V pátek by měl být povýšen do generálské hodnosti. Přitom před rokem 1989 sloužil v komunistické tajné policii – Státní bezpečnosti (StB) a několik let byl i členem Komunistické strany. Kdo je plukovník Jan Pavlíček? Klíčovému náměstkovi Bezpečnostní informační služby desítky let procházejí pod rukama ty nejcitlivější informace. Tajná služba za svým člověkem stojí. „Plukovník Jan Pavlíček měl naprosto zásadní vliv na budování nové kontrarozvědné služby po roce 1989,“ řekl Ekonomickému deníku mluvčí Ladislav Šticha.
Na povýšení je Jan Pavlíček navržen v roce svého odchodu do důchodu, letos totiž dosáhne hranice 65 let, kdy musí ve služebním poměru skončit. Jak je možné, že 37 let po sametové revoluci má být povýšen do generálské hodnosti někdo, kdo aktivně sloužil nedemokratickému režimu?
Od volantu k lovu na americké diplomaty?
Kariérní dráha Jana Pavlíčka začala v kabině vozu a jeho cesta k tajným službám nebyla úplně přímočará. Absolvent gymnázia v Třebíči podle informací z Archivu bezpečnostních složek nedokončil strojní fakultu Vysokého učení technického v Brně a živil se jako řidič.
K tehdejší komunistické policii – Veřejné bezpečnosti – nastoupil 1. října 1987 jako řidič mechanik. Jeho ideologický profil byl však v té době už roky jasný. Kandidátem Komunistické strany Československa se stal 17. července 1984, řádným členem pak o dva roky později.
Zásadní zlom v jeho profesní kariéře nastal 1. listopadu 1988, kdy se Pavlíček stal příslušníkem obávané Státní bezpečnosti (StB). Do ní vstupovali budoucí adepti na základě vlastní žádosti, jak připomíná známý expert na tajnou totalitní policii, badatel Radek Schovánek. Jan Pavlíček začal podle složek z archivu sloužit jako starší referent I. oddělení I. odboru Správy StB Praha, tedy složky s kontrarozvědnou náplní práce.
Státní bezpečnost v letech 1945–1990 pracovala jako tajná politická policie v Československu. Fungovala jako hlavní mocenský nástroj Komunistické strany (KSČ) k potlačování disentu a kontrole společnosti. Jako zpravodajská složka Sboru národní bezpečnosti (SNB) používala brutální metody, sledování a síť tajných spolupracovníků k perzekuci „nepřátel režimu“.
Pavlíčkovo pracoviště nebylo žádnou administrativní „zašívárnou“, upozorňuje Schovánek. Úkolem příslušníků kontrarozvědných složek tohoto typu byl přímý boj proti „vnějšímu nepříteli číslo jedna“. Schovánek například popisuje, že toto oddělení mělo aktivně rozpracovávat americké diplomaty.
Mohlo by vás zajímat
Případ Zora
„Hlavním úkolem bylo sledovat, případně kompromitovat americké diplomaty nebo osoby, které s nimi přicházely do styku, a získávat od nich informace, případně je zavázat ke spolupráci,“ řekl Ekonomickému deníku ke konkrétnímu Pavlíčkovu zařazení Schovánek.
Jan Pavlíček v této době podle Schovánka vedl operativní svazek s krycím jménem Zora, kterou StB evidovala jako kandidátku tajné spolupráce. Šlo o tlumočnici z angličtiny Zoru Macků, která se stýkala s řadou pro StB zájmových cizinců.
Schovánek připomíná, že ještě v listopadu 1989 na americké ambasádě pracovalo v hluboké konspiraci pět kádrových příslušníků Státní bezpečnosti.
Jak vyplývá z archivních dokumentů, Pavlíčkova cesta byla sice v únoru 1990 přerušena odvoláním do zálohy pro nazařazené a 1. července 1990 dokonce odvoláním do civilu z Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie, toto rozhodnutí bylo následně zrušeno a někdejší příslušník StB Pavlíček v BIS slouží bez přestávky dodnes.
