Schengenský prostor na vnějších hrabicích funguje lépe než kdy dříve. Nový digitální systém odhaluje tisíce nelegálních migrantů. Uvnitř schengenského prostoru je ale situace diametrálně odlišná. Hned deset členských států včetně Německa, Francie či Nizozemska zavedlo kvůli bezpečnostním obavám hraniční kontroly. Evropský komisař Magnus Brunner vkládá naděje do nového migračního paktu, který počítá s přísnějšími pravidly pro deportace.
Nastupte do vlaku ve Vídni, vystupte v Praze a nikdo se vás na pas neptá. Jeďte z Rotterdamu do Kolína nad Rýnem, aniž byste zpomalili na hraničním přechodu. Každodenní realita milionů Evropanů už dnes neplatí.
Evropská komise zveřejnila svou pátou výroční zprávu o stavu schengenského prostoru, která zachycuje dvě strany tohoto příběhu. Pokrok na okrajích Evropy a selhání v jejím srdci. Nejviditelnějším úspěchem je systém vstupu a výstupu, který je plně funkční od 10. dubna.
Od jeho zavádění v říjnu 2025 členské státy zaregistrovaly více než 60 milionů vstupů a výstupů státních příslušníků třetích zemí. Osm stovek z nic bylo označeno jako přímá bezpečnostní hrozba. Téměř sedm tisíc překročilo povolenou dobu pobytu.
Hranice, která kouše
Situace na vnějších hranicích Unie je celkově povzbudivá. V roce 2025 došlo k méně než 180 tisícům nelegálním překročením hranic. To znamená nejnižší číslo za několik let a pokles o více než 25 procent oproti předchozímu roku.
Větším problémem je ale situace na vnitřních hranicích. Deset členských států během minulého roku kontrolovalo dokumenty na svých vnitřních hranicích s odvoláním na migrační tlak a bezpečnostní obavy.
Patří mezi ně mimo jiné Německo, Francie, Švédsko a Nizozemsko. Kontroly se týkají také přeshraničních pracovníků, kteří každé ráno překračují hranice, nebo studentů. Evropská komise tvrdí, že společné policejní hlídky a technologie mobilní identifikace by mohly dosáhnout stejných bezpečnostních výsledků bez front. Většina z deseti států se ale nenechala přesvědčit.
Inspekce na letišti v Lisabonu loni v prosinci odhalila závažné nedostatky v tom, jak Portugalsko provádí kontroly na svých hranicích. Náprava přišla rychle. Tato epizoda ale ukázala, že síla Schengenu závisí výhradně na tom, zda všechny zapojené země uplatňují stejná pravidla. Realita ukazuje, že tomu tak zatím není.
Mohlo by vás zajímat
Jaká je cesta vpřed?
Jen 12 členských států Unie jmenovalo národního koordinátora pro schengenský prostor. Má se jednat o vysokého úředníka, který je odpovědný za to, že každá země skutečně plní své závazky. Pokrok je ale stále pomalý.
Evropská komise ve zprávě zdůrazňuje, že klíčem k dalšímu zlepšení je důsledná implementace Paktu o migraci a azylu. „Jsme v bodě zlomu pro správu hranic a migrace,“ uvedl evropský komisař pro vnitřní záležitosti Magnus Brunner.
Dlouho vyjednávaná pravidla vstoupí v platnost 12. června. Cílem je hlavně zrychlit proces vracení neúspěšných žadatelů o azyl. Na žádost řady členských zemí, včetně České republiky, byl pakt doplněn o další normu – takzvané návratové nařízení. To má za cíl zefektivnit deportace do zemí původu u lidí, kteří nemají v Unii na azyl nárok.
