Bílý dům učinil zásadní geopolitický krok, když prezidentským nařízením zrušil některé sankce vůči Rusku a umožnil mu dodávky nafty. V kombinaci s rychlostním limitem pro systém Starlink to ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj označil za přímou zradu, kvůli níž budou umírat lidé. Představitelé EU v čele s Ursulou von der Leyenovou uvolnění amerických sankcí odmítají.
V uplynulém týdnu se Amerika proměnila z neformálního pomocníka Ruska v jeho formálního spojence. Důkazem je například již dobře zdokumentovaný případ dodávek nafty či situace kolem systému Starlink, amerického poskytovatele satelitního internetu.
Přístup Ukrajiny ke službám Starlink a Starshield zůstává omezen na systémy, které se pohybují rychlostí nižší než 160 kilometrů v hodině. Tuto skutečnost potvrdilo ukrajinské velvyslanectví ve Washingtonu.
Komplikace pro obranu
Rychlostní omezení komplikuje dvě oblasti. Ukrajinská protivzdušná obrana spoléhá na rychlé systémy, které dokážou sestřelovat například ruské drony Geraň (ruská verze íránských dronů Šáhed) poháněné proudovým motorem.
Omezení dopadá i na ukrajinské údery na ruskou logistiku vedené na střední vzdálenost. Právě ty přitom stály za ruskými neúspěchy na frontě během letošního léta. Dne 17. října Bílý dům prostřednictvím prezidentského nařízení formálně udělil Rusku výjimku ze sankcí. Nyní je klíčové, jak zareaguje Ukrajina a Evropa.
Evropské státy „působí poněkud zmateně a nejednotně,“ píše Phillips O’Brien, americko-britský stratég působící na Univerzitě v St. Andrews. Ukrajina bude vzhledem k nutnosti pravděpodobně nucena reagovat rychleji a efektivněji.
Kyjev chápe, o co jde
Existuje zde určitý precedens. Ukrajina vyvinula vlastní zbraně nezávisle na USA či systému Starlink. Amerika má jen omezené možnosti, jak jejich účinnost oslabit. Snad kromě nátlaku na Kyjev. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se téměř dva roky snažil získat si Trumpovu přízeň lichotkami. Nyní je zřejmé, že tento přístup selhal. A jak podotýká O’Brien, Ukrajinci si to uvědomují.
Volodymyr Zelenskyj nyní volí přímá a tvrdá slova. V rozhovoru s britským televizním moderátorem Piersem Morganem uvedl, že se cítí zrazen. Morgan se poté zeptal na systém Starlink a na to, jaký vzkaz by měl Zelenskyj pro Muska. Ukrajinský prezident odpověděl: „Je to velká chyba.“ Morgan se zeptal, zda kvůli Muskovu rozhodnutí umírají lidé. „Samozřejmě, lidé budou umírat,“ zněla odpověď.
Evropské sankce zůstávají v platnosti
Tlak na Evropu se stupňuje, zatímco Moskva jásá. Z Evropy zaznívají tři hlavní témata. Brusel ponechá své vlastní sankce v platnosti. V evropských metropolích panují pochybnosti, zda ústupky ze strany USA přimějí Moskvu k umírněnějšímu chování. Celá situace navíc posiluje volání po evropské autonomii v oblasti energetiky a bezpečnosti. Americký ministr zahraničí Marco Rubio označil tuvolnění sankcí za šedesátidenní pauzu. EU by měla tohoto času využít k tomu, aby svá slova přetavila v legislativu.
Cíl by měl být prostý. Evropa musí zajistit, aby Ukrajina byla schopna klást odpor, i když Washington svou podporu omezuje. Musí také Moskvě i Washingtonu ukázat, že na nátlak odpoví jednotně a s využitím odpovídajících zdrojů. K tomuto účelu by mohla posloužit níže uvedená opatření.
Na prvním místě jsou sankce, které již platí. Představitelé členských států EU 16. října potvrdili svůj postoj, že veškeré sankce vůči Rusku zůstanou v platnosti, dokud nebude obnovena suverenita Ukrajiny.
„Jedna věc je naprosto jasná. Nezrušíme žádné sankce, dokud Rusko neukončí válku,“ prohlásila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v reakci na zmíněné americké uvolnění sankcí. V rámci samostatného brífinku dodala, že Unie musí na Rusko vyvinout ještě větší tlak.
Přísnější sankce?
Z těchto vyjádření vyplývá, že sankční režim zůstane zachován a mohl by být dokonce ještě přísnější. EU by měla tento závazek zakotvit v závěrech Rady EU. Jednota je na druhém místě. Když jedna vláda vetuje, ochotné státy mají stále prostor k akci.
Za třetí, Evropa by měla Ukrajinu pojistit proti zmrazení americké pomoci. Trump naznačil ochotu pozastavit nebo podmínit vojenskou pomoc Kyjevu. Vedoucí představitelé Unie mohou veřejně slíbit, že dorovnají jakýkoli schodek USA z posíleného finančního nástroje Unie. Tímto nástrojem by měl být stálý Evropský obranný fond pro Ukrajinu.
Proč se to pravděpodobně nestane
Členské státy se liší ve své závislosti na ruské energii a ve svém postoji k vojenské podpoře Ukrajiny. To ztěžuje dosažení konsensu ohledně sankcí a pomoci. Je také nutné, aby se členské země Unie dohodly na příspěvcích pro Ukrajinu. Země s napjatými rozpočty by mohly blokovat vyšší výdaje na obranu.
Dalším faktorem je vnitrostátní politika. Veřejné mínění může ovlivnit postoje lídrů, zejména v zemích, které mají s Ruskem silné ekonomické vazby. Nové vlády v některé z klíčových metropolí (například v Paříži, Římě či dokonce ve Varšavě) by mohly změnit priority a zkomplikovat plnění dlouhodobých závazků vůči Ukrajině.
Reakce Moskvy
Moskva bude reagovat. Rusko může na zvýšenou podporu ze strany evropského bloku odpovědět odvetnými kroky, včetně kybernetických útoků. To by mohlo narušit jednotu, kterou Unie potřebuje k dodržení svých závazků.
Svůj vliv uplatňuje také Washington. Stojí o to, aby Evropa obnovila nákupy ruského plynu. „Tento krok, spolu s dohodou o naftě, vyvolává otázky, jaké má vlastně prezident v této oblasti úmysly,“ uvedl Adam Smith, bývalý poradce Úřadu pro kontrolu zahraničních aktiv (OFAC) při americkém ministerstvu financí.
