Rusko chtělo předvést sílu, ale úplně se to nepovedlo. O víkendu odpálilo směrem na Ukrajinu dvě rakety Orešnik. Jeden z odpalů ale podle dostupných informací selhal a Orešnik dopadl ještě na okupované území u Doněcku. Druhá střela pokračovala dál směrem na Ukrajinu. Noční útok tak otevřel nové otázky nejen o skutečných schopnostech ruské balistické zbraně, kterou Kreml dlouhodobě prezentuje jako mimořádně nebezpečný systém, ale i o stavu ruského raketového průmyslu.
Během rozsáhlého ruského útoku v noci na 24. května odpálilo Rusko podle monitorovacího kanálu YeRadar hned dvě balistické rakety středního doletu Orešnik, označované také jako Kedr.
První odpal ale podle dostupných informací neproběhl úspěšně. Raketa pravděpodobně dopadla v okolí Doněcku na okupovaném území ještě před dosažením plánované trasy. Odpal proběhl kolem jedné hodiny ráno, přibližně 15 až 20 minut před odpalem druhého Orešniku na Bílou Cerkev v kyjevské oblasti.
Dopad první rakety
Informace následně analyzovala také komunita CyberBoroshno, která pracuje s otevřenými zdroji a OSINT analýzou. Výzkumníci porovnávali záběry z webkamer zachycujících aktivaci bojových jednotek a dospěli k závěru, že kamera snímala úder prvního Orešniku do nedokončeného obchodního centra Rose Park v Doněcku. Podle monitorovacího kanálu střela zasáhla okupované území poblíž Avdiivky neboli Jasynuvaty na předměstí Doněcku.
Kamera přitom mířila směrem na sever a severozápad, tedy k oblastem Avdijivky, Kramatorsku, Slovjansku, Izjumu, Vovčansku nebo Belgorodu. Přesné místo dopadu se ale podle analytiků určit nedá.
Úder na Bílou Cerkev a omezené škody
Podle ukrajinského vojenského novináře Serhije Misjury z Army TV zasáhlo šest submunic z druhého Orešniku prostor garáží a okolí v ukrajinské Bílé Cerkvi. Místní obyvatelé uváděli zničení osmi garáží.
Dalších šest submunic dopadlo do areálu opuštěné továrny poblíž. Ostatní místa zásahů se podle dostupných informací nepodařilo dohledat.
Jedna z bojových částí zasáhla okraj silnice a vytvořila kráter přibližně dva metry široký a asi šedesát centimetrů hluboký.
Mohlo by vás zajímat
Podle Misjury i s ohledem na velmi zhutněnou půdu velikost kráteru naznačuje poměrně omezené destruktivní schopnosti bojové části.
Jak vlastně Orešnik funguje?
Orešnik podle dostupných informací nepoužívá systém individuálně naváděných oddělovaných bojových bloků, který bývá součástí některých moderních balistických raket.
Jednotlivé bojové hlavice místo toho fungují jako nosiče kazetových elementů. Raketa může nést šest hlavic a každá z nich obsahuje dalších šest kazetových bojových prvků. Celkem tedy až 36 submunic.
Právě tento princip vysvětluje, proč po útoku vzniklo větší množství menších zásahových míst namísto jednoho masivního kráteru.
Orešnik patří mezi balistické střely středního doletu a Rusko jej v posledních měsících prezentuje jako jednu z nových strategických zbraní schopných pronikat protivzdušnou obranou. Současně se ale kolem systému objevují otázky týkající se přesnosti, skutečné ničivé síly i výrobních možností ruského průmyslu.
Rusko mělo podle Ukrajiny jen několik kusů
Podle informací ukrajinské zahraniční rozvědky mělo Rusko ke konci ledna 2026 ve výzbroji pouze tři až čtyři rakety systému Orešnik.
Ruské vedení přitom plánovalo v roce 2026 zahájit sériovou výrobu a vyrábět minimálně pět raket ročně.
Není ale jasné, zda tyto plány nenarušil únorový útok na Votkinský závod, který patří mezi nejdůležitější podniky ruského raketového průmyslu.
Úder na klíčovou továrnu, která vyrábí ruské rakety
Podle analytiků z CyberBoroshno zasáhly ukrajinské střely FP-5 Flamingo v únoru 2026 Votkinský závod natolik silně, že poškodily důležitou část výroby.
Satelitní snímky s vysokým rozlišením ukázaly otvor ve střeše o velikosti přibližně 30 krát 24 metrů. Analytici upozornili, že charakter destrukce naznačuje explozi uvnitř budovy. Vnitřní části objektu pravděpodobně zcela vyhořely.
Původně se objevily informace o poškození dílen číslo 22 a 36, následná analýza ale ukázala zásah budovy číslo 19, tedy galvanické a lisovací dílny.
Právě zde pracovníci lisují a formují kovové části raketových trupů a provádějí galvanickou úpravu komponentů před finální montáží. Podle analytiků může poškození této části výroby výrazně narušit celý produkční cyklus raket.
Do roku 2022 závod dokončil novou galvanickou sekci o rozloze tří tisíc metrů čtverečních, která měla výrobu dále rozšířit. Pracovníci továrny tehdy označovali galvanické procesy za klíčovou součást výroby většiny produktů závodu.
Továrna vyrábí i Jarsy, Kinžaly a Bulavy
Votkinský závod představuje jednu z nejdůležitějších součástí ruského raketového průmyslu. Podnik sériově vyrábí mezikontinentální balistické rakety RS-24 Jars, pokračuje v servisu raket Topol a produkuje také ponorkové balistické střely RSM-56 Bulava.
Současně vyrábí rakety 9M723 pro komplexy Iskander-M, střely 9-S-7760 pro letecký systém Kinžal a právě rakety Orešnik.
Kromě vojenské produkce podnik dodává zařízení také pro ropný, plynárenský a jaderný sektor. Na závod uvalily sankce Spojené státy, Evropská unie, Velká Británie, Švýcarsko, Austrálie, Japonsko i Ukrajina.
Raketa, kolem které vzniká více otázek než odpovědí
Noční útok z 24. května ukazuje, že kolem systému Orešnik stále existuje řada nejasností. Rusko ho prezentuje jako mimořádně nebezpečnou zbraň schopnou zasahovat cíle na dlouhé vzdálenosti a komplikovat protivzdušnou obranu protivníka.
Současně ale první květnový odpal podle dostupných informací selhal ještě nad okupovaným územím. Ani druhý útok navíc nezpůsobil podle známých údajů devastaci odpovídající obrazu „zázračné“ strategické zbraně, který kolem systému dlouhodobě vytváří ruská propaganda.
Otázky vyvolává i tempo výroby raket a schopnost ruského průmyslu nahrazovat technologicky náročné střely v situaci, kdy ukrajinské útoky zasahují přímo důležité části výrobní infrastruktury.
