Africká a Evropská unie se od sebe vzdalují, varuje think-tank ECDPM. Experti se obávají, že další z řady summitů nepřinese průlom kvůli přetrvávajícím neshodám v klíčových oblastech, jako jsou obchodní preference, pravidla pro veřejné zakázky a hlavně migrace. Evropská unie má zájem především o kritické suroviny, Africká unie zase požaduje odpuštění dluhů a přímé investice.
Mezi africkým a evropským kontinentem nadále panuje obrovská názorová i hodnotová propast. Sice oba bloky – Africká i Evropská unie – už od roku 2000 hovoří o „strategickém vztahu“, oba kontinenty se ale v pomyslné rovině za posledních 25 let nesblížily, spíš naopak. V souvislosti s tím také roste skepse veřejnosti.
Pouze formální jednání?
Think-tank Evropské centrum pro řízení rozvojové politiky (ECDPM) se obává, že summit 24. a 25. listopadu v angolské Luandě nepřinese nic nového, jen další kolo formálních jednání. Spolupracovník ECDPM Geert Laporte uvedl, že předchozí summity přinesly „euforická prohlášení“, která ale v praxi nic nezměnila.
Obě strany podle něj musí i mezi setkáními řešit své dlouhodobé a skutečné neshody. Jako jsou obchodní preference, vízové režimy a pravidla pro zadávání veřejných zakázek. Summitů se navíc mají ve větší míře účastnit neziskové organizace, startupy a think-tanky, které realizují většinu toho, na čem se političtí lídři dohodnou.
Rozdílné pohledy na migraci
Téma uprchlíků ukazuje, jak rozdílně se Afričané a Evropané na migraci dívají. Evropa usiluje o odstrašení, Afrika chce víza. Vedoucí oddělení migrace a mobility v ECDPM Anna Knollová požaduje, aby se problematika řešila v širší perspektivě. „Trvalejší rámec by uznal mobilitu jako ekonomický a strategický rozměr partnerství, který je klíčový pro budoucí konkurenceschopnost a demografickou udržitelnost obou kontinentů,“ navrhla.
Zatímco populace Evropy stárne, populace Afriky rychle roste. Ze studijních programů a učňovského vzdělávání by oba trhy mohly profitovat. Například vzdělávání zdravotních sester pro evropské nemocnice by mělo být založeno na odpovídajících investicích do afrických lékařských fakult. Africký trh práce navíc potřebuje průmyslovou vizi a zvýšení produktivity práce.
Dluhy nebo investice?
Afričtí lídři trvají na tom, že každý velký plán musí začínat financováním. Mnohé vlády utrácejí za splácení půjček stejně jako za zdravotnictví. Karim Karaki, vedoucí oddělení hospodářského oživení a transformace v ECDPM, tvrdí, že úspěch balíčku EU Global Gateway v hodnotě 150 miliard eur (3,6 bilionu korun) závisí na „propojení dluhů a investic“. Projekt má v Evropské komisi na starosti český eurokomisař Jozef Síkela.
Karaki navrhl, aby prozatím Unie nechala otázky splácení afrického dluhu stranou a zaměřila se na investice, které nezůstanou pouze na papíře. Evropa by se měla zaměřit na podporu projektů v oblasti těžby kritických surovin, na zdravotnictví, energetiku a digitální služby.
Mohlo by vás zajímat
Suroviny pro zelenou transformaci
Starý kontinent nutně potřebuje zdroje lithia, kobaltu a vzácné zemin pro svou zelenou transformaci. Černý kontinent zase usiluje o stavbu továren, vytváření pracovních míst a příjmů z exportu. „EU si přeje navázat vzájemně výhodná, nikoliv vykořisťující partnerství. To je nezbytnou podmínkou pro budování strategických partnerství, která mohou posílit strategickou autonomii EU,“ tvrdí Karaki.
Politická analytička Poorva Karkareová z ECDPM míní, že by Unie měla africkým zemím poskytnout know-how pro těžbu a zpracování nerostných surovin v podobě geologů, chemiků a inženýrů. A také by měla pomoci tyto odborníky vyškolit. Brusel by mohl část svého rozpočtu na výzkum v rámci programu Horizont Evropa nasměrovat do afrických institutů, které provádějí experimenty se zpracováním nerostných surovin přímo na místě, nikoli ve vzdálených laboratořích. Evropa by si na oplátku zajistila bezpečné dodávky nerostných surovin.
Kde vzít energie?
Těžba nerostných surovin a rozvoj průmyslu vyžadují energii. Polovina subsaharské Afriky přitom nemá přístup k elektřině. Firmy platí až trojnásobné sumy za energie oproti Evropě. Tento deficit odrazuje investory a brzdí místní průmysl. Evropa by měla podpořit výstavbu energetických zdrojů pro africké zemědělce, výrobce oděvů nebo pro datová centra. Teprve s rostoucím blahobytem mají následovat domácnosti.
Pro růst africké ekonomiky je podle ECDPM rovněž zásadní snížit počet válečných konfliktů na kontinentu. Vojenské rozpočty afrických zemí dosahují rekordních výšek, zatímco podpora v oblasti veřejné správy se snižuje.
