Pomohl zachránit jednotnou evropskou měnu, nyní se snaží zachránit celou Evropskou unii. Bývalý šéf Evropské centrální banky Mario Draghi vyzval k rychlé federalizaci evropského bloku. V opačném případě hrozí sedmadvacítce úplný zánik.
Bývalý italský premiér a centrální bankéř Mario Draghi v roce 2012 slíbil jako prezident Evropské centrální banky (ECB), že udělá „vše, co bude třeba“, aby pomohl zachránit euro. V té době hrozil rozpad eurozóny kvůli finančním problémům Řecka.
Jak předejít rozpadu Unie?
Nyní se snaží předejít úpadku samotné Unie. Prohlásil, že Evropa riskuje, že se stane „rozdělenou, závislou a deindustrializovanou“. Musí opustit svou politickou nečinnost a urychleně přistoupit k hlubší integraci a federalizaci celé sedmadvacítky. Souvisí to podle něj se současným „rozpadem světového řádu“.
Draghi svá varování přednesl v projevu na belgické katolické univerzitě v Lovani. Argumentoval, že současný institucionální model EU – navržený pro transatlantickou spolupráci – již není vhodný pro éru charakterizovanou geopolitickou rivalitou, průmyslovou konkurencí a ekonomickým nátlakem.
Evropa, která byla po desetiletí chráněna americkou mocí a těžila z globalizovaného obchodu, si dříve mohla dovolit pomalá rozhodnutí a roztříštěnou autoritu. V dnešním drsném globálním prostředí je však podle Draghiho tento luxus dávno pryč.
Mohlo by vás zajímat
Proč Spojené státy evropské
Draghi vyzval evropský blok, aby usiloval o „skutečnou federaci“, která dokáže rozhodně jednat v oblasti obrany, průmyslové politiky a zahraničních věcí. Jinak v současném světě neuspěje.
Slova bývalého šéfa ECB odrážejí souběh geopolitických šoků, které rozložily předpoklady, na nichž byla založena prosperita Evropy po skončení studené války. Nepředvídatelnost druhého funkčního období Donalda Trumpa – včetně používání cel jako biče na ostatní státy a úsilí o získání Grónska – podtrhuje, jak zranitelná je Evropa, pokud stále spoléhá na tradiční transatlantickou spolupráci.
Čína proměnila ekonomiku v moc
Dalším zásadním geopolitickým rivalem Evropy je Čína. Její průmyslová expanze podporovaná státem propojila ekonomiku s geopolitikou a proměnila obchod, technologie a dodavatelské řetězce v nástroje moci. Ruská válka proti Ukrajině zase odhalila závislost Evropy na dovozu energií.
K těmto tlakům se přidává zhoršující se ekonomická situace evropské sedmadvacítky, která se vyznačuje slabým růstem produktivity, odlivem kapitálu do Spojených států a chronickým nedostatkem investic do klíčových odvětví.
Draghiho efekt
Ačkoli už Draghi není ve výkonné funkci, jeho slova mají stále mají velkou váhu. Stal se ústřední postavou strategického směřování Unie poté, co ho předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová požádala o vypracování zprávy o konkurenceschopnosti a ekonomické síle Evropy, kterou zveřejnil v září 2024. Italský respektovaný ekonom v ní argumentuje hlavně tím, že problémem Evropy není nedostatek ambicí, ale neschopnost proměnit svou ekonomickou sílu v politický vliv.
Jeho analýza poskytla ekonomický a intelektuální základ pro snahu Komise o asertivnější průmyslovou politiku a větší strategickou autonomii. Posílila také argumenty pro reformu rozhodovacích mechanismů unijních institucí.
Regulace místo vlivu
Draghiho poslední varování je postaveno na tom, že Evropa „žije na vypůjčený čas“. Po léta nahrazovala moc regulací a strategii konsensem, protože předpokládala, že stabilita je trvalá. Donald Trump ale opakovaně narušuje obchodní a diplomatické normy, což Evropu nutí usilovat o větší míru soudržnosti. Naposledy se to projevilo ve sporu o Grónsko.
