Proč Česko odmítlo migrační pakt? Ministr vnitra Lubomír Metnar (ANO) v rozhovoru pro Ekonomický deník poodhaluje zákulisí jednání o migraci na úrovni Evropské unie. Varuje také před alarmující radikalizací studentů i detaily útoku v Pardubicích.
Hned na první vládě jste udělali tlustou čáru za migračním paktem EU. Co bylo hlavním spouštěčem pro tak nekompromisní postoj a jaké konkrétní výhrady k němu máte?
Udělali jsme to okamžitě a bez váhání, protože v tom takzvaném solidárním principu, který nám Brusel neustále podsouvá, nevidíme ani špetku skutečné dobrovolnosti. Celý ten mechanismus je past. Vmanévruje vás do situace, kdy sice na papíře máte na výběr ze tří variant – buď přijmete migranty přímo na své území, nebo za každého z nich zaplatíte astronomické částky v eurech, nebo poskytnete technicko-materiální pomoc – jenže v praxi je tam vždy ten „můz“.
Brusel si vyhradil právo vám do toho mluvit a v podstatě vás donutit k jedné z cest. To jsme odmítli jako princip, který hrubě omezuje suverenitu České republiky v rozhodování o tom, kdo na našem území bude žít a pracovat. Tento pakt nic neřeší, jen legalizuje nelegální migraci.
Místo těchto nesmyslů sázíme na vlastní tvrdou legislativu a digitální systém ICAS. Ten v rámci nového zákona o pobytu cizinců konečně pohřbí tu šílenou papírovou byrokracii, kterou tu minulé vlády pěstovaly. ICAS je primárně nástrojem pro naše úředníky, kterým umožní rychlejší a přehlednější zpracování agendy a efektivní sdílení informací. Díky tomu budou mít bezpečnostní složky k dispozici přesnější a včasnější data a mohou se více soustředit na řešení skutečných bezpečnostních rizik.
Kdy začne tento nový systém reálně fungovat a co přesně se změní pro cizince, kteří už v Česku jsou nebo sem teprve míří?
Odborníci z praxe navrhují plnou účinnost od roku 2029. Je to kvůli technologické náročnosti a nutnosti propojit obrovské množství databází tak, aby systém nezkolaboval při prvním náporu. Jenže my nemůžeme čekat pět let se založenýma rukama, zatímco se nám tu nekontrolovaně pohybují lidé.
Proto už v polovině tohoto roku předložíme zásadní bezpečnostní novelu cizinecké agendy. Ta dramaticky zpřísní podmínky pobytu a definitivně zamezí například i zneužívání sociálních dávek. Utne takzvanou dávkovou turistiku, která náš rozpočet stojí stovky milionů.
Chcete mít ale přehled i občanech EU.
Ano. Naprostou novinkou, na které trvám, je zavedení povinné registrace pro občany EU, pokud u nás chtějí pobývat déle než 90 dnů. Dosud to bylo jen na jejich dobré vůli, což je v dnešní bezpečnostní situaci neudržitelné. Stát prostě musí mít absolutní a detailní přehled o tom, kdo se na našem území pohybuje, kde bydlí a co tady reálně dělá. Bezpečnost našich občanů je pro mě absolutně nadřazená pohodlí kohokoliv příchozího.
Nedávno veřejností otřásl útok v Pardubicích, který policie oficiálně vyšetřuje jako terorismus. Máte už k dispozici konkrétní fakta o pachatelích a jejich mezinárodních vazbách?
Mohu potvrdit, že vyšetřování útoku z 20. března jasně prokázalo, že se na něm podíleli i zahraniční příslušníci, konkrétně občané Slovenska, USA a dalších zemí. Byli velmi aktivní i v digitální komunikaci. Je to mrazivé potvrzení toho, že terorismus nemá hranice a že naše volání po přísném monitoringu cizinců není žádný populismus, ale holá nutnost pro přežití.
Nejde ale jen o hrozby, které k nám proudí přes hranice. Vedle vnějších hrozeb sledujeme i nárůst radikalizace uvnitř naší společnosti, zejména u části mladé generace, a to i mezi studenty. Tento trend se projevuje napříč prostředími, včetně akademického, a v krajních případech může přerůst i v bezpečnostní hrozby, jako tomu bylo právě v Pardubicích.
Mohlo by vás zajímat
Mluvíte o případných studentech plánujících nebezpečné útoky. Jak hluboko tato radikalizace podle vás sahá a jak na to stát pod vaším vedením resortu vnitra reaguje?
Radikalizace je dnes celoevropský a multirezortní problém, který masivně akcelerují sociální sítě a určité ideologické proudy na školách. Řada mladých lidí v tomto toxickém prostředí vyrůstá a podléhá vlivům, které pak vedou k naprosto extrémním činům.
