Robot, který nemusí čekat na pokyny člověka, až mu řekne každý další krok. Dokáže fungovat s řízením na dálku i autonomně a podle použité nástavby může měnit způsob, jakým se používá. Robot Hecthor přitom nevznikl v obřím zbrojním koncernu, ale na půdě univerzity. Co je Hecthor zač?
Právě na robotu Hecthorovi, který nepotřebuje řidiče, emeritní děkan Technické fakulty České zemědělské univerzity Jiří Mašek na konferenci Ekonomického deníku Nová éra inteligence, člověk, stroje a kvantum ukázal jednu z cest, jimiž se nové technologie mohou dostat z univerzitního výzkumu do skutečného provozu. Hecthor může najít uplatnění v zemědělství, ale také u hasičů, v armádě nebo dalších složek.
Za Hecthorem stojí fakultní startup ProLab Engineering. Robotická platforma se už testovala na polygonu a její konstrukce počítá s různými nástavbami. Nejde tedy jen o jeden konkrétní stroj, ale o technologický základ, který lze podle potřeby vybavit pro různé úkoly.
Jenže Hecthor byl pro Maška pouze konkrétní ukázkou mnohem širšího tématu. Mluvil o robotice, přenosu univerzitního výzkumu do praxe, umělé inteligenci, automatizaci, zemědělství i o tom, co všechno nové technologie udělají s lidskou prací.
Z univerzity do skutečného světa
Právě přenos technologií z univerzit do praxe patří mezi problémy, na které Mašek upozorňoval. Výzkum sám o sobě nestačí. Technologie musí někdo převzít, vyzkoušet v reálném prostředí a najít pro ni skutečné využití.
Hecthor je v tomto směru názorným příkladem. Univerzitní pracoviště kolem něj nevytvořilo pouze technologickou demonstraci, ale platformu, která může podle Maškova popisu měnit své využití prostřednictvím různých nástaveb.
To je důležité právě u technologií, které mohou mít civilní i bezpečnostní využití. Jeden základ může sloužit zemědělci, jiný uživateli v integrovaném záchranném systému a další armádě.
Když stroj zvládne práci bez řidiče
Robotika podle Maška ukazuje, že automatizace už není pouze otázkou softwaru. Stroj musí fungovat ve skutečném fyzickém prostředí, reagovat na něj a zvládat konkrétní úkol. U zemědělství je to vidět obzvlášť dobře. Pole není kancelář, kde lze proces jednoduše změnit aktualizací programu. Stroje se pohybují v terénu a musí zvládnout reálné podmínky.
Právě proto Mašek upozorňoval na rozdíl mezi světem digitálních technologií a fyzickou realitou. Umělá inteligence může pomáhat s rozhodováním a řízením procesů, ale samotný fyzický svět nikam nezmizí. Právě v tom se podle něj otevírá prostor pro robotiku.
Stroj je připravený. Předpisy mohou zaostávat
Jenže právě tady začíná Hecthor děsit úředníky. Ne proto, že by byl nebezpečný, ale protože technologie může být připravená k provozu ve chvíli, kdy pro její používání ještě neexistují dostatečně jasná pravidla.
Konstruktér řeší, jestli robot funguje, zvládne terén a splní zadaný úkol. Úřad ale musí řešit něco jiného: do jaké kategorie takový stroj patří, jaká pravidla se na něj vztahují, kdo za jeho činnost odpovídá a za jakých podmínek může pracovat bez člověka přímo u řízení.
U autonomních technologií je tenhle rozdíl ještě výraznější. Technologie se mohou posouvat výrazně rychleji než legislativa, technické normy a úřední postupy. Nová technologie tak může narazit nikoli na technický problém, ale na pravidla vytvořená v době, kdy podobné řešení ještě neexistovalo.
To není problém pouze Hecthora. Stejnou překážku mohou postupně řešit další autonomní stroje, robotická vozidla, bezpilotní systémy nebo technologie využívající umělou inteligenci. Čím rychleji se budou dostávat z laboratoří do běžného provozu, tím větší bude tlak na to, aby se jim dokázaly přizpůsobit také předpisy.
A právě Hecthor ukazuje, proč nestačí technologii pouze vyvinout. Pokud má skutečně opustit univerzitní laboratoř a začít pracovat v zemědělství, u hasičů nebo v armádě, musí na její příchod reagovat i celý systém kolem ní.
Zemědělství jako laboratoř robotizace
Zemědělství je pro robotizaci přirozeným prostředím. Nabízí velké množství opakujících se činností, které lze postupně automatizovat. Současně ale podle Maška nelze očekávat, že technologie jednoduše odstraní potřebu lidí. Některé činnosti se změní, jiné zaniknou a další naopak vzniknou.
