Resort obrany pod vedením Jany Černochové prolomil letargii a razantně navýšil financování. Ministryně rozpohybovala největší modernizaci armády za poslední dekády. Podařilo se jí prosadit klíčové zákony a zajistit stovky miliard korun na nákup techniky. Má to však své ale: toto bouřlivé období provází i neustálé spory, personální třenice a tvrdá kritika.
Žena působila na postu ministryně obrany v Česku už několikrát: Vlasta Parkanová (KDU-ČSL), Karolína Peake (Věci veřejné – pouhých 9 dní), Karla Šlechtová (za ANO). Nejviditelnější stopu za sebou ale jednoznačně zanechává Jana Černochová (ODS). Ta jako tvrdá ministryně dokázala armádu po letech postavit do pozoru a sypat do ní „peníze pod tlakem“. Je zapotřebí podotknout, že jí v tom výrazně pomohla válka na Ukrajině. Čelí také ovšem tvrdé kritice a leckteré její kroky budí kontroverzi.
Zákony, peníze a 2 % HDP
Funkční období Jany Černochové jednoznačně zasáhl návrat války do Evropy, což ministryně využila k prosazení dlouho odkládaných reforem. Ministerstvo obrany pod jejími předchůdci nové zbraně téměř nenakupovalo, tedy až na poslední část funkčního období Lubomíra Metnara (ANO), a armáda krněla.
Největší úspěch leží v oblasti financování: resort prosadil uzákonění výdajů na obranu ve výši 2 % HDP. Tím se podařilo zajistit stabilní a předvídatelný tok peněz do resortu, který byl klíčový pro zahájení miliardových akvizic. Poprvé se tohoto závazku podařilo dosáhnout v roce 2024.
Ministryně Černochová často zdůrazňuje, že tím armáda splácí historický dluh po dekádách, kdy se na obranu šetřilo. Díky těmto krokům začaly do resortu proudit stovky miliard korun, které mají řešit obrovský vnitřní dluh Armády ČR a konečně spustit modernizaci. Černochová stojí mimo jiné i za zvýšením platů vojáků a podílela se i na „protlačení“ poslaneckého návrhu zákona o vojenských veteránech.
Mohlo by vás zajímat
Mohlo by vás zajímat: „Víte, jak nebezpečné je to, co říkáte?“ vzkazuje protivníkům Černochová
Klíčové akvizice a podpora Ukrajiny
Ministryně rozjela nejzásadnější projekty v historii české armády, které ji posunují do 21. století a řeší kritické deficity. Podařilo se jí dotáhnout dříve nedokončené nákupy, které začaly její předchůdci, a rozjet nové.
Jde například o tyto klíčové strategické projekty: Resort podepsal smlouvu na 24 letounů F-35A, což je nejdražší akvizice v historii, a také smlouvu na nová bojová vozidla pěchoty CV90, čímž se řeší hlavní deficit těžké brigády. Rychlé rozhodnutí připojit se k mezinárodnímu nákupu tanků Leopard 2A8 (44 kusů a opce) urychlilo přechod na moderní standard NATO.
Dokončila také zděděné rozjeté akvizice: Resort dotáhl například například projekt amerických vrtulníků H-1. Řeší protivzdušnou obranu státu, houfnice Caesar nebo aktuálně nákup modulárních bojových kompletů.
Součástí masivní modernizace byl i nákup terénních vozidel Supacat pro speciální síly, příspěvek jedné z nejprestižnějších složek Armády ČR. Tato zakázka byla pod mimořádnou palbou kritiky.
V zahraničním měřítku se pak Černochová stala klíčovým aktérem na mezinárodním poli tím, že stála v čele muniční iniciativy pro Ukrajinu. Mezinárodní prestiž Česka v NATO a EU stoupla.
Kontroverze: Kritika financování a personální tahanice
Rychlé tempo modernizace a obrovský objem peněz generovaly intenzivní politickou kritiku a vnitřní tahanice v resortu. Jana Černochová proto patří k nejvíce kritizovaným ministryním Fialovy vlády.
