Nová syrská vláda uzavřela s Moskvou memorandum o přeměně vojenských základen v Tartúsu a Hmímímu na společná výcviková centra. Rusko si po měsících nejistoty udrželo strategický přístup ke Středozemnímu moři i tranzitní uzel pro operace v Africe. Evropská unie měla po pádu Asadova režimu jedinečnou příležitost ruskou přítomnost z regionu vytlačit, kvůli váhání ji ale promarnila.
Když Bašár Asad v prosinci 2024 uprchl z Damašku, ruská vojenská přítomnost v Sýrii náhle zcela závisela na dobré vůli vlády, která právě svrhla Asadův režim. Minulý týden se ale nová syrská vláda dohodla, že do tří měsíců přemění ruské vojenské základny v Tartúsu a Hmímímu na „společná výcviková a kvalifikační centra“. Damašek bude spravovat civilní zařízení v obou lokalitách, zatímco Moskva si k oběma ponechá přístup.
Dohoda, formalizovaná v memorandu o porozumění, vytváří dlouhodobý právní základ pro ruskou přítomnost v Sýrii. Evropa měla šanci tomuto výsledku zabránit, ale nevyužila ji.
Od Asadova pádu k ruskému hazardu
Dohoda není triumfem ruské síly. Je to spíše triumf ruské trpělivosti a evropského váhání. Pozice Kremlu v Sýrii se zhroutila s Asadovým prezidentstvím. Nájemní smlouvy na 49 let pro vojenské základny, které Asad udělil Rusku v roce 2017, se přes noc staly bezcennými. Rusko pomohlo Asadovi uprchnout a poskytlo mu azyl v Moskvě, když bojovníci v čele s Ahmadem Šarou vtrhli do Damašku a prohlásili se vítězi v občanské válce, která zuřila v zemi téměř 15 let.
Tartús je přitom jedinou ruskou námořní základnou ve Středomoří. Moskva si tam udržuje přítomnost od roku 1983. Letecká základna Hmímím, zřízená v roce 2015, sloužila jako platforma pro bombardování opozičních sil a později jako tranzitní uzel pro ruské operace v Africe. Ztráta obou by přerušila jediné přímé vojenské spojení Ruska se Středomořím a africkým kontinentem.
Šara nepožadoval okamžité stažení ruských vojsk. Sýrie a Rusko strávily více než 18 měsíců vyjednáváním nové dohody, přičemž Putin hostil Šaru v Moskvě loni v říjnu a znovu letos v lednu. Moskva po nástupu nové vlády snížila svou vojenskou přítomnost na obou místech. Pak čekala. Výsledkem je čerstvě vypracované memorandum.
Proč na tom záleží
Dohoda je pro Rusko lepší, než se na první pohled zdá. „V oblasti obnovy našich mezistátních vztahů bylo dosaženo mnoha věcí,“ pochválil se Putin. Tím, že Kreml souhlasil se změnou některých aspektů vojenských základen a umožnil využití částí zařízení pro civilní účely, si zajistil možnosti pro vlastní operace na africkém kontinentu.
Dohoda má pro Kreml klíčový geopolitický význam. Rusko si udržuje vliv ve Středomoří, ale také v severní Africe. To také znamená vliv na energetické tranzitní trasy v celém regionu. Pro EU i NATO to znamená, že musí své akce plánovat s ohledem na ruskou vojenskou přítomnost ve východním Středomoří.
Evropa příležitost nevyužila
Pro Evropu to znamená, že se komplikují plány na plánovaný energetický koridor mezi Sýrií a Tureckem. Oslabená ruská pozice v Sýrii během minulého roku nabídla Evropě malou, ale reálnou příležitost ovlivnit konečný výsledek.
Na diplomatické úrovni mohl Brusel nabídnout nové syrské vládě rychlé uznání a jednání o dohodě o přidružení. S podmínkou, že Damašek bude požadovat výhradní užívání Tartúsu a Hmejmímu syrskými nebo nadnárodními silami. K tomu ale nakonec nedošlo.