Právě změna lidské práce byla jedním z výrazných témat jeho vystoupení. Otázkou podle něj není pouze to, co všechno dokážeme automatizovat, ale také co budou lidé dělat, až část dnešní práce převezmou stroje.
AI člověku práci nevezme tak jednoduše
Mašek se přitom na umělou inteligenci nedíval jen jako na nástroj, který má lidem ušetřit práci. Technologie mohou člověku uvolnit čas, ale tím vzniká další otázka: co s ním? V této souvislosti připomněl představu „chléb a hry“. Pokud budou stroje postupně přebírat část lidské práce, společnost bude muset řešit nejen ekonomickou stránku změny, ale také způsob, jak lidé využijí čas, který získají.
AI například může pomoci člověku pracovat rychleji, ale AI sklizeň z home office neudělá. Fyzický svět bude dál vyžadovat stroje, materiály, energii i lidi, kteří jim rozumějí.
Podobně podle Maška nevyřeší nedostatek některých profesí pouhé nasazení dalších technologií. CNC stroj nenahradí všechny schopnosti člověka a automatizace sama o sobě neznamená, že lidská práce přestane být potřebná.
Technologie nesmí udělat z člověka svého otroka
Právě tady se Maškovo vystoupení vracelo k širší otázce vztahu člověka a technologií. Nové nástroje mají lidem pomáhat. Pokud ale společnost začne technologie nekriticky následovat, může se vztah obrátit. Člověk pak nebude technologie používat, ale začne se jim přizpůsobovat.
Mašek v této souvislosti varoval před představou světa, v němž technologický pokrok automaticky znamená lepší život. Smyslem podle něj nemá být vytvořit co nejvíce automatizovaný svět, ale využít technologie tak, aby člověku skutečně pomáhaly.
Nejde jen o roboty. Mění se celý způsob práce
Stejná otázka zaznívala na konferenci i z dalších stran. Markéta Vršecká z Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany upozornila na změny, které nové technologie přinášejí do práce s nimi i na nové požadavky na člověka. Vývoj proto nelze oddělit od lidí, kteří budou nové technologie používat a rozhodovat o jejich využití.
Petr Šnajdárek, ředitel Sekce komunikačních a informačních systémů ministerstva obrany, v debatě zdůraznil, že nástup AI a autonomních systémů nesmí znamenat rezignaci na člověka. „Nezastupitelná je role člověka, který musí rozhodnout,“ uvedl v souvislosti se systémy, které mohou na základě dat a algoritmů samy vyhodnocovat situaci a jednat. Právě proto podle něj armáda řeší nejen samotné technologie, ale také jejich kontrolu, kvalitu dat a způsob, jakým se výsledky umělé inteligence porovnávají s lidským rozhodnutím.
Jiří Veselý, vedoucí katedry komunikačních technologií, elektronického boje a radiolokace Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany, upozornil, že podobná změna se netýká jen jednotlivých robotů či dronů, ale postupně proměňuje celé vojenské systémy. U autonomních technologií přitom podle něj zůstává zásadní otázka odpovědnosti – kdo má poslední slovo ve chvíli, kdy systém udělá chybu nebo přijme rozhodnutí sám. U kvantových technologií zároveň připomněl, že přestože mohou být revoluční, „jsme stále na začátku“ jejich praktického využití.
Kvantové počítače nejsou řešením pro všechno
Konference ale nebyla jen o robotech a umělé inteligenci. Velkou část diskuse zabraly také kvantové technologie. Právě tady se ukázalo, že jednotlivé technologické směry nelze jednoduše oddělovat. Kvantové výpočty mohou v určitých oblastech nabídnout nové možnosti, zatímco umělá inteligence pracuje s daty a hledá v nich vzorce a souvislosti.
Generál Petr Šnajdárek proto mluvil o tom, že kvantové výpočty a AI musí jít společně. Jiří Veselý současně upozorňoval, že kvantové technologie jsou stále na začátku a jejich praktické vojenské využití se teprve hledá.
Od výzkumu k praxi vede ještě dlouhá cesta
Hecthor tak nakonec není jen příběhem jednoho robotického stroje. Je příkladem problému, který se bude opakovat u dalších technologií: výzkum může vytvořit funkční řešení rychleji, než na něj dokáže reagovat praxe, legislativa nebo instituce.
To platí pro robotiku, autonomní systémy, umělou inteligenci i další technologie. Univerzity mohou vytvořit prototyp. Firmy jej mohou rozvíjet. Uživatel může vědět, k čemu jej potřebuje. Stále ale zůstává otázka, jak dostat technologii přes všechny překážky až do běžného provozu. A právě proto Maškův Hecthor zaujal. Nejen jako robot bez řidiče, ale jako ukázka toho, jak rychle se může změnit svět kolem nás – a jak těžké může být přimět pravidla a společnost, aby tuto změnu následovaly.
