Namibie je dnes známá jako producent diamantů a uranu, případně jako magnet pro turisty obdivující africkou přírodu. Do konce desetiletí možná začne vyvážet také ropu a zemní plyn. Tamní vláda očekává, že do konce roku 2026 dosáhne závazných investičních rozhodnutí o rozvoji dvou velkých těžebních projektů v pobřežních vodách. Stále však není nic jistého, náladu investorům kazí pokles cen ropy.
Jak uvádí ve svém článku web energynews.pro, první těžební projekt s názvem Venus rozvíjí konsorcium vedené francouzským koncernem TotalEnergies. Dalšími členy konsorcia jsou QatarEnergy, Impact Oil & Gas a namibijská státní společnost Namcor. Druhý projekt Kudu má na starosti norská společnost BWEnergy, drobný 5procentní podíl zde drží Namcor.
Namibijská komisařka pro ropu Maggy Shino na konferenci v Paříži uvedla, že TotalEnergies má předložit své plány pro ropné pole Venus ke schválení do letošního července 2025. Konečné investiční rozhodnutí se očekává ve čtvrtém čtvrtletí roku 2026. Stejný časový harmonogram má také projekt Kudu.
Shell to vzdal
Projekty vedené společnostmi TotalEnergies a BWEnergy by mohly Namibii zařadit mezi významné exportéry ropy a zemního plynu. Otázkou zůstává rentabilita podmořské těžby při klesajících cenách ropy na světovém trhu. Například koncern Shell své těžební plány v Namibii v lednu vzdal právě kvůli obavám o rentabilitu investice s ohledem na vysoký podíl plynu a nepříznivé geologické podmínky.
Namibijská vláda si od rozvoje ropného a plynárenského sektoru slibuje ekonomický růst včetně vzniku kvalifikovaných pracovních míst, rozvoje infrastruktury a zvýšení příjmů státu. Optimistická varianta zní, že těžba odstartuje v roce 2029. Do roku 2035 by produkce mohla dosáhnout 380 tisíc barelů denně (tj. 19 milionů tun za rok), uvedl web New Era.
Příklad Guyany inspiruje
Zajistit si ekonomický růst díky rozvoji těžby uhlovodíků zkouší celá řada afrických zemí. Velká ložiska těžaři našli třeba v moři u pobřeží Mozambiku a Tanzanie. První jmenovaná země loni vyvezla 3,3 milionu tun zkapalněného zemního plynu (LNG), v případě realizace plánovaných těžebních megaprojektů by to po roce 2030 mohlo být až 34 milionů tun. Pro srovnání: největší světový vývozce, tedy Spojené státy, loni vyvezly na lodích 87,3 milionu tun LNG.
Inspirativním příkladem, který chtějí další rozvojové země napodobit, je jihoamerická Guyana. Malý stát s 820 tisíci obyvateli začal těžit ropu v roce 2019, na konci loňského roku už produkoval 616 tisíc barelů za den (cca 30 milionů tun za rok). Výsledkem je skokový růst tamní ekonomiky. HDP na obyvatele v Guyaně vzrostl z 6594 dolarů v roce 2019 na loňských 30 962 dolarů (zdroj: MMF), což si lze představit jako postup z úrovně Bosny a Hercegoviny na úroveň České republiky.
