Západ má oproti Rusku výrazně silnější ekonomickou i technologickou převahu, k účinnému odstrašení ale potřebuje jednotný politický postup. Náčelník Generálního štábu Karel Řehka v rozhovoru pro Ekonomický deník odkrývá, v čem spočívá skutečná síla nepřítele a proč se NATO muselo vrátit k plánování, které nezná finanční limity. „Rusko se nebojí obětovat vlastní lidi, my musíme vsadit na technologickou převahu a rychlost,“ varuje generál před podceňováním protivníka, který se učí za pochodu.

Strategický zlom: NATO už neplánuje podle peněženky

Pane generále, od útoku na Ukrajinu uplynula delší doba. Jak se za tu dobu proměnilo vnímání bezpečnosti uvnitř NATO? Máme se reálně bát konfliktu velkého rozsahu přímo na našem území?

Aliance na ruskou agresi zareagovala nesmírně intenzivně a prokázala jednotu, kterou mnozí skeptici dříve zpochybňovali. V rekordním čase se zvládly naprosto revoluční věci – přijala se nová koncepce odstrašení a obrany, která je rozpracovaná do obrovského balíku regionálních plánů. To není jen teorie na papíře; ty plány říkají naprosto konkrétně, kdo, kam a s čím půjde v případě konfliktu. Změnil se systém krizového řízení i celý model pohotovosti sil.

Co je na těchto plánech z vojenského hlediska nejzásadnější změnou oproti minulosti? Proč mluvíte o „konci finančního plánování“?

Nejdůležitější je, že se plánování poprvé v historii neodvíjí od finančních rámců, ale od reálné hrozby. Cíle, které jsme dostali jako Česká republika, vycházejí z toho, co je nezbytné k obraně s rozumnou mírou rizika. Už se neptáme, kolik máme peněz, a podle toho nekreslíme armádu. Ptáme se, co nás ohrožuje, a podle toho musíme zdroje najít. Pokud budeme plánovat jen podle peněženky, a ne podle hrozby, tak tu válku prohrajeme dřív, než začne. Ta změna myšlení je fundamentální – armáda se přestala tvářit, že všechno zvládne s tím málem, co má, a začala natvrdo říkat, co je potřeba k přežití národa. Pokud nám plánování určuje rozpočet, a ne hrozba, tak si lžeme do kapsy.

generál projev
Náčelník Generálního štábu Karel Řehka při projevu před veliteli. Foto: Ministerstvo obrany/Jan Schejbal

V čem je síla Ruska? Mýtus o slabém medvědovi

Často se mluví o tom, že Rusko je technologicky zaostalé a jeho armáda je v rozkladu. Vy ale varujete před opakem. V čem je jejich skutečná síla? Je to v té pověstné přesile „nas mnogo“?

Přesně tak, to je jedna z jejich největších strategických výhod, kterou nesmíme ignorovat. Rusko disponuje obrovskou masou lidských zdrojů a materiálu, který je ochotno bezohledně pálit v opotřebovávací válce. Strategie „nas mnogo“ není jen historický pojem, je to žitá realita současného bojiště. Oni mají schopnost generovat nové a nové jednotky, i když za cenu obrovských ztrát, které by pro jakoukoli západní demokracii byly politicky i společensky naprosto neakceptovatelné.

Takže Rusko vyhrává hrubou silou a počtem mrtvých?

Není to jen o počtech. Síla Ruska je v jeho brutální odolnosti a ochotě snášet utrpení. Zatímco my na Západě řešíme komfort vojáka a politické dopady každého padlého, ruské velení pracuje s lidmi jako s obnovitelným zdrojem. Navíc se Rusko extrémně rychle učí. Podívejte se, jak adaptovali svou taktiku dělostřelectva, jak masivně nasadili drony a jak efektivně dokážou mobilizovat svůj průmysl na válečnou výrobu. Mají obrovské zásoby staré techniky, kterou sice my považujeme za šrot, ale v masivním měřítku a s moderními doplňky stále dokáže zabíjet a ničit.

Je Evropa schopna tuto ruskou masu zastavit, pokud se rozhodne k agresi proti NATO?

Máme k tomu všechny předpoklady, ale nesmíme spát. Severoatlantická aliance i její evropská část mají mnohonásobně větší ekonomický výtlak, více obyvatel i technologickou převahu. Máme víc lidí, větší armády, nesrovnatelně silnější ekonomiky. Náš problém není v nedostatku kapacit, ale v naší vůli a jednotě. Pokud neprokážeme odhodlání bránit své hodnoty silou, je nám veškerá převaha k ničemu. Obrana země a bezpečí obyvatel je základní role státu, kterou nelze delegovat na nikoho jiného. Vy nemůžete v krizi nahradit profesionální armádu a poslat válčit někoho jiného, zatímco zbytek společnosti se bude jen dívat.

náčelník válka obrana příprav odstrašení
My se prostě musíme chystat na válku, aby k ní nedošlo. Je to paradox, ale jediná cesta k míru vede přes demonstraci síly a připravenosti. Foto: Jan Hrbáček

Psychologie odstrašení: Jak zastavit agresora bez výstřelu

Co musí Západ udělat, aby Rusko vůbec nenapadlo testovat naši obranu?

Musíme agresorovi jasně ukázat, že jsme připraveni bojovat, aby k té válce vůbec nemuselo dojít. Odstrašení funguje jen tehdy, když protivník věří, že svou sílu skutečně použijete. Pokud Rusko uvidí slabost, váhání nebo politickou nejednotu, využije ji. Pokud uvidí odhodlanou, moderně vyzbrojenou a jednotnou Alianci, zůstane za čarou. To je jediný způsob, jak udržet mír.

Znamená regionální plánování, že každý český voják už dnes ví, kam v případě krize vyrazí?

Ano, to je právě podstata těch nových plánů. Znamená to konec éry expedičních operací, kdy jsme se chystali na mise v poušti proti technologicky slabšímu nepříteli. Teď se vracíme k hromadné obraně vlastního území proti rovnocennému protivníkovi. Každá jednotka, každá země má své jasné zadání v rámci celkového obrazu obrany Aliance. Je to návrat k vojenskému řemeslu v jeho nejčistší podobě – k dělostřelectvu, tankům, elektronickému boji a logistice velkého rozsahu.

Jakou roli v tom hraje komunikace s civilním sektorem? Musíme se připravit i my jako společnost?

Už to není o tom, co bychom „možná“ chtěli v ideálním světě, ale o tom, co musíme udělat, aby systém jako celek fungoval vteřinu po začátku krize. My se prostě musíme chystat na válku, aby k ní nedošlo. Je to paradox, ale jediná cesta k míru vede přes demonstraci síly a připravenosti. Aliance i Evropská unie v tomto prokázaly obrovskou akceschopnost a my v tom tempu nesmíme polevit. Máme plány, máme strukturu, teď musíme dodat reálné schopnosti, moderní techniku a především lidi, kteří budou vědět, co mají v první linii dělat. Bez odhodlání společnosti bránit se je i ta nejlepší technika jen mrtvá hmota.