Evropská komise chce jasně stanovit, jak mají země EU vypouštět rakety, provozovat satelity a řídit provoz na oběžné dráze. Poprvé by tak vznikl jeden společný soubor pravidel místo patnácti různých národních systémů. Podle Bruselu to má zjednodušit vesmírné podnikání a zvýšit bezpečnost. Firmy ale upozorňují, že návrh je moc složitý a mohl by přidat zbytečnou administrativu.
V červenci předložila Komise návrh nových pravidel pro evropské vesmírné programy. Cílem právní úpravy je sjednocení přístupu evropského bloku k jeho dobývání a zajištění větší bezpečnosti a konkurenceschopnosti pro evropský kosmický sektor.
O podrobnostech právního rámce hovořil pro EU Perspectives europoslanec Giorgio Gori (S&D/Itálie), jenž je stínovým zpravodajem parlamentu k tomuto dokumentu. Nyní jej projednává výbor pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE). Na plénu by o něm měli jednat poslanci v druhé polovině příštího roku.
Jaký je současný stav diskuse o pravidlech pro vesmírné programy ve výboru ITRE?
Existuje názor, že tento regulační nástroj je příliš normativní a že by bylo lepší, kdyby Komise postupovala prostřednictvím směrnice (ta na rozdíl od zvolené formy v podobě nařízení určuje pouze závazný cíl, členské státy si mohou samy zvolit, jak jej dosáhnou, pozn. red.). To je například postoj italské vlády, který prosazují moji konzervativní kolegové. Upřímně řečeno, nemyslím si, že existují podmínky pro to, abychom ustoupili. Ani se nedomnívám, že by to bylo správné, protože cíl standardizace postupů a požadavků na přístup do vesmíru je klíčovým faktorem nařízení pro vesmír.
Primárním cílem je vybudování jednotného trhu pro vesmírnou ekonomiku. V současné době existuje mnoho národních trhů. Přibližně patnáct unijních zemí již jednalo autonomně. Proto čelíme babylonské věži předpisů, které nejsou vzájemně kompatibilní. O to více je nutné, aby existovaly jasné předpisy, které by zabránily riziku spojenému se směrnicí. Tedy přijetí odlišných a nekonzistentních vnitrostátních opatření. Pevně věřím, že nařízení je ta správná cesta.
Pak je tu otázka složitosti celého nástroje. Musíme při hlubším zkoumání pochopit, zda je možné zjednodušení. Evropská komise často přijímala velmi podrobné a normativní právní předpisy, aby později část těchto ustanovení zrušila prostřednictvím souhrnných revizí, kterých jsme byli svědky již několikrát. Abychom se tedy vyhnuli nutnosti vydat za rok „souhrnný zákon o vesmíru“, upřednostňoval bych, aby se jakékoli zjednodušení provedlo okamžitě. To je také obecný názor podnikatelské sféry. Firmy očekávají, že pravidla zajistí větší homogenitu evropského prostředí. Obávají se ale nadměrných a zatěžujících povinností.
Mohlo by vás zajímat
Kromě harmonizace existují tři hlavní priority: bezpečnost, odolnost a udržitelnost. Jedná se o problém znečištění suborbitálního prostoru, ve kterém se nachází nepředstavitelné množství odpadu. Tím pádem hrozí vyšší riziko kolizí a poškození vesmírného vybavení. Je vhodné, aby Komise zasáhla a stanovila opatření ke zmírnění tohoto rizika a také připravila podmínky pro budoucí vyčištění suborbitálního prostoru.
Co si máme představit pod pojmem evropská vesmírná suverenita?
Pokud jde o suverenitu, existují různé a ne vždy shodné vize. Komise správně vyjadřuje ambici zavést evropskou suverenitu. Znamená to, že vesmírný sektor bude mít společná pravidla pro všech 27 členských států.
Tento pokus o zavedení formy federální suverenity naráží na očekávání některých členských států, které si chtějí zachovat výraznější pravomoci v oblasti vesmírných aktivit. Domnívám se, že je možné obě úrovně skloubit. Některých výsad se členské státy nemusí nutně vzdát, ale musí existovat společná pravidla, která budou všichni dodržovat.
A jak se to promítne do vztahů se Spojenými státy?
Žijeme v konkurenčním prostředí. Evropa a evropské firmy soutěží s těmi mimoevropskými. Je proto důležité definovat, co se rozumí zásadou rovnocennosti. Ta je mechanismem, kterým Komise předpokládá udělení přístupu na evropský trh neevropským firmám. Je to příležitost pro vytvoření rovných podmínek, v nichž všichni budou soutěžit podle stejných pravidel.
Současně konkurenceschopnost není určována regulací, ale investiční kapacitou. Pokud má Starlink má kapacitu pro vývoj, vypouštění satelitů a poskytování služeb stokrát větší než nejmodernější evropský operátor, pak to musíme brát jako realitu. Vzhledem k tomu, že existuje riziko, že tato dynamika převáží, pokud Evropa nedokáže využít adekvátní investice, musíme alespoň zajistit, aby neexistovaly žádné regulační prvky, které by usnadňovaly přístup například zmíněné satelitní internetové službě Starlink od společnosti SpaceX.
Měli bychom zajistit, že pravidla nepovedou k uzavření evropského trhu, ale ani nebudou prostředkem pro zvýhodnění mimoevropských operátorů satelitních služeb.
Existují obavy ohledně legislativního procesu a harmonizace ze strany členských států?
Na schůzkách, kterých jsem se zúčastnil, jsem zaznamenal poměrně kritický postoj italské vlády, zejména pokud jde o hranici mezi vnitrostátní a evropskou legislativou. Když jsem se zmínil o těch, kteří by upřednostňovali směrnici před nařízením, měl jsem na mysli zejména italskou vládu. Je zřejmé, že se jedná o odvětví, ve kterém mají některé evropské země velmi významné průmyslové zastoupení.
Například Francie stejně jako v případě Evropského obranného průmyslového programu (EDIP) a výdajů na obranu klade důraz na to, aby se stanovilo minimální procentuální zastoupení evropských firem.
Nemyslím si však, že to bude hlavním důvodem k diskusi v Evropském parlamentu. Možná by to mohlo být tématem v Radě EU. Myslím si, že se nám podaří mezi evropskými zákonodárci najít shodu. Také proto, že průmysl mezitím postupuje vpřed. Důkazem je dohoda mezi společnostmi Leonardo, Thales a Airbus. To je skutečnou odpovědí na výzvu, kterou představuje Elon Musk a velcí američtí hráči. Ale také čínské firmy, protože i Čína se rychle rozvíjí.
