Země na severu Afriky funguje jako neviditelná hranice Evropy. Pro řadu uprchlíků je totiž výchozím místem pro jejich cestu východním Středomořím do zemí EU. Libye je ale politicky nestabilní a je obviňována z porušování lidských práv.
V prvních sedmi měsících roku 2025 se nelegální migrační toky do Evropy celkově snížily o 18 procent ve srovnání se stejným obdobím roku 2024. To ale neplatí pro středomořskou trasu, která začíná v Libyi. Zaznamenala naopak 9procentní nárůst s více než 36 683 nelegálními vstupy do EU v prvních sedmi měsících letošního roku.
Organizované sítě pašeráků
Pašerácké sítě v Libyi zůstávají vysoce organizované a zneužívají regionální nestabilitu, konstatovala Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex). Agentura disponuje moderním vybavením včetně dronů a letadel, aby mohla pašerácké cesty monitorovat. Komunikuje také s libyjskými úřady, které jsou kritizovány za brutální metody používané při zadržování uprchlíků na moři.
To se nelíbí nizozemské neziskové organizaci Front-LEX. Obvinila pracovníky Frontexu, že vědomě vrací migranty na místa, kde jim hrozí mučení, svévolné zadržování a systematické násilí. Dokonce hovoří o „spoluúčasti na zločinech proti lidskosti“.
Zachraňovat životy nebo dodržovat mezinárodní právo?
Záchranné operace Frontexu vyvolávají kritiku. Na začátku srpna zpozorovala dvě evropská letadla u pobřeží Libye loď v nouzi. Gumový člun se převrhl ještě před příjezdem pomoci, ale pracovníkům Frontexu se podařilo zachránit 96 lidí. Dva nezletilí migranti však nepřežili. O několik týdnů dříve se podobná tragédie stala u Malty dvěma dětem ve věku tří a čtyř let. Frontex nahlásil loď v nouzi, ale maltská záchranná služba dorazila příliš pozdě.
Výkonný ředitel Frontexu Hans Leijtens vzbudil v dubnu rozruch svými slovy o tom, že nechce, aby byli uprchlíci posíláni zpět do Libye. Přitom ale pracovníci agentury připouštějí, že hlásí polohy člunů s nelegálními uprchlíky libyjské pobřežní stráži, aby zabránili jejich utopení. Slova šéfa Frontexu dokládají, že agentura chránící hranice EU řeší silné dilema: zachraňovat životy, nebo respektovat omezení uložená mezinárodním právem?
Napětí mezi agenturou Frontex a humanitárními organizacemi dosáhlo vrcholu letos v červenci. Soudní dvůr EU zamítl žádost o zveřejnění údajů týkající se údajných nelegálních zadržení libyjskými silami s podporou agentury Frontex, kterou podala organizace Sea-Watch. Agentura Frontex požadovala od nevládní organizace více než 11 000 eur (271 tisíc korun) na právní náklady, což mnoho aktivistů označilo za pokus o zastrašování.
Mohlo by vás zajímat
EU není v Benghází vítána
Další vážnou ranou pro důvěryhodnost EU na „libyjské frontě“ je červencové vyhoštění unijní delegace složené z evropského komisaře pro vnitřní záležitosti a migraci Magnuse Brunnera a ministrů vnitra Itálie, Řecka a Malty při příletu na letiště v Benghází. Město je sídlem takzvané vlády národní stability, kterou ovládá libyjská národní armáda a její velitel Chalífa Haftar. Pokus o zahájení dialogu s úřady na východě země skončil diplomatickým fiaskem.
Neúspěšná mise měla okamžité důsledky. Řecko dočasně pozastavilo posuzování žádostí o azyl od uprchlíků přicházejících z Libye, což dále zhoršilo vztahy mezi Bruselem a zeměmi na jihu Unie. Tato epizoda navíc odhalila křehkost strategie EU – považovat Libyi za důvěryhodného partnera je diplomatickou iluzí.
Geopolitický paradox
Libye zůstává geopolitickým paradoxem. Je zemí, odkud migranti odcházejí, a zároveň i věznicí pod širým nebem, kde se systematicky porušují lidská práva. Přitom pro EU zůstává partnerem pro další jednání.
Libye posiluje své vztahy s Evropou prostřednictvím jednání s Itálií a Tureckem. V rámci nových iniciativ spolupráce s Řeckem probíhají výcvikové programy pro libyjskou pobřežní stráž s cílem omezit migrační trasy. Mnozí pozorovatelé ale namítají, že se jedná jen o odsouvání problému nelegální migrace z Afriky.
