Evropa se obává vojenské eskalace s Ruskem. Energetické sítě a letiště by se tak měly stát strategickými vojenskými objekty a EU by měla vytvořit obrannou alianci s Británií a Ukrajinou, aby lépe čelila ruským hybridním hrozbám. K tomuto postupu i k větší aktivitě proti ruským centrům v Evropě vyzvala europoslankyně Rasa Juknevičienėová.
Ruská špionážní centra otevřeně fungují ve většině zemí EU. Volby se proměnily v bojiště. Tvrdí to evropská poslankyně Rasa Juknevičienėová (EPP/Litva). V rozhovoru pro EU Perspectives vysvětlila, proč se základním přístupem Evropy musí stát odstrašování. „V Evropě jsme nyní příliš pomalí,“ řekla.
Tvrdíte, že Evropská unie musí přejít od pouhé odolnosti k odstrašování. Jak toho dosáhnout?
Myslím, že musíme změnit způsob uvažování a začít hovořit o hybridní obraně, která může zahrnovat všechny nástroje, které máme k dispozici. Kybernetickou bezpečnost, asymetrickou odolnost a samozřejmě odstrašování.
Uvedu jeden příklad. Když vidím, že v tolika zemích stále fungují takzvané ruské domy – podobné těm, jaký fungoval v Berlíně, než byl po incidentu v Lipsku uzavřen –, kladu si otázku, jak vážně to vlastně myslíme s bojem proti hybridním hrozbám.
Tato centra nadále působí mimo jiné v Rakousku, Belgii, Bulharsku, Francii, Řecku, Maďarsku, Itálii, Lucembursku, na Maltě a na Kypru. Znamená to, že ruští špioni a zpravodajské služby otevřeně operují v evropských zemích, organizují dezinformační a jiné operace a možná i činnosti spojené s přímou sabotáží.
Nedokážu si představit, jak mohou jednotlivé evropské země brát vážně boj proti hybridním hrozbám, když na jejich území fungují taková centra, která slouží jako ruské špionážní základny.
Musíme začít od maličkostí a nebát se toho. Vidím, že strach z eskalace ve skutečnosti Putinovi pomáhá situaci dále eskalovat. Putin a Kreml chápou, že jsme slabí, že se bojíme a že nechceme konflikt. Samozřejmě, nikdo o eskalaci nestojí. Ale Kreml ji stupňuje.
Když hovoříme o hybridních útocích, máme na mysli především Rusko. Hrozí riziko od dalších států?
Rusko je hlavním aktérem a pro nás představuje hlavní hrozbu. Zmínili jsme i jeho prostředníky, jako je Bělorusko, Írán a Severní Korea. A samozřejmě se jedná také o Čínu, která je spojencem Ruské federace. Poskytují jí podporu a na našem kontinentu sledují vlastní zájmy. Takže ano, nejde jen o Rusko. Někteří aktéři v určitých zemích se možná rovněž snaží využívat stejné nástroje jako Rusko.
Uvedla jste, že s kabely, ropovody, plynovody, přístavy, letišti a satelity by se mělo zacházet stejně jako se strategickými vojenskými objekty. Znamená to také, že by měly mít stejnou úroveň ochrany?
Mělo by se jim dostat takové úrovně ochrany, jakou potřebují. Podívejte se, co se děje na Ukrajině. Letiště, potrubí, energetické sítě, satelity. Veškerá strategicky významná infrastruktura čelí útokům, které mají závažné následky. To je zkušenost, kterou máme. Proto musíme i naši infrastrukturu chránit.
Například v Litvě máme terminály na LNG. Chrání je ozbrojené složky. Není to snadné, protože máme velké množství strategicky významné infrastruktury. Nemáme na vybranou.
Jak by měla EU posilovat svou kolektivní bezpečnost?
Mám na mysli uspořádání, v jehož rámci musí být ostatní země informovány, pokud má některá z nich pocit, že čelí útoku. Musí pak společně vyhodnotit situaci, projednat možnou podporu a koordinovat svou reakci. Členské země EU musí mít možnost říci, že takovou podporu potřebují.
Potřebujeme více vojenských cvičení, abychom si fungování tohoto mechanismu vyzkoušeli a rozvinuli všechny nezbytné postupy a mechanismy. Hybridní hrozby představují velmi složitou problematiku. Potřebujeme koordinační centrum, které dokáže vyhodnotit situaci a koordinovat reakci. Členské státy, které čelí útoku, budou samozřejmě disponovat i informacemi přímo z místa dění.
Jak hodnotíte oznámení předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové ohledně takzvané Evropské rady bezpečnosti? Myslíte si, že by mohla posílit reakci EU na hybridní útoky?
Tento záměr velmi podporuji. A to i přes kritiku, že by mohl vést ke vzniku nové byrokracie. Nemyslím si, že tomu tak bude. Vzhledem k situaci, které čelíme, směřuje Evropská unie k obranné unii či něčemu podobnému. Bez koordinace a bez lidí odpovědných za tuto velmi důležitou novou kompetenci – která dříve do pravomocí Evropské unie nespadala – budeme jen donekonečna diskutovat, aniž bychom cokoli podnikli.
Existuje ještě druhý důvod, proč je to tak důležité. Musíme uvažovat i za hranice Evropské unie. Musíme přemýšlet o tom, jak do tohoto společného obranného rámce zapojit Velkou Británii, Norsko a především Ukrajinu.
Jakou roli by mohly hrát hybridní útoky v evropských volbách v roce 2027?
Vzhledem k okolnostem a situaci, v níž se nacházíme – a kdy čelíme zejména útokům ze strany Ruska – představují každé volby frontovou linii. Musíme proto věnovat pozornost Moldavsku a Arménii, neboť právě ony jsou nejlepším příkladem toho, jak takové situace zvládat.
