že zapojení lidé věděli o neobvyklém původu prostředků a snažili se omezit přímou manipulaci s hotovostí.
Česká policie vysvětluje svou působnost tím, že část finančních operací proběhla přes společnost Lusitania SE se sídlem v Praze a její účet u české banky. Podle vyšetřovatelů se tak část jednání směřujícího k zastření původu peněz odehrála na území České republiky.
Státní zakázky, pozemky a rodinný holding
Kauza ENDEAVOUR přitahuje pozornost také kvůli postavení společnosti Todos na Slovensku. Podnik dodává automobily státním institucím a provozuje síť autosalonů a servisů. PLUS 7 DNÍ uvádí, že jen v roce zveřejnění jeho článku uzavřel Todos s různými institucemi zakázky za více než 2,5 milionu eur.
Mezi zákazníky ze státní sféry patří Kancelář Nejvyššího soudu, Sociální pojišťovna nebo Generální ředitelství Sboru vězeňské a justiční stráže.
Slovenský časopis připomíná také loňský obchod s pozemky v Nové Polhoře u Košic. Správa rezortních zařízení slovenského ministerstva kultury chtěla od Prieložného firmy koupit parcely, na nichž měl stát centrální depozitář pro umělecké a sbírkové předměty.
PLUS 7 DNÍ tehdy upozornil, že ministerstvo plánovalo zaplatit výrazně více, než činila tržní hodnota pozemků. Po zveřejnění kauzy stát nakonec dosáhl snížení ceny z více než 3,5 milionu eur na necelé dva miliony.
Za Prieložného firmu se státem jednal její konatel Miroslav Krajčoviech. Stejné jméno se objevuje také mezi slovenskými obviněnými v kauze ENDEAVOUR. Je však důležité držet se přesného znění zdroje: slovenský článek uvádí, že v dřívější kauze Oáza vystupoval muž se stejným jménem. Samotná shoda jména nestačí k tomu, abychom bez dalšího potvrzení ztotožnili obě osoby.
Ještě jedna policejní kauza se jménem Krajčoviech
Případ Oáza se odehrál v červenci 2009. Policie tehdy zasahovala v erotickém klubu v Senci. Zadržela přibližně deset lidí a obvinila je z kuplířství.
Mezi obviněnými bylo také šest příslušníků Pohotovostního policejního útvaru. Podle popisu PLUS 7 DNÍ poskytovali v podniku během svého volna ochranu tamním prostitutkám.
Klub provozovala soukromá firma, v níž působil jako konatel Miroslav Krajčoviech. Slovenský článek připomíná tuto skutečnost v souvislosti s mužem stejného jména, který nyní figuruje v kauze ENDEAVOUR. Bez dalšího důkazu však nelze tvrdit, že šlo o totožnou osobu.
Dvě vzdálené kauzy, v nichž se opakuje stejné jméno
V květnu 2005 se Braňo Prieložný ocitl uprostřed policejní operace, jejímž cílem bylo dopadnout údajného objednavatele vraždy. Policie fingovala jeho únos i vraždu advokátky Gabriely Matúškové. Motiv podle tehdejších vyšetřovatelů souvisel s majetkovým sporem o Rašelinu Quido a pohledávkou společnosti Prominent Holding.
O více než dvě desetiletí později se Prieložný ocitl v jiné policejní kauze. Česká Národní protidrogová centrála ho obvinila v případu ENDEAVOUR, který se týká podezření na legalizaci peněz pocházejících z drogové trestné činnosti. Policie mu připisuje především finanční roli v řetězci převodů, který měl souviset s nákupem dvou plachetnic.
Mezi oběma případy nelze vyvozovat žádnou přímou souvislost. Starší událost se týkala údajně objednané likvidace podnikatele a advokátky, kterou policie zinscenovala, aby dopadla podezřelého objednavatele. ENDEAVOUR se týká současného obvinění z finančních operací spojených s drogovou kriminalitou.
Jedno však mají společné: jméno Braňa Prieložného se znovu objevuje v rozsáhlém policejním příběhu, v němž hrají důležitou roli peníze, obchodní vztahy a lidé z podnikatelského prostředí. O tom, zda se současné podezření prokáže, rozhodnou až další kroky trestního řízení.
