Plánovaný sjezd sudetských Němců v Brně představuje z historického odstupu nesmírně důležitý a potřebný krok k normalizaci vztahů mezi Čechy a sudetskou komunitou. Prohlásil to historik z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR David Kovařík. Podle jeho analýzy totiž roste naše vlastní národní sebevědomí, pokud se obě strany dokážou setkat na místech, která v minulosti ovládala čistá nenávist, a pokud spolu lidé dokážou mluvit bez ničivých emocí a neustálého vytahování starých křivd.
Proč tedy toto vědecké stanovisko narazilo v českém parlamentu na tak nekompromisní odpor a jaká historická traumata se nyní vrací do hry?
Parlamentní bouře a prázdné židle opozice
Z pohledu dějin a moderních výzkumů představuje podle Davida Kovaříka z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR brněnské setkání logické vyústění dlouhodobého procesu smíření. Tento proces směřuje k pochopení zásadní pravdy: historie by neměla současnou společnost rozdělovat, ale naopak by měla sloužit jako společné poučení pro budoucnost. Hlavním cílem takových setkání je zajistit, aby lidé v budoucnu už nikdy neopakovali podobné tragédie, jaké se odehrály v minulosti. Samotný sudetoněmecký sjezd organizátoři naplánovali na termín od 22. do 25. května v Brně, přičemž tato událost proběhne na území České republiky vůbec poprvé v historii. Celá akce se koná jako součást širšího multikulturního festivalu Meeting Brno.
Tento historický milník však vyvolal masivní odpor na české politické scéně. Poslanecká sněmovna se ve čtvrtek ostře postavila proti konání sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SdL) v Brně a oficiálně vyzvala ke zrušení celé akce. Toto usnesení prošlo díky hlasům vládní koalice hnutí ANO, SPD a Motoristů. Celé hlasování doprovázela napjatá atmosféra, protože poslanci tehdejší opozice se jednání Sněmovny vůbec nezúčastnili. Na svých opuštěných poslaneckých místech pouze zanechali výmluvný transparent se vzkazem „Vyvoláváním nenávisti dluhy nezaplatíte“. Podle organizátorů festivalu Meeting Brno, kteří zástupce SdL do Brna oficiálně pozvali, je toto radikální rozhodnutí českých poslanců pouze jednoznačným projevem strachu z vlastní minulosti. Zároveň veřejnost ujistili, že se akce příští týden uskuteční přesně podle původního plánu a nátlaku politiků neustoupí.
Multikulturní rozkvět, který vystřídala krev
Výběr moravské metropole pro konání sjezdu SdL má podle historika Davida Kovaříka hlubokou a nepopíratelnou symboliku. Brno totiž až do vypuknutí druhé světové války fungovalo jako neobyčejně pulzující multikulturní centrum. Po celé generace se zde přirozeně mísily vlivy české, německé a židovské kultury. Toto těsné soužití sice přineslo městu mimořádný hospodářský a kulturní rozkvět, na druhou stranu si však s sebou nese nesmazatelné stigma temných událostí krvavého 20. století.
Kovařík v této souvislosti připomíná dvě obrovské tragédie, které město fatálně poznamenaly:
- Tragédie brněnských Židů: Právě odtud nacisté během okupace odvlekli na 11000 židovských obyvatel. Drtivá většina z nich se z koncentračních táborů již nikdy nevrátila.
- Brněnský pochod smrti: Krátce po skončení války se město stalo dějištěm jednoho z nejtragičtějších excesů divokého poválečného vysídlení Němců. Během takzvaného brněnského pochodu směrem k rakouským hranicím zahynulo v krutých podmínkách na 1700 lidí. Sudetoněmečtí historici přitom odhadují, že tato tragédie stála život dokonce 5000 až 10000 lidí.
Od studentského impulzu k politickému zneužití
Před lety si tuto hlubokou bolestnou kapitolu začali jako první připomínat studenti a mladí lidé. Ti se zcela spontánně vydali pěšky přímo po trase původního vyhnaneckého pochodu a postupem času tento pietní akt proměnili v takzvaný Pochod smíření. Tento silný občanský impulz následně vyvrcholil při 70. výročí těchto událostí, kdy brněnské zastupitelstvo oficiálně přijalo historickou Deklaraci smíření a společné budoucnosti. Brno se tímto krokem podle Kovaříka vydalo na cestu upřímné, hluboké a otevřené reflexe své vlastní minulosti.
Skutečnost, že se letošní sjezd koná právě v tomto městě, tak pouze potvrzuje, že se moravská metropole dokázala se stíny své vlastní historie vyrovnat mnohem odvážněji a poctivěji než zbytek České republiky. Současné hysterické reakce na konání sjezdu v Brně jsou však podle historika jasným důkazem, že česká společnost zůstává v této citlivé otázce stále hluboce polarizovaná. Pro část politického spektra, která se dlouhodobě veze na vlně čistého populismu, zůstává sudetské téma ideálním nástrojem k umělému vyvolávání strachu i k zisku velmi laciných politických bodů před voliči.
Tato současná vyhrocená rétorika kolem brněnského sjezdu přitom nepředstavuje v českých dějinách nic nového. Své hluboké kořeny má tento pověstný „sudetský strašák“ v bezprostředně poválečné minulosti a do českého veřejného prostoru ho v průběhu následujících desetiletí extrémně pevně zapustila zejména komunistická propaganda. David Kovařík v této souvislosti připomněl historickou paralelu z roku 1959. Když se tehdy konal jubilejní desátý Sudetoněmecký den ve Vídni, což bylo vůbec poprvé mimo území tehdejší Spolkové republiky Německo, vyvolala tato událost v tehdejším komunistickém Československu naprosto totožné politické pozdvižení a propagandistickou kampaň.