V případě Pardubic se jednalo o studenty, kteří se měli radikalizovat natolik, že plánovali útoky na českou zbrojovku. Měli koupit kanystry s benzínem, připravit a realizovat žhářský útok a chtít ochromit strategickou výrobu státu. Navíc se ten cíl ukázal jako naprosto absurdní, protože záměr té skupiny zabránit výrobě zbraní pro Izrael se nenaplnil.
Právě kvůli těmto problémům jsem okamžitě vzkřísil projekt Bezpečné dětství. Můj předchůdce ho sice s velkou slávou na papíře zahájil, ale nechal ho zcela bez finančních prostředků a personálního zajištění. Ten projekt nevykázal vůbec žádné reálné výsledky, byla to jen prázdná schránka.
My ho nyní finančně i personálně stabilizujeme. Musíme naučit učitele a rodiče včas rozpoznat symptomy radikalizace, šikany, užívání drog nebo dokonce sebevražedných záměrů u dětí. Stát musí zasáhnout dříve, než se z dítěte stane radikál s kanystrem v ruce. Je to ochrana naší budoucnosti a nebudeme v tomto dělat žádné kompromisy.
Máme tu konkrétní příklad radikalizace. Po tragédii na Filozofické fakultě se snesla na resort vnitra vlna kritiky. Co děláte pro to, aby se podobný problém neopakoval?
Tragédie na FF UK byla lekcí pro celý systém. Ukázala nám kritické slabiny v předávání informací mezi policií a lékařskou sférou.
Policie už pod mým přímým dohledem plní celou řadu nápravných opatření. Posilujeme prvosledové hlídky v regionech, trasování mobilních telefonů, rychlou výměnu informací. Doplňujeme policii vybavení – dlouhé zbraně, balistickou ochranu. Vychází to z doporučení parlamentní vyšetřovací komise. Některá tato navrhovaná vylepšení už policie splnila, na dalších dále pracuje.
Je stále co vylepšovat, ale myslím si, že se nám to teď daří, jak ukázala poslední dokladace na sněmovním výboru pro bezpečnost.
A jak funguje v tomto ohledu strategická komunikace státu?
Co se týče strategické komunikace státu, musel jsem udělat radikální řez a transformovat strategickou komunikaci, dříve známou jako tým KRIT. Předchozí vedení tam naprosto neprůhledně utratilo přes 100 milionů korun ze státní kasy, aniž by ten tým plnil svou základní roli, tedy informování veřejnosti v krizích. Považuji to za skandální plýtvání penězi daňových poplatníků. Teď je tato agenda pod přímou kontrolou v rámci ústředního krizového štábu. Naším cílem je věcné a pravdivé informování občanů o reálných hrozbách, nikoliv politický marketing schovaný za bezpečnostní témata.
Pojďme k tomu, zda stát dokáže ve světě moderních kyberútoků ochránit svoji kritickou infrastrukturu vedení elektřiny, tepla, nemocnice či zdroje pitné vody.
Vzniká nějaký plán, součinnost armády, integrovaných záchranných složek, jak efektivně zabezpečit stát. A nebavíme se jen o kybernetických útocích, bavíme se i o útocích toho typu v Pardubicích. Co se týče zákona o kritické infrastruktuře, tak ten byl schválen v minulém roce. Určitě víte, že tam jsou určité problémy, a že až teď se připravuje a dokončuje prováděcí legislativa, která nabrala velké zpoždění.
Obranu kritické infrastruktury chceme vylepšit jasným nastavením dotčených subjektů, ať už jsou to veřejné budovy, školské, zdravotní, energetická infrastruktura.
Často jde o subjekty a místa s velkou koncentrací osob, a musíme precizně nastavit, jak je co nejlépe ochránit.
V bezpečnostních kruzích se stále častěji skloňuje projekt BIVOJ. O co přesně jde a proč je pro obranyschopnost Česka tak zásadní?
Projekt BIVOJ je architektonické a strategické řešení, který připravil Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost. Je reakcí státu na narůstající bezpečnostní hrozby. Posílí kybernetickou bezpečnost ministerstev a dalších úřadů a nabízí jednotné bezpečnostní řešení pro provoz informačních systémů. V minulém roce ho schválila Bezpečnostní rada státu a přešel pod ministerstvo vnitra. V současné době připravujeme high level designu tohoto projektu. Vodítkem nám jsou krize a mimořádné situace, tornádo, povodně. Je jasné, že musíme posunout výš krizovou komunikaci.
Shrnu-li to projekt BIVOJ je naším klíčovým krokem k ideálnímu spojení v kritických momentech. Jde o budování vlastní, státem plně kontrolované komunikační a datové infrastruktury, která musí odolat i těm nejsofistikovanějším kybernetickým útokům nebo totálnímu výpadku běžných sítí.
V dnešním hybridním světě nemůžeme spoléhat na to, že nám v případě krize někdo zvenčí udrží systémy v chodu. BIVOJ má být jakousi digitální pevností, která propojí armádu, policii a strategické podniky státu. Je to investice do naší schopnosti samostatně fungovat i v situaci, kdy by došlo k cílenému útoku na páteřní sítě státu.
