Vojenské zkušební polygony v polské Ustce potvrdily připravenost nového bezpilotního systému, který má za úkol radikálně navýšit kapacity tamní armády. Inženýři z Technického institutu vojenského letectva (ITWL) dokončili v rámci programu „PLargonia“ vývoj stroje Hornet PL-AT-1. Tento letoun, přezdívaný polský Šáhed nebo Sršeň, vychází z konstrukce íránského modelu Šáhed-131, který ruská vojska masivně nasazují na ukrajinské frontě.
Polsko se rozhodlo nečekat a vytvořilo vlastní verzi, která kombinuje nízké výrobní náklady s možností okamžité modernizace podle aktuálních potřeb bojiště. První série dvaceti kusů má opustit dílny v červnu, zatímco podzimní termín zahájení výroby ostré bojové verze se nezadržitelně blíží. Co všechno tento stroj dokáže a proč se do jeho výroby zapojil i největší soukromý průmyslový gigant v zemi?
Dvě specializované verze pro výcvik i útok
Vývojový tým ITWL rozdělil projekt Hornet do dvou klíčových větví, které řeší odlišné potřeby ozbrojených sil. Varianta označená jako AT (Aerial Target) plní roli imitátoru vzdušného cíle. Polští vojáci na ní procvičují eliminaci nízkoletících hrozeb, což jim umožňuje získat zkušenosti se zbraní, která svými parametry věrně kopíruje ruské útočné drony. Na rozdíl od jednorázových íránských předloh však polští inženýři vybavili cvičné Hornety padákovým systémem. Ten umožňuje opakované použití strojů, které vojsko při nácviku nesestřelí, což výrazně snižuje náklady na výcvik. Paweł Szczepaniak z ITWL přiznává, že přistávání s Hornetem je náročné a vyžaduje přesné plánování s ohledem na poryvy větru, ale většinu těchto technických překážek již tým překonal.
Druhou větví je útočná verze OWA (One Way Attack). Tento model nese integrovanou bojovou hlavici a je určený k likvidaci cílů hluboko v týlu nepřítele. Ryszard Sabak z ITWL zdůrazňuje, že bojový Hornet je technicky hotový a nyní prochází závěrečným laděním systémů řízení a navádění. Ostrá verze vstoupí do plného výrobního procesu letos na podzim a má se stát standardní součástí polského arzenálu pro dálkové údery. Polsko tak získává zbraň, která je levná, účinná a vyráběná zcela v domácích podmínkách.
Technické parametry a financování programu
Hornet PL-AT-1 představuje robustní platformu s délkou 2,6 metru a rozpětím křídel 2,2 metru. Celková hmotnost stroje dosahuje 85 kg, což umožňuje snadnou manipulaci v polních podmínkách při zachování vysoké odolnosti konstrukce. Motorový pohon dává stroji rychlost přes 200 km/h, přičemž operační dolet se liší podle konfigurace vybavení a množství neseného nákladu:
- Standardní kompletace zajišťuje operační dolet přes 400 km.
- Maximální dosah stroje při optimalizaci kompletace činí až 900 km.
Náměstek ministra obrany Cezary Tomczyk uvedl, že Polsko pro rok 2026 alokovalo na rozvoj bezpilotních prostředků přibližně 25 miliard zlotých. Tyto prostředky proudí zejména do projektů v rámci programu Tarcza Wschód (Štít Východ), kam se zapojilo přes 700 inovativních subjektů se svými produkty. Hornet z této konkurence vyčnívá jako prioritní systém připravený pro okamžité nasazení do ozbrojených sil. Testy na polygonu v Ustce ukázaly, že stroj splňuje náročné požadavky na vytrvalost letu i přesnost zásahu.
Průmyslové zázemí a průběžná modernizace
Za budoucí masovou produkcí Sršně má stát společnost Hornet – Polskie Drony, kde většinový podíl drží přímo institut ITWL. Aby Polsko zajistilo plynulé dodávky stovek kusů, uzavřelo partnerství s průmyslovým gigantem Grupa Boryszew. Tato skupina, která patří k největším soukromým průmyslovým skupinám v Polsku a je hlavním zpracovatelem barevných kovů ve střední Evropě, poskytuje projektu nezbytnou výrobní kapacitu a materiálovou stabilitu. Toto spojení státního výzkumu a soukromého kapitálu je klíčem k tomu, aby byl dron Hornet, alias Sršeň, vyráběn masově a s nízkými náklady.
Zásadní výhodou polské konstrukce je její otevřená architektura, která počítá s neustálým vývojem. Jak vysvětlil Ryszard Sabak, Hornet umožňuje neustálou modernizaci systémů v reakci na změny, které se objevují přímo na frontě. Pokud nepřítel zavede nové metody elektronického boje nebo změní taktiku obrany, polský tým může okamžitě aktualizovat řídící software nebo hardware Hornetu. Tato schopnost rychlé adaptace, odpovídající měnícím se potřebám bojiště, je hlavním pilířem celého programu. Polsko se tak stává soběstačným v oblasti, která dříve plně závisela na dovozu nebo na sledování cizích technologií.
