Německá inflace zdolala v únoru čtyřletá maxima a podobně by měla dnes dopadnout i inflace za celou eurozónu – ta by poprvé od roku 2012 měla označkovat 2%ní inflační cíl ECB.
Včera už se proto ozval Jens Weidmann z německé Bundesbanky, podle kterého bude muset ECB v březnu zvýšit svoji inflační prognózu. Němci jsou tradičně na inflaci velice citliví a dnešní růst inflačních tlaků v kombinaci se zápornými sazbami a slabým eurem jim moc “nevoní”. I když právě politika slabého eura je jedním ze základních důvodů optimismu mezi německými podniky. Index podnikatelské nálady v průmyslu (PMI) se vyšplhal v únoru na nejvyšší úrovně za posledních šest let. Slabé euro bylo přitom mezi německými podnikateli zmiňováno jako jeden z klíčových pozitivních faktorů zvyšujících jejich konkurenceschopnost na globálním hřišti.Na druhou stranu podniky jasně říkají, že slabé euro je také do velké míry zodpovědné za rychlý nárůst cen vstupů (nejrychlejší od roku 2011). Jak si tedy nová silná čísla přeberou bankéři v ECB?
Podle našeho názoru zatím k velkým změnám v měnové politice nedojde. Výrazný nárůst zaznamenává celková inflace, ale jádro očištěné o potraviny a energie zůstává výrazně níže. Pokud se vyšší ceny energií a slabé euro nepodepíší časem také na vyšší jádrové inflaci, může inflace v závěru roku zamířit opět hlouběji pod cíl ECB. Navíc v nejbližší době čeká eurozónu zatěžkávací volební maraton a start ostrých jednání o brexitu – to se nakonec může podepsat na dnešním podnikatelském optimismu. ECB proto zatím nebude asi chtít “sundávat nohu z plynu” a i proto těžko z dobrých čísel a vyšší inflace něco vytěží euro.
Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance
