Západní ekonomické sankce nezpůsobily kolaps ruské ekonomiky. Mají ale významný dopad na hospodaření Moskvy a mění podobu celé ekonomiky. Téměř čtyři roky poté, co Rusko zahájilo plnohodnotnou invazi na Ukrajinu, se debata o jejich účinnosti posouvá. Už nemá jít o rychlý finanční kolaps Kremlu, ale o vytrvalé oslabování největší země světa.
Evropští představitelé jsou přesvědčeni, že se ekonomický tlak na Rusko stupňuje. Někteří naznačují, že se ruská ekonomika už blíží k bodu zlomu. Tato varování ale od ekonomů zaznívají prakticky už od jara 2022, kdy ruská armáda vtrhla na Ukrajinu, a Západ na Kreml uvalil bezprecedentní ekonomické sankce.
Kreml to nemůže vydržet
Evropský diplomat a expert na unijní sankce David O’Sullivan nejnověji v rozhoru pro deník The Guardian uvedl, že západní opatření významně negativně dopadají na ruskou ekonomiku. Přechod na válečnou ekonomiku nemůže Kreml vydržet o mnoho déle bez zásadních změn.
Otázkou již není, zda sankce fungují, ale jak a kdy jejich účinky zasadí ruské ekonomice rozhodující ránu, tvrdí O’Sullivan. A také kdy sankce ovlivní snahu Moskvy uzavřít příměří.
Ruská odolnost
Ruská ekonomika se ukázala být mnohem odolnější, než mnoho analytiků předpovídalo v roce 2022. Podle odhadů Mezinárodního měnového fondu se ruský HDP po počátečním poklesu stabilizoval. V roce 2023 se ekonomika vrátila k růstu o 4,1 procenta, v roce 2024 rostla o 4,3 procenta.
Další výhled se ale už mění. Mezinárodní instituce revidovaly prognózy růstu pro rok 2025 směrem dolů a varovaly, že nedostatek pracovních sil, vysoké náklady na půjčky a požadavky válečné ekonomiky budou mít stále větší dopad na výkonnost hospodářství.
Třetina rozpočtu jde na zbrojení
Rusko stabilizovalo svou ekonomiku rychlým přechodem k válečné výrobě. Výdaje na obranu a bezpečnost dominují ruskému federálnímu rozpočtu. Západní odhady naznačují, že vojenské výdaje tvoří přibližně třetinu celkových vládních výdajů.
Průmyslová produkce spojená s výrobou zbraní se rozšířila. To pomáhá udržovat vysokou zaměstnanost i přes to, že Unie už vydala 19 sankčních balíčků.
Mohlo by vás zajímat
Nedostatek pracovních sil
Sázka Kremlu na zbrojení ale vytváří nové ekonomické tlaky. Nedostatek pracovních sil se jeví jako jedno z nejvýznamnějších omezení ruského hospodářství. Je to způsobeno mobilizací, odchodem statisíců Rusů do zahraničí a demografickým úpadkem ruské populace. Obranný průmysl navíc nabídkou vyšších mezd odčerpává pracovní sílu z civilních sektorů.
Růst ekonomiky byl až dosud způsoben poptávkou státu, nikoliv soukromými investicemi. Model, který může fungovat jen omezenou dobu. Inflace zůstává vysoká a půjčky jsou drahé, což přispívá k dalšímu napětí v celé ekonomice.
Vysoké úrokové sazby
Ruská centrální banka v poslední době udržuje klíčovou úrokovou sazbu na úrovni 16 procent, aby stabilizovala měnu a omezila inflaci. I když jsou takové sazby v rámci státem řízené válečné ekonomiky zvládnutelné, vyvíjejí tlak na soukromé investice a spotřebu domácností.
Ruský fiskální výhled je nejistý, protože příjmy z energetických surovin kolísají. Prodej ropy a plynu zůstává páteří příjmů federálního rozpočtu. Historicky tvoří třetinu příjmů do státní pokladny.
Sankce nezastavily ruský vývoz, ale změnily jeho podobu. Ruská ropa se nyní prodává za ceny nižší, než jsou globální referenční ceny. Největšími kupci jsou Indie a Čína.
Tlak roste
Evropští představitelé tvrdí, že se ekonomické tlaky stupňují a mají značný dopad na Moskvu. Komise opakovaně zdůraznila, že stále další balíčky sankcí mají omezit schopnost Moskvy financovat válku a omezit přístup k technologiím a logistice. Kontroly vývozu high-tech komponentů donutily Rusko spoléhat se na nepřímé nákupy přes třetí země, což zvyšuje složitost a náklady.
Nic z toho však nenasvědčuje bezprostřednímu hospodářskému kolapsu. Rusko nadále vyváží velké objemy energie, udržuje si významné fiskální rezervy a prohloubilo obchodní vztahy s Čínou a dalšími partnery. Válečné výdaje samy o sobě fungují jako silný hospodářský stimul, který podporuje průmyslovou výrobu a zaměstnanost.
Zvýší se dopad sankcí?
Dlouhodobější výzvou je, zda válkou poháněná ekonomika dokáže udržet vojenské výdaje i domácí stabilitu, aniž by došlo k větším kompromisům. Vysoké úrokové sazby, nedostatek pracovních sil a klesající příjmy z energetiky zužují manévrovací prostor státu.
Po čtyřech letech konfliktu se ekonomický souboj mezi Ruskem a Západem stal soubojem o vytrvalost. Sankce nepřinesly rychlý kolaps, jak se původně předpokládalo, ale přetvořily strukturu ruského hospodářství. Otázkou pro rok 2026 zůstává, do jaké míry rostoucí ekonomický tlak omezí manévrovací prostor Kremlu a zda jej nakonec donutí ukončit největší válečný konflikt v Evropě po roce 1945.
