Nejasně nastavené slevy, zmatení zákazníci, kteří nepoznají, která cena je reálná. „Až 53 procent podnětů se týká slevových akcí. Lidé v nich mají chaos a cítí se některými deklaracemi obchodníků klamáni,“ říká v rozhovoru potravinový ombudsman Jindřich Fialka. Popisuje i konkrétní kroky, které mají zajistit, aby byly slevy transparentnější.
Ve funkci potravinového ombudsmana jste od února, jaký typ stížností, které vám lidé zasílají, dominuje?
Chodí několik desítek podnětů denně, zatím jich evidujeme stovky. Lidem chci poděkovat za důvěru. Dříve se na nás obraceli z hlediska bezpečnosti a kvality, teď se to rozšířilo o věci, které souvisí s novou rolí potravinového ombudsmana. Jde o zvýšení transparentnosti trhu, cenotvorbu nebo tržní prostředí. Až 53 procent podnětů se týká slevových akcí. Lidé v nich mají chaos a cítí se některými deklaracemi obchodníků klamáni.
Můžete uvést konkrétní příklady, na co přesně si lidé stěžují?
Nepoznávají například, která z uvedených cen zboží je ta reálná.
Ukazujete vytištěný příklad, kde jsou u obrázků masa a nápojů uvedené až tři ceny.
Lidé to nechápou a cítí se zmateně. Různé ceny mohou mít i výrobky v regálech a nikdo v podstatě neví, jaká je reálná cena dané potraviny.
Jaké konkrétní kroky proti tomu chystáte?
V rámci pracovní skupiny jsme avizovali, že chceme prostředí kultivovat. Všichni by se vůči spotřebitelům měli chovat transparentně a férově. Z podnětů vyplývá, že se zákazníci neorientují a při jejich nákupním rozhodování vládne chaos. Například i z Eurobarometru přitom vyplývá, že se až 60 procent zákazníků stále orientuje na cenu. Musíme se proto zabývat otázkou, co můžeme jako stát udělat pro to, aby se to zlepšilo. Případně, co máme prosazovat na úrovni Evropské unie. Některé věci, například ohledně deklarace cen, se harmonizují právě tam.
Co chcete prosazovat?
Díváme se na to, co z hlediska transparentnosti cen funguje na jednotném trhu. Německo, Rakousko a některé další státy řeší podnákladové ceny, to si ale v podmínkách České republiky neumím úplně představit. Jiné náklady bude mít velký koncern, jiné malý zpracovatel. To bych skutečně nechtěl posuzovat. Byla by to zátěž pro firmy i dozorové orgány.
Můžeme se ale podívat například do Belgie, Itálie a Španělska, tam pracují s podnákupními cenami. Daný subjekt nemůže nabízet zboží za cenu nižší, než za kterou nakoupil od svého dodavatele. Praxe je jednoduchá, daný dozorový orgán se podívá na dodavatelskou fakturu a nemusí zkoumat v podstatě nic jiného. Je tam hned porovnání s cenou uvedenou na regále. Navíc odpadá i problematika vratek DPH.
Můžete to upřesnit?
My jsme jako Česká republika poměrně liberální. Pro DPH máme harmonizovaná pravidla, která řeší i vratky. Pokud někdo prodává zboží se ztrátou, tak mu stát z takové operace vrací DPH, pokud je dotyčný subjekt plátcem. My se určitě minimálně zamyslíme, co by znamenaly podnákupní ceny a jejich případné zavedení v České republice. První výstupy budu mít přibližně do měsíce.
Myslíte ohledně podnákladových cen?
Týká se to komplexně všeho, i pravidel pro slevové akce.
Jaké postihy hrozí, pokud se deklarace ohledně cen porušují?
U výživových údajů nebo pravidel původu zboží hrozí teoreticky pokuta ve výši jednoho milionu korun. Chaotické cedulky řeší Česká obchodní inspekce, tam jsou sankce také, ale nijak drakonické.
Slevové akce jsou podle vás ve většině případů falešné ceny, o kolik procent jde?
Česká republika doslova trpí tím, že se přibližně 70 procent potravin prodává v takzvaných slevách. Plně chápu, že si zde obchodní řetězce vybudovaly nějaké prostředí, kde zákazník, pokud nemá v regále označeno zboží ve slevě, tak se cítí pomalu nějakým způsobem znevýhodněn. Neříkám, zda je to dobře nebo špatně, jenom vnímám to, co mi píší spotřebitelé.
Chápu, že konkurenční boj je ve všech oblastech složitý a koncentrace na našem trhu v oblasti maloobchodu je enormní. Spotřebitel má mít ale při svém nákupním chování právo na srozumitelné informace. Pokud mám dané zboží tři čtvrtě roku ve slevě, tak to není sleva.
Stále řešíme slevy, co je tedy vlastně sleva, jak ji definujete?
Spotřebiteli hlavně musí být jasné, z čeho je vypočítaná.
Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR a viceprezident Hospodářské komory ČR Tomáš Prouza už dříve odmítl, že by cenotvorba byla netransparentní, jak chápete tento rozpor?
Plně respektuji stanoviska všech subjektů, se kterými se bavíme. Vyjasňovat si to budeme i v rámci pracovní skupiny 11. května, kterou máme se všemi hráči na trhu. Moje role je být mezi skupinami mediátorem, na základě podnětů pouze ventiluji to, co občany trápí.
Co by se mohlo ještě změnit kromě zacílení na podnákupní ceny?
Například Francie má sympatické legislativní úpravy ohledně potravinového odpadu. Velké množství slevových akcí v Česku paradoxně přispívá i k tomu, že se plýtvá. Některé státy navázaly slevy na datum expirace. Věc, která funguje, je také navázat slevy na zboží, které se teprve zavádí na trh.
Očekáváte u zavádění změn odpor obchodníků?
Vše je k diskuzi. Dodržovat pravidla musí i v zahraničí a u nadnárodních společností je úsměvné, že se vymezují na území České republiky, ale stejně se nevymezovaly v zemích na západ od našich hranic. Předpokládám, že si stejně váží zákazníků v České republice jako zákazníků třeba v západní, střední, jižní a severní Evropě.
Podněty k řešení předáváte České obchodní inspekci (ČOI) nebo Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, sledujete dále i jak se vyřeší?
Na našich stránkách se mohou spotřebitelé obrátit už přímo na zmíněné instituce. Pokud narazí na zkažené ovoce a zeleninu, je tam proklik na Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci. Pokud se jedná o slevy, spadá to pod ČOI. My to vyhodnocujeme v rámci pracovní skupiny, do živých řízení nezasahujeme. Řešíme, ale co je potřeba zpřesnit.
Zmiňoval jste shnilé ovoce a zeleninu, už dříve se řešily poškozené obaly. Jak obecně hodnotíte kvalitu potravin v Česku?
V České republice máme to štěstí, že máme vysokou míru jak bezpečnosti, tak kvality potravin. V tom se skutečně nemáme za co stydět. Nejčastější prohřešky bývají v deklaraci údajů na potravinách, například odlišné hmotnosti u produktu nebo jiné příchuti, než je uvedená. To postihujeme velmi přísně. Jde o klamání spotřebitele, a to v žádném případě nechceme tolerovat. U bezpečnosti potravin je přístup ještě striktnější. Pokud potravina není bezpečná, tak na trhu zkrátka nemá co dělat. Vyšší jsou i sankce. Zákon říká, že mohou být ve výši až do 50 milionů korun.
