Slova amerického prezidenta Donalda Trumpa o převzetí Grónska zneklidňují Evropu, největší odezvu ale vyvolávají v Dánsku. Právě tamní europoslanci varují, že Unie už nemůže zůstávat pasivní a musí vůči Spojeným státům postupovat razantněji.
Grónsko, největší ostrov světa, se opět stává zásadním tématem debaty o úloze Evropské unie. Zejména o schopnosti evropského bloku bránit své principy vůči americkým nárokům. Signály z Bílého domu nutí bruselské instituce čelit nepříjemné realitě. Jejich geopolitický vliv totiž závisí na politické jednotě a ochotě jednat, spíše než na mezinárodním právu, které Donald Trump svými činy zpochybňuje.
Dánští poslanci Evropského parlamentu vyjádřili pro EU Perspectives společné obavy o Grónsko. Výrazně se ale liší v hodnocení toho, co Unie může reálně udělat a jakou cenu by měla evropská nečinnost.
Suverenita jako evropská otázka
Ačkoli je Grónsko součástí Dánského království, několik poslanců Evropského parlamentu zdůraznilo, že tuto otázku nelze redukovat na bilaterální záležitost. Status Grónska jako zámořského území spojeného s EU jej řadí do politické i právní sféry evropského bloku. Ostrov bohatý na nerostné suroviny si v roce 1982 odhlasoval odchod z tehdejších Evropských společenství (ES) hlavně kvůli rybolovu a o tři roky později Grónsko z bloku vystoupilo.
Členka Evropského parlamentu Stine Bosseová (Renew/Dánsko) tvrdí, že parlament má povinnost jasně vyjádřit svůj politický postoj. Poukazuje na širokou podporu napříč členskými státy a pracuje na deklaraci, která má zdůraznit evropskou solidaritu s Dánskem a Grónskem.
Pro Bosseovou není suverenita jen právním pojmem, ale záležitostí, která se přímo dotýká konkrétních lidí. Zejména obyvatel Grónska, které rétorika amerického prezidenta hluboce znepokojila.
Mohlo by vás zajímat
Zároveň zdůraznila důležitost rovnováhy institucí EU. Zatímco parlament může vystupovat více politicky, Komise musí jednat diplomaticky a udržovat křehké vztahy s Washingtonem. Výzva podle ní spočívá v obraně principů bez narušení transatlantického spojenectví.
Nesmíme projevit slabost
Jiní tvrdí, že diplomacie sama o sobě nestačí. Europoslanec Per Clausen (Levice/Dánsko) řekl, že Unie musí jít nad rámec symbolických prohlášení a využít svůj ekonomický vliv. Vyzval k pozastavení jednání o clech mezi USA a EU, dokud se Washington veřejně nezaváže k respektování suverenity Grónska i Dánska. Hrozí podle něj, že váhání budou Spojené státy vnímat jako slabost.
Villy Søvndal (Zelení/Dánsko) zdůraznil význam zásad suverenity. Varoval, že jakékoli kroky namířené proti Grónsku podkopávají poválečné uspořádání založené na pravidlech, jež po desetiletí tvoří základ evropské bezpečnosti. Vzhledem k tomu, že je Grónsko nepřímo spojeno s evropskou sedmadvacítkou, má Unie podle něj politickou i morální povinnost důrazně reagovat.
Problém leží na evropském kontinentu
Situace v Grónsku odhaluje hlubší napětí ve vztazích mezi Evropou a Amerikou. Bosseová míní, že jádro problému leží v Evropě. S odvoláním na varování polského premiéra Donalda Tuska, že Evropa stojí na křižovatce, tvrdí, že rozdílné postoje mezi 27 členskými státy vyvolávají tlak ze strany mocných vnějších aktérů. Nedostatek jednoty oslabuje schopnost EU bránit své geopolitické zájmy.
Zdůraznila, že Spojené státy stále zůstávají nejdůležitějším spojencem Evropy, zejména díky členství v Severoatlantické alianci. Kodaň přitom výrazně zvýšila své výdaje na obranu, jak to požaduje šéf Bílého domu. Tato loajalita ale už nezaručuje politický respekt, což vyvolává také znepokojivé otázky o důvěře v rámci Aliance.
Pokusy uklidnit USA selhaly
Clausen nabídl pesimističtější hodnocení. Řekl, že dosavadní pokusy o uklidnění Washingtonu opakovaně selhaly. Podle jeho názoru Evropa podcenila rizika appeasementu a přecenila hodnotu neformálních záruk.
Zcela odlišný názor ale zastává europoslanec Anders Vistisen (ECR/Dánsko). Zpochybnil předpoklad, že je evropský blok v tomto kontextu vůbec relevantním aktérem. Připomenul, že Unie nemá vojenskou ani diplomatickou sílu, aby odradila Spojené státy od případného obsazení Grónska.
Podle Vistisena je jedinou skutečnou zárukou samotná Aliance. Jakýkoli krok USA proti Grónsku by ale znamenal vnitřní kolaps největší vojenské aliance světa, nikoli selhání evropské diplomacie. Z tohoto pohledu je debata o budoucnosti klíčového ostrova v Arktidě důkazem dlouhodobé iluze o geopolitickém významu Evropy.
Evropské limity
Bosseová přiznala, že Evropané budou muset akceptovat odklon od úplné transparentnosti v bezpečnostních otázkách. Ve stále méně stabilním prostředí musí evropské vlády jednat diskrétně, ale přitom koordinovaně.
Søvndal navrhnul, aby Grónsko přehodnotilo stávající obranná ujednání. Dohoda z roku 1951 přiznává totiž Spojeným státům zásadní roli na tomto území. Na severozápadě ostrova vznikla obří americká základna Pituffik (dříve Thule). Podle rozlohy, která činí 930 kilometrů čtverečních, to je stále největší americká základna mimo Spojené státy.
Pro dánské poslance není budoucnost Grónska abstraktním geopolitickým scénářem, ale aktuální politickou odpovědností. Odhaluje silné i slabé stránky evropského kontinentu. Poselství dánských zástupců se shoduje v jednom bodě: Evropa si nemůže dovolit nejednoznačnost. Unie musí dát jasně najevo, že budoucnost ostrova není předmětem jednání s největší ekonomikou světa.
