Německá energetická skupina RWE dokončuje zatím největší evropský závod na výrobu obnovitelné vodíku. Elektrolyzér v Lingenu o výkonu 100 megawattů je první etapou většího projektu v rozsahu 300 MW. Odběratelem vyrobeného vodíku bude ropná rafinerie v Leuně.

Jak uvedl na svém webu S&P Global Energy, zahájení komerčního provozu je otázkou nejbližších měsíců. Plné výrobní kapacity 300 MW dosáhne závod na obnovitelný vodík v příštím roce. Vyrobený vodík bude následně RWE přepravovat z Lingenu, který se nachází poblíž hranice s Nizozemskem, potrubní cestou do rafinerie v Leuně poblíž Lipska.

Zelený místo šedého

Koncern RWE podepsal v březnu 15letou smlouvu se společností TotalEnergies na dodávku 30 tisíc tun zeleného vodíku ročně. Cílem projektu je aspoň zčásti nahradit šedý vodík při výrobě motorových paliv. Podobný projekt chystá celá řada evropských rafinerií, zmínit lze třeba projekt společnosti Orlen Unipetrol v litvínovském závodě.

Jak dále S&P Global Energy uvádí, RWE objednalo první dva 100megawattové membránové elektrolyzéry od konsorcia společností Linde a ITM power. Třetí, tentokrát alkalický elektrolyzér dodá německý výrobce Sunfire. Pohon elektrolyzérů zajistí elektřina z větrných a solárních elektráren. V případě nepříznivého počasí sehraje roli pojistky zásobník vodíku v Gronau-Epe, který má být uveden do provozu v roce 2027.

RWE projektem v Lingenu překonala svůj vlastní rekord. Loni v březnu totiž spustila do provozu v té době největší elektrolyzér o výkonu 54 MW. Zmíněné zařízení vyrostlo v areálu chemičky BASF v Ludwigshafenu. Zařízení dokáže vyprodukovat až jednu tunu bezemisního vodíku za hodinu, roční kapacita dosahuje zhruba 8000 tun.

Mohlo by vás zajímat

Ekologické, ale drahé řešení

Také zde je motivací náhrada neekologického „šedého“ vodíku jeho obnovitelnou variantou. Chemička díky tomu sníží své roční emise oxidu uhličitého o 72 tisíc tun a ušetří za emisní povolenky. Jak v březnu informoval Ekonomický deník, projekt vznikl i díky štědrým dotacím od německé spolkové vlády a vlády regionu Porýní-Falc.

Navzdory výrobě ve velkém však zůstává zelený vodík poměrně drahý. S&P Global Energy odhadl jeho výrobní náklady v německých podmínkách na 7,54 eura za kilogram. V českých podmínkách vycházejí náklady ještě vyšší. To je také důvod, proč většina tuzemských projektů na využití zeleného vodíku nabrala zpoždění, nebo zcela padla.