Zkoušeli to Američané, Japonci, Britové i Němci – a neuspěli. Nám se to podařilo, prohlásil s náležitou hrdostí indický premiér Naréndra Módí. Řeč je o rychlých množivých jaderných reaktorech, které při svém provozu vytvářejí víc paliva, než kolik spotřebují. Nová technologie však s sebou nese nemalá rizika.
Jak zmínil web deníku The Hindu, Indové si od nového reaktoru slibují ještě jeden přínos. Indie má málo ložisek uranu, zato však drží největší světové zásoby jiného těžkého kovu využitelného v jaderné energetice – thoria. Nový typ reaktoru má zajistit využití přírodního bohatství země a omezení závislosti na dovozu uranu.
Indický nápad, indická práce
Prototyp rychlého množivého reaktoru (v angličtině Fast Breeder Reactor – FBR) v Kalpakkamu v jihoindickém Tamilnádu spustil v pondělí první štěpnou reakci. Jedná se o sodíkem chlazený reaktor s elektrickém výkonu 500 megawattů. Navrhlo jej Centrum pro atomový výzkum Indiry Gándhíové, investorem je státem vlastněná společnost Bhavini. Na plný výkon se reaktor dostane až za několik měsíců po provedení všech provozních testů a získání příslušného povolení od jaderného regulátora.
„Tento pokročilý reaktor, schopný produkovat více paliva, než spotřebuje, odráží hloubku našich vědeckých schopností a sílu našeho inženýrství. Je to rozhodující krok k využití našich obrovských zásob thoria. Je to pro Indii moment hrdosti. Gratulujeme našim vědcům a inženýrům,“ uvedl premiér Módí v příspěvku na síti X.
Realizace se protáhla na 22 let
Cesta ke stavbě unikátního reaktoru typu FBR v Indii byla dlouhá a náročná. Způsob, jak využít thorium v jaderném reaktoru, popsal vizionářský vědec Homi Bhabha už v 50. letech minulého století. Výstavba reaktoru v Kalpakkamu začala v roce 2004 a oproti původním plánům se značně protáhla – na více než dvacet let.
V Indii je v současné době v provozu 24 jaderných reaktorů o celkovém výkonu 7943 megawattů. Dvacet z nich jsou těžkovodní reaktory domácího původu, které jako palivo využívají přírodní uran. Použité palivo z těchto zařízení obsahuje plutonium, které výhledově nalezne využití v rychlých množivých reaktorech. Ty budou produkovat více štěpného materiálu, než spotřebují, a to přeměnou stabilního uranu-238 na plutionium-239. Případně také přeměnou thoria-232 na štěpný uran-233.
Zkušenosti z Japonska a Ruska
Jak upozornil deník The Hindu, velkou výzvou bude využití sodíku pro chlazení nového reaktoru. Sodík je totiž extrémně chemicky reaktivní. Hoří při kontaktu se vzduchem a prudce reaguje také s vodou. Přesvědčili se o tom třeba Japonci, kteří v roce 1995 spustili do provozu sodíkem chlazený rychlý reaktor Monju. Po třech měsících provozu na něm došlo k vážné havárii, která vedla k trvalému odstavení reaktoru. Havárií skončil také druhý pokus o spuštění reaktoru v roce 2010.
Jediným dlouhodobým provozovatelem sodíkem chlazených rychlých reaktorů je Rusko. V Bělojarsku poblíž Jekatěrinburgu jsou v provozu takové bloky, spuštěné do provozu v letech 1980 a 2015. Jak upozorňuje ekologická organizace Bellona či jiné nezávislé zdroje, provoz těchto reaktorů doprovázejí časté havárie. Zpravidla v podobě požárů a úniků sodíku.