Kritika financování a kontrola NKÚ
Jako mimořádně kontroverzní se ukázalo, jako obvykle, financování: Ministryně čelila kritice za zálohové platby na pořizovanou techniku, zejména F-35. Tyto platby jsou sice u mezivládních dohod běžné, ale opozice je tvrdě zpochybňuje.
Kontrola NKÚ: Nejnovější a nejostřejší kritika přišla od Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), který vede bývalý sociální demokrat Miloslav Kala. Kritika se zaměřila na pomalé tempo, administrativní přetížení resortu a problémy s čerpáním historicky vysokého rozpočtu, což ukazuje na slabiny vnitřních akvizičních procesů. S Kalou si čerstvě vyřizuje Černochová účty na sociálních sítích.
Ne zcela povedená personální rozhodnutí
Ministryně čelila kritice za ne zcela vydařená personální rozhodnutí a spory ve vrcholovém vedení, které se často obrátily proti ní samotné a staly se častým terčem politické kritiky.
Plukovník Foltýn: Velký spor vyvolalo odvolání generála Otakara Foltýna z čela Vojenské policie, kterého ministryně dříve sama jmenovala. Foltýnův následný přesun na Úřad vlády, kde se stal šéfem vládního Centra pro strategickou komunikaci (Stratcom), byl politicky citlivý.
Generál Beroun: Rozkol s bývalým šéfem Vojenského zpravodajství (VZ) Janem Berounem vyvrcholil jeho odchodem a následným nástupem Petra Bartovského. Roztržka dodnes pokračuje animozitou aktérů v armádních kuloárech.
Generál Řehka: Zdrojem tahanic v resortu byly mediální spekulace o komplikovaných vztazích s náčelníkem Generálního štábu Karlem Řehkou. Ministryně si ho sice vybrala, ale nemůže ho odvolat, protože ho jmenuje a odvolává prezident. Napětí mezi klíčovými postavami resortu signalizuje zásadní vnitřní problémy, které nebyly dořešeny dodnes.
Postoj v armádě je rozdělený: někteří vojáci ministryni fandí, oceňují rychlost modernizace a financování, jiní ji naopak haní. Zdrojem kritiky jsou také sociální sítě, kde se jí často vysmívají. Kritikům vadí, že je na takovém postu žena, a to obzvláště ve chvílích, když zveřejňuje fotky se zbraněmi. Černochová je navíc na sociálních sítích velmi aktivní. Často se na nich utkává se svým předchůdcem Lubomírem Metnarem (ANO). Tyto aktivity udržují resort a jeho problémy stále v centru mediální pozornosti.
Transformace, turbulence a varování
Jana Černochová za své éry resort obrany zásadně transformovala a vymanila z podfinancování. Zajištěním 2 % HDP a podpisem strategických smluv vytvořila podmínky pro moderní armádu. K tomu došlo ovšem za cenu vnitřních turbulencí a zvýšeného politického napětí, což byl ovšem při tak masivní a rychlé změně v akvizičních procesech s obrovskými finančními toky jev poměrně dost očekávatelný.
Černochová kandiduje v nastávajících sněmovních volbách na postu jedničky koalice Spolu v Praze.
V posledním předvolebním rozhovoru pro Ekonomický deník se vymezila vůči politikům, kteří relativizují členství v mezinárodních uskupení typu Evropská unie či NATO: „Za nejnebezpečnější považuji to, že někdo zpochybňuje členství v NATO, v Evropské unii. Tyto mezinárodní aliance a spojenectví sice nejsou zcela dokonalé, ale poskytují nám nejlepší možný způsob kolektivní obrany, kterým se můžeme jako Česká republika efektivně zaštítit a chránit. Co by za to dala Ukrajina, co by za to dala Gruzie, co by za to dalo Moldavsko.“
