Evropské země sedmadvacítky začaly ve větší míře využívat výjimku z roku 1957, která umožňuje v zájmu národní bezpečnosti ignorovat unijní pravidla pro hospodářskou soutěž a státní podporu. Stal se z ní mocný nástroj průmyslové politiky. Státy mohou blokovat přeshraniční fúze a zadávat miliardové kontrakty bez veřejných soutěží.
Pokud některá z evropských vlád nechce posílit spolupráci v oblasti obrany s jinými zeměmi evropského bloku, může využít smluvní klauzuli, která pochází ještě z dob studené války. Stala jedním z nejmocnějších nástrojů v průmyslovém arzenálu evropských zemí.
Ochrana domácího průmyslu
Jedná se o článek 346 Smlouvy o fungování Evropské unie. Členské země mohou podniknout kroky k ochraně svých bezpečnostních zájmů, včetně výroby zbraní, munice a válečného materiálu. Jinými slovy to znamená, že vlády mohou do určité míry ignorovat unijní pravidla, která omezují státní podporu firmám ve zbrojním sektoru.
„Tento článek byl zavedený do Římské smlouvy v roce 1957. Vylučoval obranné vybavení z pravomoci Společenství. Byl beze změny převzat článkem 346 Smlouvy o fungování EU,“ napsal loni pařížský think-tank Institut Jacquese Delorse. Po celé dekády se téměř nepoužíval.
Ochranná páka
To se ale změnilo. Analýza italské analytické organizace Defence Finance Monitor (DFM) zveřejněná začátkem května zdůraznila, že členské státy uplatňují bezpečnostní výjimku nejen k zatajení informací, ale také k formování nových vlastnických struktur a omezování přeshraničních fúzí v obranném sektoru. Stala se z ní páka průmyslové politiky členských zemí.
Načasování není náhodné. Evropské výdaje na obranu prudce rostou od rozsáhlé ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022. Vlády jsou pod tlakem. Ze strany NATO, Washingtonu i vlastních voličů, aby rychle budovaly nové obranné a zbrojní kapacity.
Přeshraniční spolupráce se jeví jako rychlá cesta ke zvyšování zbrojní produkce. Často ale naráží na politickou neochotu jednotlivých zemí sedmadvacítky.
Trojitý filtr
Éra rychlých a transparentních fúzí v oblasti obrany skončila. „Členské státy odkazují na ustanovení umožňující ochranu základních národních bezpečnostních zájmů, aby usnadnily fúze nebo procesy zadávání veřejných zakázek prostřednictvím dotací, které nepodléhají unijním pravidlům pro dotace,“ cituje italského ministra průmyslu Adolfa Ursa zpráva vlivné globální právnické firmy Clifford Chance.
Jakákoli přeshraniční transakce v oblasti obrany v Evropě musí nyní projít tím, co DFM nazývá „trojným filtrem“. Dohoda musí splňovat požadavky Unie na kontrolu fúzí z hlediska dopadů na hospodářskou soutěž. Dále musí projít více než dvacítkou národních režimů pro prověřování přímých zahraničních investic z hlediska dopadů na bezpečnost. A musí přežít intervence podle článku 346. Každá z těchto překážek má vlastní časový harmonogram a vlastní politickou logiku.
Příklad Belgie
Například belgické vládě to umožnilo vyjednávat přímo s domácím výrobcem zbraní bez zahájení veřejného a soutěžního zadávacího řízení, uvedla bruselská advokátní kancelář TenderLaw ve své zprávě o belgické smlouvě na dodávky munice z roku 2024.
Současné zbrojní kontrakty, které se uzavírají v Evropě, například nákupy obrněných vozidel, dronů, nebo technologií pro protiraketovou obranu, se už podle Defence Finance Monitor neposuzují jen na základě ceny nebo efektivity. Hodnotí se podle toho, zda rozšiřují zbrojní produkci v rámci evropského bloku a snižují závislost na třetích zemích.
Mohlo by vás zajímat
Se článkem 346 Smlouvy o fungování Evropské unie pracují právní oddělení velkých zbrojovek jako s dalším z bodů v seznamu podmínek, se kterým je nutné počítat. Pokud se s ním zachází dobře, může dohodu odemknout. V opačném případě ji může zničit.