BIS: Pavlíček je klíčový muž
BIS jakékoliv pochybnosti o kredibilitě svého náměstka odmítá a mluvčí BIS Ladislav Šticha na dotazy reagoval nekompromisně. Podle něj je Pavlíček klíčovým mužem, bez kterého by služba nebyla tam, kde je. Šticha ve svém vyjádření uvádí: „Osobně zásadním způsobem přispěl k tomu, že je dnes BIS doma i v zahraničí vysoce hodnocenou a respektovanou službou. Za svoji vynikající operativní práci dostal řadu významných domácích i zahraničních ocenění, je uznávaným odborníkem a partnerem pro špičky těch největších a nejsilnějších světových zpravodajských služeb, se kterými BIS spolupracuje,“ zareagoval Šticha na otázky Ekonomického deníku.
Informace v návrhu na povýšení jsou podle Štichy přesné a pravdivé. „BIS lustrační zákon neporušila a neporušuje. Jan Pavlíček je příslušníkem BIS zcela v souladu s platnou legislativou,“ uzavřel zástupce tajné služby.
Návrh se soustředí na dobu po roce 1989
V materiálech k Pavlíčkovu povýšení z dílny BIS podrobnosti o jeho skutečném zařazení u StB a konkrétní náplni jeho tehdejší práce chybějí. Oficiální verze se soustředí výhradně na jeho polistopadové zásluhy, které mají působit jako legitimní důvod pro udělení generálské hvězdy.
Návrh vyzdvihuje Pavlíčka jako hrdinu moderní české kontrarozvědky. „Za svou službu získal řadu ocenění. Kromě Medaile Karla Kramáře od předsedy vlády a služebních medailí za zásluhy o bezpečnost od ředitele BIS, to bylo i poděkování ředitele CIA či poděkování prezidenta Státu Izraele. Z pozice ředitele odboru a poté náměstka ředitele se podílel a stále podílí na výuce a výcviku nových příslušníků,“ stojí v dokumentu popisující jeho navržení k povýšení.
„Po celou dobu služby se v řídících funkcích významným způsobem podílel na výstavbě zpravodajské služby demokratického státu,“ lze se dále dočíst v materiálu, jehož předkladatelem je za vládu premiér Andrej Babiš a podílel se na něm ředitel BIS Michal Koudelka.
Když se kontrarozvědka v srpnu 1994 překlenula v Bezpečnostní informační službu, sloužil Pavlíček v ekonomickém odboru. V letech 1998 a 2002 pak vedl protiteroristický odbor. Další dva roky se pohyboval ve vedoucích pozicích teritoriální sekce. V rozmezí roků 2005 až 2018 opět vedl jeden z odborů BIS. Poté jej Koudelka jmenoval náměstkem pro zpravodajské složky.
Zkušenosti i ze zahraniční
„Podílel se na významných akcích v Iráku, státech bývalé Jugoslávie či Afghánistánu (zpravodajská ochrana zájmů České republiky, ale také například řešení únosu českých občanů). Vedl řadu speciálních týmů – k zadržení vysoce obohaceného uranu na území České republiky, k rozkrytí a zabránění teroristického útoku na Rádio Svobodná Evropa v Praze včetně zajištění zbraní na irácké ambasádě,“ popisuje Pavlíčkovo nasazení v BIS dokument.
Dále se informace rozcházejí. Jedny tvrdí, že byl před rokem 1989 členem speciálního týmu, který se měl věnovat veksláctví a toxikomanii. „V roce 1988 byl uvedený tým z důvodu citlivého obsahu a utajení převeden pod útvar Státní bezpečnosti, neboť jeho rozpracováním procházely politicky exponované osoby. Tým pokračoval v další činnosti i po zrušení Státní bezpečnosti,“ uvádí se v Pavlíčkově životopisu.
Je to porušování lustračního zákona?
