Nový ministr obrany Jaromír Zůna (za SPD) vtrhl do úřadu s razancí podobně jako jeho předchůdkyně Jana Černochová (ODS). Možná i s ještě větší. Hned v prvních dnech otevřel citlivé téma – realitu obranného rozpočtu a neudržitelnost současného personálního nastavení. Proč ministr hovoří o „ladění rádia“ a přesto plánuje největší strukturální změny od vstupu do NATO?
Odpovědi leží v tajných vojenských doporučeních a v analýze demografického kolapsu, který armádu neúprosně dohání.
Miliardové závazky a manévrovací prostor
Jaromír Zůna hned v úvodu svého působení zdůraznil, že rozpočet na obranu představuje kritickou oblast, od které se odvíjí úplně všechno. Pro rok 2026 sice resort počítá s částkou 175,8 miliardy korun, což odpovídá zákonným 2 % HDP, ale ministr upozorňuje na výrazné mezery v ostatních kapitolách, které po sobě zanechala předchozí vláda. Dalších 30,6 miliardy korun (0,35 % HDP) tvoří výdaje rozptýlené v rozpočtech Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB), Správy státních hmotných rezerv (SSHR) či ministerstva dopravy. Například rozpočty NÚKIB a SSHR dohromady tvoří celých 20 miliard korun.
Struktura výdajů na rok 2026 ukazuje, že stát vyčlení 102,5 miliardy korun na akvizice a investice, což tvoří drtivých 58 % rozpočtu. Na mandatorní osobní výdaje připadne 51,9 miliardy korun (30 %) a na provozní náklady 21,4 miliardy korun (12 %). Ministr však varuje, že manévrovací prostor pro nové projekty prakticky neexistuje – přes 71 miliard korun z investiční části již vážou dříve podepsané smlouvy a dalších 9,5 miliardy korun připadá na již vyhlášené zakázky. Zůna otevřeně zpochybňuje předchozí tvrzení o „vyváženém rozpočtu“ a vede intenzivní jednání s ministerstvem financí o tom, jak systém v dalších letech stabilizovat.
Strategický deštník i revize miliardových nákupů
Jednou z nejvyšších priorit nového vedení je protivzdušná obrana státu (PVO). Vojenské doporučení k tomuto klíčovému systému experti dokončí do konce letošního kalendářního roku. Jaromír Zůna o dokumentu již jednal s prezidentem republiky i na Generálním štábu. Cílem není jen nákup techniky, ale zajištění plné interoperability v rámci NATO. U strategických modernizačních projektů, včetně tolik diskutovaného nadzvukového letounu F-35, ministr počítá s kontinuitou, ale zároveň ohlašuje audity u vybraných veřejných zakázek. Tyto prověrky mohou vyústit v revizi střednědobého plánu ministerstva i celého akvizičního harmonogramu.
Zároveň ministerstvo zahajuje práce na dvou zásadních dokumentech: Koncepci výstavby Armády České republiky do roku 2040 (předložení v listopadu 2026) a Dlouhodobém výhledu pro obranu za horizont roku 2040. Ten by měl být hotový už v první polovině příštího roku a dát armádě jasné politické zadání. Ministr chce těmito kroky přenastavit priority tak, aby primárně zohledňovaly národní hledisko.
Mohlo by vás zajímat
Zákon o zbrojení a sázka na český průmysl
Ministr Zůna považuje stávající strategii vyzbrojování z roku 2019 za přežitou. Hodlá podpořit vznik nové Strategie rozvoje českého obranného průmyslu, která jasně vyjmenuje priority a integruje domácí výrobce do bezpečnostního systému státu. Cílem je dosáhnout vyšší úrovně symbiózy mezi resortem a firmami.
Klíčovým legislativním nástrojem se má stát návrh zákona o mezivládní obranné spolupráci. Tato úprava umožní zahraniční obchod s vojenským materiálem v režimu vláda-vláda (G2G). Ministr v tom vidí velký prostor pro to, aby český obranný průmysl mohl hrát roli „implementačního aktéra“ a získal legislativní oporu pro své exportní aktivity.
Nové armádní velení
Aktuální organizační struktury ministerstva a armády již podle Jaromíra Zůny nedostačují pro naplnění přijatých národních ambicí a aliančních závazků. Požadavky z haagského summitu NATO na výstavbu schopností neuvěřitelně narůstají. Armáda proto musí navýšit početní stavy o 7,5 tisíce vojáků nad stávající ambici 30 000. Cílový stav tak podle Zůny má činit 37 500 osob, přičemž nárůst se musí promítnout i do institucionálního zázemí, jako jsou vojenské zdravotnictví, Vojenská policie i Vojenské zpravodajství.
Zásadní změny pocítí teritoriální síly, jejichž význam, status i velitelské struktury v příštím roce podle Zůny výrazně posílí. Ministr však slibuje systematický přístup – nepůjde o drastické řezy, ale o dlouhodobý proces „ladění rádia“, aby organizační změny nepřinesly nadměrné výdaje. V personální oblasti pak ministr uložil náčelníkovi Generálního štábu, aby na začátku ledna předložil personální záměr pro hlavní funkce ve velení. Tento krok vygeneruje kandidáty, ze kterých vzejde nový náčelník Generálního štábu, k jehož střídání dojde v první polovině roku 2026. Karlu Řehkovi totiž tou dobou končí jeho pracovní závazek.
Technologie místo lidí
Ministr Zůna upozorňuje i na neúprosnou demografii, zatímco při profesionalizaci armády před 25 lety mělo Česko k dispozici 1,4 milionu mladých lidí coby potenciálních vojáků, dnes jich je jen 800 tisíc. Cesta extenzivního rozvoje je proto nemožná. Strategií resortu bude náhrada lidské práce technologiemi a kapitálem. Ministr chce nakupovat systémy, kde jeden nový stroj nahradí výkon tří starších typů s vícečetnými osádkami.
Paralelně s tím se ministerstvo zaměří na posílení významu záložních sil. To je podle Zůny důležitá udržitelná cesta pro budoucnost armády. Mezi absolutní priority patří také revitalizace kariérního řádu. Ministr plánuje novelizaci všech vnitřních předpisů, změnu kvalifikačních požadavků a vytvoření lepších předpokladů pro přípravu personálu. Cílem je motivovaný voják, který má jasnou perspektivu růstu.
Transformace vojenského školství
Revoluce čeká i vojenské školství. Současný systém je podle ministra vyčerpaný a neodpovídá potřebám expandující armády. Zůna proto spouští druhou etapu transformace vojenského školství. Zaměří se na institucionalizaci přípravy, ekonomiku řízení a personální garance kvality. Situace je naléhavá – ačkoliv rekrutace letos vzrostla o 1 290 osob, technické a medicínské obory na Univerzitě obrany zůstávají neobsazené.
V letošním roce nastoupilo na univerzitu pouze 373 studentů, což potvrzuje černé scénáře z minulosti. Ministr chce obnovit kvalitu rozhodování z let 1999–2002, kdy česká armáda platila za nejlépe transformovanou v postkomunistickém bloku. Transformace se dotkne i Výškova, kde se dříve připravovalo téměř 20 000 lidí pro armádu s povinnou vojenskou službou. To je dneska už neudržitelný model.