Zcela opačný názor než BIS má historik Radek Schovánek. „Já nejsem právník a vím, že na začátku se mluvilo o jakémsi dočasném pardonu pro bývalé příslušníky StB, kteří byli pro vznik novodobé civilní kontrarozvědky nepostradatelní. Ale Bezpečnostní informační služba spadá pod takzvaný velký lustrační zákon. To znamená, že by v ní neměli pracovat žádní bývalí příslušníci Státní bezpečnosti a já se domnívám, že v tomto případě byl a je jeho službou porušován lustrační zákon, zvláště tedy potom jeho jmenování do vysoké funkce,“ reagoval na dotaz, jak je možná činnost někdejšího příslušníka StB v BIS.
Schovánek dodává, že Pavlíček není jediný – služba v minulosti přijala i další estébáky – například Vladimíra Palečka. Schovánek připomíná, že ten měl podle archivních záznamů nutit ke spolupráci ženu ve vysokém stupni těhotenství takovým způsobem, že chtěla spáchat sebevraždu. Přesto zastával v BIS vysokou funkci. Paleček dokonce vedl v jednu chvíli utajovaný tým Z, do nějž se stékaly nejcitlivější informace z byznysu a politiky.
Podle Schovánka by lidé jmenovaní do generálských funkcí měli mít čistou celou kariéru. „Je to velká kaňka, něco, co by se v demokratické společnosti nemělo dít. Tito lidé pravděpodobně napravili to, co způsobili, ale jsou tu i lidé, kteří sloužili stejně dobře a u StB předtím nikdy nebyli a tenhle problém ve svém životopise nemají.“
Souputník Kácl
Spolu s Pavlíčkem nastoupil do polistopadové kontrarozvědky i jeho starší kolega z oddělení Václav Kácl. Ten sice v hierarchii BIS nedosáhl tak vysokého postavení jako Pavlíček, ale podle hned několika zdrojů z tajných služeb sloužil léta pod legendárním disidentem Františkem „Čuňasem“ Stárkem.
Zde se objevuje největší paradox současné bezpečnostní politiky. Někdejší vězeň komunistického režimu a plukovník BIS František Stárek byl loni také navržen na povýšení do generálské hodnosti, návrh ale neprošel. Disident zůstal plukovníkem, zatímco někdejší estébák a komunista Pavlíček má v pátek slavit.
Tenis s lobbistou
O Pavlíčkově působení na BIS se mezi insidery léta vede řada diskusí. Podle těchto zdrojů udržuje plukovník úzké vztahy s byznysmeny s kontroverzní pověstí. V roce 2012 se například objevil audiozáznam, na kterém Pavlíček na tenise rozmlouvá s lobbistou Romanem Janouškem.
Příslušník tajné služby a známý lobbista na nahrávce řeší shodou okolností taktéž povyšování do generálských hodností. Tento záznam z roku 2007, o kterém autor textu psal v týdeníku Euro, vrhá na Pavlíčkovo angažmá v BIS stín zákulisních her.
Rozpaky v parlamentu
Politici, kteří mají tajné služby kontrolovat, jsou v odpovědích rozděleni nebo se odpovědím vyhýbají. Ekonomický deník oslovil řadu z nich, drtivá většina k navrženému povýšení Pavlíčka ale mlčí. Je důležité připomenout, že řada z nich potřebuje k členství v různých komisích bezpečnostní prověrky. A BIS je jednou ze služeb, která může k jejich udělení vydat zamítavé stanovisko.
Předseda sněmovní komise pro kontrolu BIS Robert Králíček (ANO) na otázky Ekonomického deníku nezareagoval vůbec.
Předsedkyně sněmovního výboru pro bezpečnost Jana Černochová (ODS) uvedla, že o návrhu nic neví. Výbor se na povyšování nijak nepodílí, dodala. Poslanec Jan Mašek (ANO) zareagoval následovně: „O návrhu pana ředitele BIS Koudelky na povýšení svého zástupce plukovníka Pavlíčka do generálské hodnosti nevím, stejně jako mi nejsou známé informace k minulosti navrženého příslušníka této služby. Výbor se tím nezabýval a předpokládám, že na základě těchto pro mne nových informací bude na výboru pro bezpečnost ředitel BIS vyzván k vysvětlení.“ Podle zdrojů Ekonomického deníku se zatím jeví jako pravděpodobné, že Pavlíček nakonec frčku skutečně získá.
